 |
S lákem? Ne, takto:
scéna:
Operační stůl do polohy pololežmo, na něm leží zřejmě pacient - není v narkóze, bylo nutné jen "místní" umrtvení. Kupodivu tu nikde není nikdo jiný. V polovině stolu přes pacienta leží na první pohled odkládací stolek, na druhý pohled se více podobající pultu v masně. Leží na něm i sekáček a dozajista velmi ostrý nůž. Druhý nůž drží v ruce pacient.
A takto k sobě hovoří:
první já: "Mohla byste mi, prosím, zabalit támhletu nohu?"
druhé já: "Ale zajisté," šermuje nožem těsně pod kolenem. "Asi tolik?"
první já: "Ano, to by mělo stačit."
Následuje scéna úporné snahy o oddělení vybrané nohy od zbytku těla. Po asi pěti minutách se to podaří.
druhé já: "Zabalím vám to do novin... Nejste moc od krve?"
první já: "Ne, děkuji za optání. Kolik platím?"
druhé já: "Jste naše nejlepší zákaznice, dnes to máte grátis. Budeme se těšit příště. Nashledanou."
první já: "Děkuji, určitě zase brzy zajdu." |