 |
Neděle s 70-200
S objektivy je to jako s ušlechtilými psy. Voláte na něj "Hermi!", ale v rodném listu má zapsáno "Hermengelind de Monte Cuculi di Krammbambuli und Schwarzwalder doppelhochstehende Wildjagd- und Damenlieblingshund" nebo tak nějak. Prostě rodokmen. Ten můj se celým jménem nazýva Canon EF 70-200/4.0 L USN. To "L" nenápadně naznačuje, že už patří mezi šlechtu, je to něco jako "von" nebo "de la", však chápete. Domácky se mu říká 70-200. To stačí.
Když mě v neděli dopoledne paní Lampářová vyhodila, abych jí nepřekážel při přípravě slavnostního oběda, nevěděl jsem kudy kam. Mám na to osvědčené řešení. Dojdu na naši tramvajovou zastávku a vsednu do první tramvaje, která přijede. Však ona mě někam dovede.
Přijela pětadvacítka a odvezla mě na Vypich, k oboře Hvězda. Dobře udělala. Sluníčko se snažilo dokázat, že jaro začíná 11. března a v oboře na mě čekala spouta modelů k fotografování - ženy, děti, psi, stíny, stromy a tak.
 
 
Když jsem vyfotil letohrádek Hvězda a ptačí budku, požádala mě velmi slusně moje artritida, abych se na chvíli posadil. Usalašil jsem se na lavičce a chvíli si povídal se 70-200 ohledně hloubky ostření.
 
 
To je ta záležitost, kdy se vám podaří zaostři tu věc uprostřed tak, aby se všechno, co je blíž nebo co je dále rozmazalo.
Domů jsem přijel s půlhodinovým zpožděním, ale nic se nedělo, hlavní oslavenec, Dusko, ještě nepřijel. Otestovali jsme s Martinem nový sporák a vylepšení mého počítačového akvária. V nejlepším nás zavolali k obědu, lépe řečeno k symfonické básni se skladatelkou a dirigentkou paní Lampářovou v hlavní roli. Po obědě jsme si ještě dlouho povídali. Ostatní se ještě ládovali "ibakúskom", mě to cukrovka zakázala.
Návštěvníci se postupně trousili pryč, až jsme zůstali sami s paní Lampářovou, špinavým nádobím a vypitýmí láhvami. Byl už večer, dostal jsem salátový salát a šel na fotbal.
Bydlím sice pár kroků od Sparty, ale fanoušek jsem více než vlažný, na fotbale jsem byl naposled s tchánem. Ten chodíval pravidelně, ale teď už fandí hezkých pár let jen na zápasech nebe peklo ráj. Měl jsem volňáska, kdo by odolal. U vchodu jsem sice trochu musel přesvědčovat pořadatele, že ve fotobrašně nemám bombu a že stativ není smrtelná útočná zbraň, ale povedlo se.
Seděl jsem na tribuně v nejvyšší řadě a chvíli přemýšlel o tom, jak okolní skalní fandové zareagují, až vytáhnu foťák a nasadím na něj 70-200 se sluneční clonou (celkem asi 30 cm). Přijali to skvělě, hned poznali, že jsem tichý blázen a že jim neuškodím.
Záhy jsem pochopil, že bych spíše potřeboval většího bratříčka, aspoň tak EF 400 mm/4.0 DO IS USM, ale zrovna jsem u sebe neměl přebytečných 180 tisíc korun. I tak jsem si dobře zafotil, např.
čmoudění ultras
 
fanynky
malé přestávkové fotbalisty
a tento třetí gól v síti Sparty.
  
Sparta mě nezklamala, opět prohrála, tentokrát 0:3. Ještě žalostněji působila její hra, ale z té jsem naštěstí téměř nic neviděl. Nevěřili byste, jak 70-200 dokáže takové věci odfiltrovat.
Byl to příjemný den. |