Místnost

Obrazy a příběhy

V tomto malebném koutku nedaleko místnůstek i sálů, kde hosté rozvěšují svou i cizí tvorbu, se lidé scházejí, aby povyprávěli o příbězích, které jim vytanuly na mysli byvše inspirovány spatřeným uměním... Jsou zde stále ještě volná křesla a obsluha sem občas zavítá, aby vyprávějícím i naslouchajícím nalila medovinu či víno, dle jejich přání. Přidat se může každý... Tato místnost je založena na principu: Jeden obraz vydá za tisíc slov, ale ani tisíci slovy ten obraz nepopíšeš. Vkládejte obrázky doplněné o krátký příběh (spíše fragment příběhu) či báseň. Tento text by měl s obrázkem nějak souviset - být jím inspirován, posouvat jeho význam dál nebo s ním dokonce být v opozici (na to jsem obzvláště zvědavý). Nerad bych zde viděl obrázky s morbidním, nemravným či dokonce nechutným obsahem. Velmi naopak ocením, pokud vaší reakcí na příspěvek někoho jiného, nebude jen text ale naopak vlastní příběh doplněný o vhodný obrazový materiál. Nic vám také nebrání navázat na cizí příběh, či využít již jednou použitý obrázek... Místnost má od 17:17:38  15. 02. 2008 pronajatou Fionor

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Fionor, vloženo 12:19:20  10. 12. 2008
	Už nikdy víc! Budeme se bránit! Konec útlaku... VZHŮRU NA PAŘÍŽ!!!

Fionor, vloženo 12:07:25  10. 12. 2008

"Postavte to a oni příjdou..." Snad mi mělo dojít dřív, že tohle není o lidech ani o basebalu. Stojím na pobřeží a skrz hledáček pozorují masu vzdouvající se vody. Už dávno nesleduji čas - tady neutíká a světlo je tak prakticky stále stejné. Perfektní. Jednže inspirace ani lidé nepřicházejí. Tady, na probřeží Bezčasí už není co fotit, nekonečný obzor ani stopy v písku už neskýtají další ténata... A já mám jen tenhle jeden objektiv! Fotografovo peklo! Postavím se tomu a příjde šílenství.

Louda, vloženo 12:22:22  17. 11. 2008
	Gibon, ne?

Qeril, vloženo 21:59:55  16. 11. 2008
	Ta o řece je krásná! Já jinak čínské básně ráda nemám, co jsem četla(spíš náhodou, ne, že bych je přímo vyhledávala), působilo na mě tak nějak odtažitě, neosobně, studeně. Možná se mi tahle prostě strefila do nálady, ale strašně se mi líbí.

Nimitz, vloženo 21:00:59  16. 11. 2008

Li-Po O průzračné řece Ťing Jak průzračná je řeka Ťing! Když do ní pohlédneš, i ve vlastním srdci můžeš číst. Ani srovnat se nedá s jinými řekami. Často mě napadá, že jistě skrývá nějaké tajemství. Když někdo jde po břehu, zdá se, že míjí třpytivé zrcadlo, vzlétne-li nad ní pták, zdá se, že letí nad zářnou plochou čistého křišťálu. A přece, soumrak když dohoří a do ticha zazní táhlý skřek gibbonů, poutník stejně cítí svou samotu a svůj stesk.

Nimitz, vloženo 20:58:44  16. 11. 2008
	Li-Po: Žal Jak je krásná, když rozhrnuje perlový závěs a zamyšleně usedá. Hluboká vráska se však svírá nad jemným obočím. Na její tváři zahlédneš palčivé stopy slz, nevidíš ale, koho as miluje láskou tak nešťastnou.

Cemendriel, vloženo 15:12:09  20. 10. 2008
	Em Rudénko - Rvačka Jedním mocným úderem jsem s ním praštil o zem. Byl jsem naštvanej, takže se nedalo nic dělat. Praskla mu čtyři žebra a začala mu téct krev. Ještě byla teplá. Nevydalo ani hlásku, bylo staré a těžké, ale nakonec prohrálo - to bílé litinové topení.

Shadw, vloženo 22:17:06  21. 09. 2008

K té Arwině fotce ještě přidám malou drobnost :o) zas vane vítr a den má na kahánku zas vane vítr ten slaný z Bretaně polož si hlavu do promoklého štěrku a plamínek slunce schovej do dlaně když tanec času tak nepodoben vánku poslední víno po stole rozlije jen housle v dálce pak zahrají ti k spánku ten starý valčík z Bretaně zas vane vítr a zase na kahánku má den ten modrý z Bretaně zas klidu zbaven a popoháněn dále je čas co stát si zamane zas tanec a smích se nese nocí k skále kde havran z pobřeží jen bílé pírko zdvih už zmizel vítr a pírko klesá do vln co bijí břehy Bretaně zas přišla noc a západ náhle ztich a vítr kdesi v dálce snad vplétá neklid do koňských hřív

Shadw, vloženo 20:27:03  30. 08. 2008
	Jééé Brani! :o)

Arwi, vloženo 16:01:09  30. 08. 2008
	Tváře, hlasy a hudba, která mrazí i hřeje zároveň. Jen zavřít oči a poslouchat příběhy, porozumět jazyku, který nemůžeš znát. Poddat se melodii a jít, kam jen se nohám zachce, třeba až do daleké Bretaně. A nechat si klidně a lehkomyslně protéct mezi prsty poslední chvíle toho krásného léta jako písek... (a kromě obrazové inspirace taky inspirace hudební, viz Strom hudby)

Iwo Olorin, vloženo 21:33:17  19. 07. 2008

Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce, u silnice, která vede z Brna do Olomouce. Zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene, a já čekal až jí hebké šaty sklouznou z ramene. Šaty sklouzly, a já koukal, ležel v trávě, tajil dech, miliony galaxií běhaly mi po zádech. Jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se, že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose. Přišla ke mně jen tak nahá a beze všech rozpaků, jemným hlasem zazvonila: "Co šmíruješ, prasáku!" Od té doby moje duše ztvrdla jako z ocele, netoulám se po loukách a radši koukám -na telévizi... Karel Plíhal

Nimitz, vloženo 21:54:05  15. 07. 2008
	tolik k mému příspěvku do příběhu místnost přenechávám ostatním, momentálně asi nebudu mít pár týdnů žádné další nápady :-)

Nimitz, vloženo 21:53:46  15. 07. 2008

POKRAČOVÁNÍ: Kterak pan Želvička ke ztracené kráse přišel Po dalším neúspěšném pokusu zničit dryádu Narwen, se zlý černokněžník Fionor stáhnul opět do ústraní, aby tam kul pikle. Mezitím se Narwen a Deidre vrátily z dovolené, a měly pro pana Želvičku (který měl dobré srdce, i když to na něm nebylo na první pohled znát) dobrou zprávu. Zjistili totiž že kdesi ve středních čechách údajně žije čarodějka tvaroměnička Verlit, zvaná též jako Kočičí královna, která by prý mohla znát kouzlo které by panu Želvičkovi vrátilo jeho původní podobu a zbavilo ho vizáže nechutné příšery. Pan Želvička se vydal s dryádou Narwen na cestu, Deidre nechali doma. Když dorazili do paláce čarodějky Verlit, tak ta zrovna seděla na svém trůnu a pletla si nový přehoz. Když před ní pokorně poklekli a přednesli svoji žádost, tak si posunula brýle na nose a pravila. "Ano, můžu tomu obludákovi (co má ale jistě dobré srdce, ikdyž to na něm není znát) vrátit jeho podobu, ale nic není zadarmo. Nejdříve mi musí donést balík vlny vzácné lamy Huanako, žijící v daleké Patagonii". I vydali se dryáda s Želvičkou na další cestu, a věru nebylo to snadné putování, protože jim cestu komplikovaly všelijaké překážky, často museli plnit různé bizarní úkoly od místních vládců, aby je nechali projít. A na samotném konci cesty je čekala překážka nejtěžší, ochránce zvířat a nepřemožitelný bojovník Chuck Norris. Jenže pan Želvička do sebe nechal kopat tak dlouho, až Chuck vyčerpal své síly a pak ho zarazil jedinou ranou až po krk do země. S místními domorodci pak vyměnil pan Želvička balík vlny za svoji sbírku zátek od sodovek. Cesta zpátky už nebyla tak dramatická a mohli tak předstoupit před čarodějku Verlit. Ta odněkud vytáhla kouzelné zrdcadlo a nechala do něj nahlédnout pana Želvičku. "Opravdu chceš vypadat jako dříve, jako krásný mládenec kterému nebylo co do vzhledu v okolí rovno?" zeptala se jej dunivým hlasem a měřila si ho svým pronikavým pohledem. "Vidím totiž ve tvém srdci sympatie k této dryádě a mohla bych tě pro tuto stromovou vílu udělat ještě přitažlivějším" "Ano, to bych moc chtěl" zamrmlal pan Želvička. Čarodějka Verlit pak dlouho odříkávala velmi složité zaklínadlo, přičemž se začal obludák svíjet na zemi a postupně přeměňovat. Výsledek lze vidět na tomhle snímku...

Nimitz, vloženo 21:00:02  14. 07. 2008

Zlý černokněžník Fionor přikázal svému poslušnému monstru Dupákovi, aby dohopsal do Brna a zničil tam vše živé, zejména pak Narwenáju a Deidre. Ty ale byly zrovna společně na dovolené a kapitán Jeremius od poslední akce permanentně v lihu. Na obranu města se proto musela postavit místní drsná bojovnice Cemi vlastnící supertank, s panem Želvičkou (který měl dobré srdce, i když to na něm nebylo na první pohled znát) . Dupák byl díky své velikosti neustále hladový, potřeboval hodně energie. Jenže lidi mu nechutnali a nejvíce energie jak známo člověk (i monstrum) získá z čokolády. Proto se před velkou ničící akcí vydal do Olomouce, a tam vyraboval továrnu Orion a sežral jim všechny zásoby čokolády, které pak zapil mlékem z blízké mlékárny. Poté už se vydal směrem na Brno. Před branami města ho tentokráte zastavila drsná bojovnice Cemi. Chtěl ji nejprve zadupat do země i s jejím supertankem, ale ta už měla svůj plán a začala si Dupáka dobírat že je možná velký a silný, ale pana Želvičku (který měl dobré srdce, i když to na něm nebylo na první pohled znát) v souboji zdatnosti neporazí. Dupák neměl v hlavě příliš mozku a tak se nechal snadno vyprovokovat k soutěži s panem Želvičkou o to, kdo dokáže sníst více Fionorových Fidorek (kterých měli velké zásoby, po výbuchu skladiště jich totiž spousta doletěla až do města). Dupák jak už řečeno měl rád čokoládu a tak se cpal a cpal. Jenže pan Želvička se mu směle vyrovnával, měl totiž trávící ústrojí změněné tak, že všechnu pozřenou potravu okamžitě měnilo na sliz, který pak odkapával z jeho nevzhledného těla. když už byl Dupák nacpaný k prasknutí a dělaly se mu kruhy před očima, tak superbojovnice Cemi mezi jeho Fidorky vpašovala jednu falešnou, obsahující velkou ampuli nitroglicerínu. A když ji pak Dupák pozřel (házel si je do chřtánu i s obalem) tak rychle skočila do svého tanku a vypálila mu střelu přímo do břicha. Normálně by to Dupákovi neuškodilo a jen ho to vyprovokovalo k velké zuřivosti, ale teď bylo to břicho k prasknutí nacpané Fidorkami a jednou speciální - nitroglycerínovou. Nastal obrovský výbuch a cucky Dupákova těla létaly na všechny strany, město Brno bylo opět zachráněno... (superbojovnice Cemi zastavuje Dupáka, Louda mimo záběr)

Nimitz, vloženo 10:47:19  13. 07. 2008
	(já to měl v plánu už delší dobu, také proto, že mám v PC komiks Hulk - The End, ale dokopal jsem se k tomu až včera)

Vórima, vloženo 10:29:45  13. 07. 2008
	/někdo se tu koukal na Hulka, co? :-P/

Nimitz, vloženo 20:35:13  12. 07. 2008

Po neúspěšném obléhání Brna se zničený zlý černokněžník Fionor rozhodl pro novou taktiku. Zavřel se do knihovny a tam studoval ty nejtajemnější knihy plné černé magie. Nakonec našel to co hledal. Poté ještě nějaký čas sháněl potřebné suroviny, aby z nich ve své alchymistické laboratoři vytvořil lektvar hrůzné přeměny. Přemýšlel zda ho má rovnou vyzkoušet na sobě, ale nakonec si raději zavolal svého věrného hrbatého poskoka Nimitze a dal mu vypít zkušební várku. Neduživý pomocník důveřivě vypil nevábnou kapalinu, a poté se sesunul k zemi. Nejprve celý zmodral ale pak zezelenal. Začal sebou divoce mlátit o zem v ohromných křečích. Poté mu začaly bobtnat svaly, bytnět kostra a celé tělo se neustále zvětšovalo. Nakonec před Fionorem na zemi leželo obří hrůzné monstrum, poslušné všem jeho rozkazům. Nejprve ho vyzkoušel na jedné nejmenované vesnici poblíž Hustopečí, kde způsobilo obrovské škody na majetku. Díky jeho nezvyklému způsobu likvidace všeho živého i neživého dotalo od přeživších monstrum přezdívku "Dupák". Ubrání se dryáda Narwenája, Deidre a pan Želvička novému hrozivému nebezpečí ze strany úkladného černokněžníka Fionora???

Tinne, vloženo 09:26:43  12. 07. 2008

Když se snáší déšť (dál říjen spí) S tmou se kříží (na nárožích) Když se snáší déšť (jak součet tich) S tmou se kříží (dech, stín a smích) Když se snáší déšť / Dál můžem kráčet Můžem jít / Smrt v útěcích Nacházet své stíny / Své stíny míjet Sedlou krev těch dní / Svou krev těch dní Když se snáší déšť (v tajemných snech dvorů) S tmou se kříží (a s leskem střech) Když se snáší déšť (do mlčení stromů) S tmou se kříží (smrt v ulicích) Když se snáší déšť / Dál můžem kráčet Můžem jít / Smrt v útěcích Nacházet své dávno / Své dávno míjet Sedlou krev těch dní / Svou krev těch dní Když se snáší déšť / Dál říjen spí Proč vnímat dál, co není / Dál říjen spí Soupis loňských vražd / Svých stop a cest Víc už není / Smrt v ulicích Když se snáší déšť / Na beton a louky Víc už není / Na nárožích Když se snáší déšť / Jak pláč a píseň Říjen spí / Dál říjen spí Řekni odkud jdem / Dál a deštěm Řekni odkud jdem / S tmou se zkřížit Když se snáší déšť / Sám jen s deštěm Sám jen navždy / Smrt v ulicích Když se snáší déšť / Své stíny míjet Můžem jít? / Dál říjen spí Když se snáší déšť S tmou se kříží Když se snáší déšť S tmou se kříží Kamil Střihavka

Iwo Olorin, vloženo 23:29:34  11. 07. 2008

"...Illic jura novem geniali lege sorores dant his qui veniunt nostris ex partibus ad se, quarum que prior est fit doctior arte medendi exceditque suas forma prestante sorores. Morgen ei nomen..." překlad: '...There nine sisters give pleasant laws to those who come from our parts to them, and of those sisters, she who is higher becomes a doctor in the art of healing and exceeds her sisters in excellent form. Morgen is her name,...' / "...uz Avalun, der Feinen land, von einer Gottinne..." foto: Bilbo (snad mu to nebude vadit) text: Geoffrey of Monmouth; Vita Merlini / / Gottfried ze Štrasburku; Tristram

Arwi, vloženo 17:20:06  05. 07. 2008
	Tak když už tady krásný příběh na chvíli vyhasl, dovolím si... Tančila nocí i dnem, štěstím i smutkem, životem i smrtí... Tanec byl její rodinou, přítelem i milencem a nedokázala se jej vzdát. Nikdy ji nikdo nedokázal zastavit, snad jen tanec sám.

Zpět