Místnost

Taverna bloguje

Přiznejme si to - každý občas rád šmírujeme, ne? :) A také o sobě každý rád něco prozradíme a to je přesně náplň této místnosti. Špatný den? Skvělý den? Tak jako tak - zblogujte ho! Odkaz na taverní krevní skupiny Odkaz na výsledek Taverního Řetězení Místnost má od 14:09:02  18. 06. 2005 pronajatou toomz. Spolusprávce: Lampar. Deidre.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Arwi, vloženo 10:38:08  30. 04. 2007
	Narwen: tak přsně na tohle mi včera kamarád posílal pěkné video Pavel Liška - balení

Narwen, vloženo 09:47:48  30. 04. 2007
	reklama na dnešní den v této místnosti: Jak sbalit holku - praktická příručka technologie lovu. Tajná nauka baličů, diskuzní fórum. :DDDD

Pedro, vloženo 09:45:55  30. 04. 2007
	Kamarádovi vlezl do ucha červ...Usídlil se mu ve sluchátku od mp3 přehrávače a když kamarád ten přehrávač zapnul, břeskná hudba skupiny Eminence toho červíka hnala dál, dál a dál...a chudák kamarád si stěžoval, že ho něco škrábe v uchu:))

Narwen, vloženo 09:42:35  30. 04. 2007
	já včera lovila z jezírka mrtvý žížaly

Arwi, vloženo 09:30:42  30. 04. 2007
	... ale housenka v uchu by vypadala fakt doost drsně :o)

Deidre, vloženo 23:03:40  29. 04. 2007
	..ale ty sis ji nedovezl za těžký peníze z Anglie a nenosil rok v uchu :-P

Nimitz, vloženo 23:02:35  29. 04. 2007
	Na mě včera přistála housenka...také jsem se jí bleskurychle zbavil...

Deidre, vloženo 22:36:17  29. 04. 2007

Dneska jsem seděla v Brně na hradbách, když v tom jsem pohodila hlavou a kolem hlavy mi profrčelo cosi...cosi. Přistálo mi to "cosi" na kolenou. Moje prvotní reakce bylo vyděšené vypísknutí a smetení to rukou z hradeb do propasti podemnou, protože to vypadalo jako nějaký ne-be-zpeč-ný-kou-sa-vý-hmy-z! *svist svist svist svist svist* "Co blázníš?!" pravil kamarád. "Vždyť to byla naušnice!" Jako vždycky se potvrdila moje teorie, že když se ztratí ponožka/naušnice/cokoliv párového, zůstane vám druhá věc jako smutná připomínka toho, co jste měli a ztratili. A máte takhle trpět? Ne! *svist svist svist svist* .... ..a zbavila jsem se i druhé naušnice. možná :)

Aes Sedai, vloženo 22:53:11  28. 04. 2007
	Jasně, není? Nebaští vám třeba i okurky?!

Lampar, vloženo 22:32:22  28. 04. 2007
	Není Zara v tom?

verlit, vloženo 22:03:28  28. 04. 2007

toomz: Teď jsi mi připomněl, jak sem se před časem na jedné oficiální schůzce ve firmě rozčílila, až mi taky začal selhávat hlas. Abych si zachovala tvář, začala jsem simulovat problémy s krkem a pak už mi nezbývalo než pokračovat několik dalších dní, aby to nebylo nápadné. Ježiš, proč já dělám takové pitomosti?! :-) A abych nebyla OT, dnešní den se vydařil. Lenošili jsme, byli jsme tak nějak spokojeně spolu, seděli jsme skoro celý den na zahrádce, poslouchali pěničku (rozhodla se vytyčit teritorium na našem ořechu a zpívá prakticky nepřetržitě celý den. Je to krásné a žasnu, kde na to bere ten malý ptáček energii). Pak jsme si urožnili naložené kuřecí řízky, Zara dožrala bramborový salát (nikdy k němu ani nečuchla, ale teď se rozhodla, že TO je ono), vypili jsme láhev červeného vína a pozorovali do setmění rorýsi. Jak by řekl Boromir: "Today, life is good!" Střádám si ty okamžiky na pondělí, které teda v práci rozhodně "good" nebude. Ale zase je pak v úterý volno, ať žije svátek práce nebo lásky čas nebo co to vlastně slavíme.

verlit, vloženo 21:58:33  28. 04. 2007
	toomz: No já na něj většinou taky nemám - někdy náladu, někdy nervy a někdy vůbec chuť. Ale tu a tam se mi přece jen podaří ho použít - a někdy s docela zajímavými a dojemnými výsledky :-) (A někdy taky ne)

toomz, vloženo 15:33:10  28. 04. 2007

verlit: Jo tak vidíš, v tu chvíli jsem na takovéhle řešení neměl ani pomyšlení... Chce to asi hodně klidu, což já nikdy nemám. Když se pustím do podobného hovoru s kýmkoliv (třeba s číšníkem v restauraci) úplně děsně mi vystoupá adrenalin, začnu jednat emotivně. A je to asi i slyšet z mého hlasu :) Na to tvoje řešení asi ještě nemám :) Třeba naposled jsem zažil něco neuvěřitelnýho. Potřeboval jsem si něco vyříkat s mým velmi dobrým kamarádem. (Jde o jedu věc, ve které jsme se rozcházeli a díky tomu, že spolu trávíme spoustu času, muselo to ven.) Snad ještě nikdy jsem nevolil tu cestu, že bych prostě řekl "prosímtě, máš 5 minut?" a vylil mu přesně to, co mi leží na srdci. Bylo to hodně drsný a já plánoval, jak mu to všechno pěkně povim v klidu, klidně, věcně, že se to vyřeší asi tak jako bychom řešili, jestli pojedeme k támhletý benzínce, nebo až k tý další - pchá! Prdlajs! Můj hlas začal vynechávat, vnitřně jsem byl naprosto neklidnej, byl to děsnej výstup. Ten náš pokec se protáhnul na hodinu a bylo to, no hodně drsný. Takže já určitě vím, že správnější cesta existuje, ale já se nedokážu udržet a nechám se strhnout tím okamžikem. Brrr. Doufám, že se to nebude stávat často.

Lampar, vloženo 21:10:07  27. 04. 2007
	toomz: tu prodavačku znám, už jsem s ní měl také pořízení. Jukala po ránu na švarného mládence, kterého zpoplatňovala přede mnou, on nic, tak zklamání vyklopila na mě. No, nedal jsem se. A toto řidiče také znám. Zapomněl jsi napsat, že k tomu všemu ještě za jízdy kouří.

Bilbo, vloženo 20:53:53  27. 04. 2007
	To je moc pěkné, verlitko, hezky se to čte :-)

verlit, vloženo 20:42:58  27. 04. 2007

Dnešní den verlitky v kostce aneb díky bohu za nakupování :-) Mám dovolenou, ale Jim musel dneska do práce. Vstala jsem s ním a když odešel, naplánovala jsem si trochu uklízení. Ne že by mě to bavilo, ale když není doma aspoň nemám pocit, že ukrádám z našeho společného času. Zazvonil telefon. Kolega z práce kvůli akutnímu problému. Umyla jsem podlahu v koupelně. Zazvonil telefon. Jiný kolega, kvůli pitomosti, která počká. Umyla jsem kuchyňskou linku. Telefon. Telefon. Telefon. Důležité věci i hlouposti, plná hlava všeho, co budu v pondělí muset řešit. Samé nepříjemné věci. Den se stával temnějším a temnějším, verlitka se propadla do deprese....a učinila radikální krok. Vypnula telefon. Vzala psy na procházku. Jela do Prahy. Vybílila galantérii, v knihkupectví si koupila Fulguma a dala si kafe. Koupila si kráááásné tričko (Jim doma konstatoval, že to museli navrhovat pro mě a odkud mě ta návrhářka zná). Popovídala si s úplně cizí paní ve stejné košili, zkoumající tytéž zelené korále. Sedla si do františkánské zahrady a četla si Fulguma. Usoudila, že se práce nezblázní a do pondělí všechno počká. Nejspíš i dýl. Usmívala se na kolemjdoucí a v metru hrála Jimovi veverku. Domů se vrátila se skvělou náladou, tričkem, knížkou a zelenými korály. Právě teď je život moc fajn. Snad mu to vydrží :-))))

verlit, vloženo 20:37:55  27. 04. 2007

toomz: Díky moc za tvoje postřehy, mám z nich krásnou náladu i tehdy, když nejsou právě optimistické. Když mám stresu nad hlavu, tak taky mívám chuť ty nevycválance seřvat. Když jsem v mírumilovné a přátelské náladě, mám chuť (a taky to někdy udělám a mrzí mě, že ne tak často, jak bych mohla) říct té nepříjemné prodavačce: "Nelíbí se mi, že jsem na tu paní tak vyjela, ale chápu, že to musí být hrozně těžké, sedět tady celý den. Možná jste nervózní, protože se vám děje něco složitého doma, možná vás ráno naštval šéf...a ono není lehké to ze sebe shodit a usmívat se celý den. Držím palce, abyste to zvládla." Když to čas od času udělám, někdy sklidím nevrlou reakci, ale překvapivě často ten člověk najednou přehodí výhybku a sám za sebe se zastydí nebo zasměje nebo obojí...a je zase dobře.

Iwo Olorin, vloženo 19:48:38  27. 04. 2007

Takhle jdu od nás směrem ke Kačerovu a říkám si, co všechno musím zařídit na kolech, která se konečně letos chystám provětrat, když v tom slyším zdáli houkačky. Tomu se není co divit, poblíž jsou nemocnice, hasiči a nedaleko i policajti, tak to u nás občas zahouká, alr tohohle bylo trochu víc. Jdu dál, a vtom další rachot - říkám si: vypadá to jako vrtulník, ale zní nějak divně. Zněl, protože letěl proklatě nízko nad střechama domů, což se tak často nestává. Zmizel za domem a najednou přestal rachotit. Bylo to jasné: přistál na magistrále, a jestli se tam stalo něco tak vážnýho, že kvůli tomu museli volat helikopotvoru, musí to být vážné. Bylo. Lidí už se tam seběhlo jak na dívadle, vrtulník přistátý na silnici, hasiči, nejmíň dvě policajtský auta, několik sanitek a další modré majáčky byly na cestě. V sobě tam bylo celkem pět aut, z toho jeden autobus. Jeno auto narazilo z boku a bylo ohnuté do pravého úhlu, řidiče hasiči resuscitovali vedle na silnici. A reportér bulváru jim při tom překážel. Zážiteček celkem nic moc. Jestli někam vyrážíte na prodloužený víkend, spěchejte pomalu...

Deidre, vloženo 19:47:24  27. 04. 2007

Já jezdím do školy už sedm let jedním a tím samým autobusem, kde je omezený počet míst na stání a omezený počet na sezení. Jak už to tak u obyčejných nenafukovacích dopravních prostředků bývá :)) Jenže někdo si to zjevně není schopen uvědomit. V okamžiku, kdy stojím v úplně nejzadnější části autobusu a přemýšlím, jestli je mi špatně nebo už jsem jenom mrtvá, se v poslední vesnici otevřou dveře. Je to poslední zastávka před městem kam jezdím do školy, tato vesnice má speciální posilový spoj pro školáky, ale považte, copak dospělí lidé by snesli TAKOVOU potupu jet autobusem pro školáky, když jim jezdí linkový spoj?? NE! A proto každé ráno slýchm, napolo v mdlobě a napolo ještě spící " Posuňtéé se dozadůů, máte tam ještě spoustu místa! " Jednou to můj kamarád nevydržel a zařval na důchodce, deroucí se zuřivě do dveří autobusů tuto větu: "Paní, a kde prosím vás to místo tady je? Vždyť my jsme tady jak sardinky!" Načež jsem ho v tom nenechala a zuřivě (ano já hrozně rychle vypěním) jsem zařvala "Ještě že tady není k***a ten olej!" Chvíli se nic nedělo, důchodci zmlkli, ale zarputile se rvali dál do přeplněného autobusu. Kamarád mě zničehonic vyzvedl do vzduchu, přesně na místě kde je ve střeše odklápěcí okýnko. Pochopila jsem a začala jsem s okýnkem zuřivě manipulovat, což ocenil řidič zuřivýmy výroky "Ty tele chceš aby mi to uletělo až pojedu?" Tak jsem hodila přes rameno glosu "Já otevírám dveře na střechu, aby měla tadyhle bábi kam lézt!" Jednalo se o jednu nejagresivnější důchodkyni která se mě pokoušela posunout do zadnější části autobusu tím, že do mě píchala koncem své francouzské hole. Druhý den se to samé opakovalo v bleděmodrém, kamarád už zase chytal rapla, tak jsem ho ukldinila: V okamžiku, kdy začal řidič v oné předposlední stanici otevírat zadní dveře (nechápu proč, nikdy v té díře nikdo nevystupoval, všichni jeli do práce do města) jsem začala histericky ječet ať to proboha nedělá, že lidi začnou vypadávat ven!! On ty dveře opravdu zase zavřel :) A pak si ona bábi s francouzskou holí (hádám že na konci notně přiostřenou) začala otevírat okýnko. Panicky jsem na ní volala ať toho proboha nechá že někdo ještě vypadne a všichi tady umřéééém :))

Doreen, vloženo 16:30:20  27. 04. 2007
	Achjooooo, jaktože je venku tolik krásnejch kytiček, když já začnu kejchat,jakmile vylezu z baráku ven...?!?!?! :(((

Zpět