 |
Nevim, jestli s tim sem, nebo do prekladu, ale tohle me celkem dostalo: http://www.facebook.com/#!/notes/jitka-cardov%C3%A1/proklet%C3%AD-midasova-proklet%C3%AD-aneb-jak-b%C3%BDt-v-s%C3%ADni-sl%C3%A1vy-za-hlupa%C4%8Dku/331713796839331
Pro ne-facebookare:
Přeložila jsem pro Baronet Pohlovu povídku Midasovo prokletí. A oni ji bez varování o úpravách vydali (Síň slávy). Výsledek: „redakce“ nenašla nic k opravení, ale nadělala bezdůvodně řadu chyb a podařilo se jí zlikvidovat logický smysl celé povídky – mj. smazali shodou okolností klíčový řádek, s klíčovým slovem – takže výstavba textu se zhroutila jako proražená plíce. Pro zainteresované – protože co s tím? – zveřejňuju svůj dopis do Baronetu s výčtem a komentářem všech nepochopitelných zásahů do textu, které „redakce“ provedla.
Dobrý den,
je mi velice líto, že Vám musím takhle psát, ale prošla jsem si ten otištěný překlad (Midasovo prokletí) a objevila jsem v něm hrubé, jednoznačně chybné a nepochopitelné zásahy.
Předejte prosím můj dopis odpovědnému redaktorovi, případně osobě odpovědné za odpovědného redaktora. Budu čekat jeho vyjádření.
Jsem roztrpčená a zklamaná – redakce v mém textu nenašla evidentně až na tři čtyři překlepy nic k opravení, ale nadělala bezdůvodně řadu očividných chyb, gramatických i významových, a podařilo se zlikvidovat logický smysl celé povídky.
Proč bylo např. svévolně v rozporu s originálem i překladem změněno na str. 45 v básni slovo „jásám“ na „já sám“? V originálu je „yahoo“ – doslova „hurá“.
Proč byla protismyslně změněna následující věta na téže straně: „přerušil se hlas“ na „přerušil ho hlas“? (v orig. je: „he interupted himself“). Celá následující pasáž hovoru je pak špatně, brání to logicky připustit, že Holand je stejná osoba jako recitátor, takže mluví zároveň o sobě i o někom jiném, nedává to smysl.
Ale především – z ústřední básně na straně 49 někdo vyhodil celý verš.
Nejenže teď najednou je v pravidelně rýmované básni lichý řádek, který se s ničím nerýmuje, nikam nepatří a nejde pochopit – je to konec věty, které chybí začátek.
Ale! Ta jinotajná „báseň o dvojjedinosti“ teď nedává smysl, protože z ní vypadlo právě klíčové slovo „dvojjedinost“, čili nejde poznat, že ta báseň je výkladem o ní – jenže ona je to náhodou i klíčová část celého příběhu. Vysvětluje se v ní, celkem vtipně, jak postavy chápou princip dvojjedinosti svého utopického světa – a právě recitace téhle básně a následná hospodská debata o ní přimějí hrdinu k zásadnímu kroku, který se v povídce dál překvapivě rozvíjí. Proto k téhle básni postavy dál účelově odkazují jako k té „básni o dvojjedinosti“, ke zlomovému okamžiku, což se teď míjí účinkem: místo aby měl čtenář stále více jasno, je už v tomhle bodě napořád jenom zmatený. Nemá jak si to spojit. Ač je to skoro neuvěřitelné, právě tímhle jedním zlikvidovaným řádkem se tak zničila precizní logická stavba celého textu – a čtenář ani nepochopí, proč (prostě neví, že vypadl řádek s klíčovým slovem, k němuž se pořád odkazuje).
Stálo mě dost přemýšlení, jak ten text nejlépe přeložit, aby fungoval, je to hříčka plná postupně odkrývaných triků, a jedním šmahem to teď přišlo vniveč.
Tiskem vyšlo:
Přidej k A, a z B ti zbude míň;
jsou propojené, a koho chceš, si viň.
vždyť máš ji i v elektřině.
Sleduj graf proudu – pohled ti stačí:
v sinusoidě maximy se zračí,
divoce tančí, klesá a stoupá,
jen kam ji pustí nula skoupá.
...
Můj překlad:
Přidej k A, a z B ti zbude míň;
jsou propojené, a koho chceš, si viň.
To dvojjedinost jest na vině,
vždyť máš ji i v elektřině.
Sleduj graf proudu – pohled ti stačí:
v sinusoidě maximy se zračí,
divoce tančí, klesá a stoupá,
jen kam ji pustí nula skoupá.
...
Není nad to, číst si s hořkou ironií v další větě vytištěné povídky, jak recitátorova žena jásá, že její nejdražší to ještě nikdy nevyjádřil líp.
Pro úplnost další zásahy, které jsou proti smyslu překladu i originálu, a často i češtiny:
1) Proč byla změněna věta tak, aby přestala dávat smysl? Po redakční úpravě s. 76: „Víte, že vás nakonec uzdraví, ale kvůli tomu vás proto nebolí míň.“ – „kvůli tomu“ je synonymní výraz pro „proto“. Původně věta překladu zněla: „Víte, že vás to nakonec uzdraví, ale proto vás to ještě nebolí míň.“
2) Proč v básni na straně 48 bylo svévolně vyměněno slovo „jej“ za „ho“? Je to báseň, jsou tam aliterace, rytmus, opakují se schválně hlásky (včetně právě j), aby to znělo...
3) Proč v tisku vymizela asi tak polovina kurzivou zdůrazněných slov? Ne že bych byla principiálně proti určité selekci, někde ke zdůraznění stačí česká syntax, jenže ta „probírka“ je násilná, namátková a nesleduje významy ani ústrojnost textu – tam, kde slouží ke zdůraznění slov, zmizela v některých úsecích plošně, a přitom vzhledem ke zbylým ta kurziva nutně na některých místech zůstat měla. Dále měla bez výjimky zůstat tam, kde upozorňuje na zvláštnosti utopického světa od naší reality – např. s. 24 (jediný pracovní den), s. 26 (taková myšlenka – zde totiž podvratná), str. 28 (ničit nebo plýtvat) atd. atd., a zcela povinně i tam, kde je např. francouzský termín (s. 41: „poslední sousto profiteole au chocolate“) nebo tam, kde je na spojku „a“ kladen smysl celé věty a bez kurzivy bude jiný („Hrozba robotů a vykupitel. Hladomory a nadbytek. Vždycky dvojjedinost, vždycky!“ – s. 48.) Atd. Všechny jsou pryč. Proč?
3) Co měla redakce proti pomlčkám na začátku a na konci vět, jestliže vyjadřují náhlé přerušení? Je významový rozdíl mezi třemi tečkami jakožto ukončením věty do ztracena, a mezi náhlým přerušením, zadrhnutím, zaražením – tam byly v textu všude pomlčky – a přestože uprostřed vět je v těchto významech téměř všude redakce ponechala, na koncích a na začátcích všechny mechanicky zmizely (celkem tak třicet, možná víc), takže to přestává dávat smysl i z hlediska mechanické orientace ve větách (např. str. 51 – kde Tanaquil škytá); nehledě na to, že někde vypadly úplně nepochopitelně i zprostředka vět, kde oddělovaly vsuvky, dokonce třeba jen z jedné strany: jako na str. 49, v básni: „jak jí – a věcem všem – reciprocita dovolí“ – druhá pomlčka bez náhrady vypadla, což je gramatická chyba – a takových míst je víc. Nebo sémanticky nutné případy: s. 46: „Hop – a hrob!“ taky bezdůvodně zmizela pomlčka – přitom ta pauza je tam významná, znamená mezeru délky celého lidského života mezi narozením a smrtí.). Někde pak na začátcích vznikly nesprávné skupiny trojtečka+mezera+slovo – např. str. 45 ad. Či dokonce následuje trojtečka za nedořečeným slovem místo pomlčky, to už ani nejde pochopit, že se mluvčí jenom zarazil a něco nedořekl, např. s. 67: „suchý manha...“ místo „suchý manha–“ Přitom jsem pečlivě vyznačila všechny „trojtečky“ – podle pokynů jsem je vyjádřila znakem paragrafu a nedaly se s pomlčkou zaměnit.
4) Co to měla redakce za vášeň pro vykřičníky, že je nadbytečně nastrkala v desítkách případů za věty, kam jednoduše nepatří, protože tam v češtině stačí tečka, a navíc často nebyly ani v originále? (Postavy si výslovně jenom unaveně povzdychnou, něco si doporučí, mluví tlumeně a rezervovaně, jsou zkroušené, záměrně klidné atd., a nyní to s vykřičníky působí zbytečně hystericky. (Například: „Promiň. Já jenom chtěl –“ začal bezradně. – S vykřičníkem to působí absurdně, jako rozkaz, přitom on je jako mílius: „Promiň! Já jenom chtěl...“ Nebo str. 57, kde doktor Moreye mírně prosí, aby se nad něčím zamyslel, vyloženě ho uklidňuje, nic mu nediktuje. Nebo str. 76: „Kávu!“ – ale pan Elon své ženě samozřejmě nic nenařizuje, jen jí mírně oznamuje, že bude káva potřeba. Atd. Atd. Celá spousta dalších případů.)
5) Proč mi na dvou místech v přímé řeči byly dvakrát dosti uměle opraveny tvary „mojí“, „svojí“ – v hovorové mluvě postavy šmelináře (42) a postavy kolegy z práce (36) na neplynoucí „mou“, „svou“ – přestože další výskyty už redakce ponechala bez opravy?
6) Proč bylo v jednom ze tří případů v povzdechnutí (bůh ví, bože můj...) nejednotně opraveno malé b na velké?
7) proč na s. 25 ve větě „dveře označené cedulkou skupinová terapie.“ chybí jakékoli grafické zvýraznění nebo tedy aspoň velké písmeno? (měly tam být kapitálky, jak jsem uváděla i v příloze: „dveře označené cedulkou Skupinová terapie.“)
8) V celém textu došlo jinak pouze k několika dalším nepatrným, téměř neškodným, ale nadbytečným úpravám (např. „nazpět“ místo „nazpátek“, nevím proč, protože rytmicky to sedělo líp, nebo: „se vsadím, že jsi to ani nikdy nezaregistrovala“ místo podle smyslu vhodněji zdůrazňujícího „se vsadím, že tys to ani nikdy...“ apod.).
Celková bilance provedené redakce (korektury) překladu:
Jedinými pozitivními, potřebnými úpravami v textu byly asi tři správné opravy velkého/malého písmene (Židi, země, šakal) a jedna čárka, podstatně více chyb ovšem přibylo (viz výše i níže), a některé moje překlepy, ač byly řídké, stejně zůstaly neopravené.
Další chyby, které zůstaly ve vytištěném textu:
str. 20 dole dělení – určitě ne: re-aktorů
str. 37 – přibyl překlep „vši silou“, přestože to bylo správně
str. 38 – obdobně přibyl překlep „nervozní“
str. 39 – dělení – určitě ne: radioi-zotopy.
str. 59 – dělení – určitě ne: More-yovy
str. 60 – dělení – roboti-údržbáři – přes řádek musí být dvě dělítka
str. 62 dole – řádek by neměl začínat číslicí a takovým koncem věty – „97.“
str. 63 dole – Bože můj – patří (v textu jednotně) malé b
str. 67 nahoře – zůstal překlep: „Portforio“ místo „Portfirio“
st. 68 – zůstal překlep: „Weineright“ místo „Weinwright“
str. 69 – dělení – určitě ne: pou-čoval
str. 69 – dělení – budete-li – přes řádek musí být dvě dělítka
str. 70/71 – přibyla chyba smazáním větné čárky: „před večeří, a Howland na něj...“ – tam čárka být musí, je tam věta vložená
str. 78 – mezirobotické radiové komunikace – zůstal překlep, musí být dlouhé á: rádiové
Očividně se po „redakci“ dostalo do textu více chyb, než v něm původně bylo (po srovnání se téměř dá říci, že se do něj chyby dostaly teprve až po úpravě), zásahy jsou ke škodě a text utrpěl zásadní újmu co do výstavby, smyslu a vyznění.
Přitom jsem překlad odevzdala s předstihem a následně jsem se sama doptávala, zda by se mi neměl ozvat redaktor s úpravami. Kdybych dostala provedené úpravy svého překladu před vydáním k nahlédnutí, stálo by mě asi tak čtyři hodiny práce všem těmhle chybným zásahům a nedostatkům předejít, a mohl vyjít překvapivý, vtipný a vypointovaný povídkový text v hladké úpravě.
Takhle je veškerá moje práce věnovaná překladu zmařená, protože text jako celek ve výsledku prostě nefunguje, a já jsem naopak navzdory veškeré vynaložené péči a důmyslu za hlupačku. A jenom tenhle únavný dopis mě stál času nepoměrně víc.
jc |