 |
Milý blogíčku,
chtěla bych Ti něco povyprávět. Můžu? Já vím, že můžu:) Zhruba před měsícem jsem mému bráškovi svěřila svou cestovní tašku, aby ji dopravil domů, protože já jsem jela později a stejně na mne byla těžká:) Bráška vystoupil v Kojetíně, taška jela až do Frýdku-Místku. Nutno přiznat, že situaci nám "zpříjemňovaly" paní v ČSAD, které si pamatovaly mou sestru, která nechala ve vlaku doklady a jistě si o naší rodině myslely něco hezkého (třeba že jsme kouzelníci:) Protože vlak sice na půli cesty prošly, ale řekly, že tam nic není. Ale i tak se má taška záhadně ve Frýdku zjevila:) Asi se umí maskovat a holt, vidí ji asi jen vyvolení;)
Dnes jsem podruhé opět svěřila svou cestovní tašku bráškovi. A jen tak mne v práci napadlo, mu pro jistotu napsat, jestli tašku opravdu vzal. SMS, kterou mi vzápětí poslal, mi vzala dech:) "Tašku jsem vzal. Máš ji v Suchdoli..." Já jsem se smála a smála jsem se o to víc, když jsem si představila výraz těch slečen/paní v ČSAD, když jim opět volal:) Tyhle okamžiky jsou k nezaplacení:) I ten, jak jsem to sdělila mamince u dveří, když jsme se zároveň vracely domů a ona si dělala srandu, že mám tolik odvahy bráškovi raz tašku svěřit...pak se smát přestala:) Já ty své sourozence tak miluji, život by byl bez nich tak fádný!!:) Tak a teď jdu jíst, protože mám hrozný hlad, tak se měj blogíčku a zase někdy příště napísanou:) |