 |
Hádanky ve vlaku
Seděla jsem ve večerním vlaku z Brna domů, jako obvykle docela plném; proto jsem se ani nedivila když se znenadání nademnou ozvalo "Slečno,máte tady prosím volno?
Přisedli si; On, avantgardní kytarista a Ona, těhotná žena avantgardního kytaristy. On, že chce něco hrát. Ona navrhla kostky - On že ne, že si chce hrát na hádanky.
Princip hry zná určitě každý - v duchu se namyslí osoba, věc nebo zvíře a ten druhý jí má pomocí svých otázek a odpovědí ANO/NE uhodnout.
On Jí vůbec nešetřil, Ona si vymýšlela samé jednoduchoučké věci.
Obvykle cizí rozhovory ve vlaku neposlouchám, ale tohle hraní mé Avantgardní dvojky mě docela zaujalo, takže jsem v duchu hrála s něma.
Konečně přišel na řadu On. Vymyslel si a Ona se pustila do hádání. Stále jí to nešlo a já už jsem tušila, že půjdu ne o spisovatele, jak se Ona domnívala, alébrž o spisovatelovo dílo, navíc o dílo o osobě dávno mrtvé, žijící na území Ruska.
Když po třech stanicích přišla na tento fakt, už jsem se jen tak-tak držela abych nezakřičela, že v Rusku nepůsobil jen Dostojevský...
Ano, konečně, Puškin!
V tom okamžiku Ona prohlásila, že je ztracená, protože díla Puškina nezná...a přitom už věděla, že hlavním hrdinou onoho díla je muž, žijící v době kolem století zpátky.
To už jsem nevydržela, otočila se na Avantgardního Kytaristu sedícího vedle mě a prostě jsem se otázala "Evžen? Evžen Oněgin?"
Představte si že jsem vyhrála a další kolo už jsem si namýšlela osobu, věc nebo zvíře já.
I takové můžou být cesty vlakem..
Zdraví vás Avantgardní Čtverka. (Mimí bude taky kytarák!) |