|
Jo, černá řeč na mně taky zanechala nějaké stopy, ale už to dohromady nedám. Taky si živě vzpomínám, jak jsem po návratu z kina po Společenstvu prstenu esemeskovala podobně stižené kamarádce žalozpěv za Boromira. I ten jsem uměla zpaměti (a nějak mi tam chyběl). Mělo to filmové zpracování v začátcích opravdu velké kouzlo, které se postupem času utopilo v mnohých efektech. Teď mám puštěného u vaření Hobita-Šmaka, a už čtvrt hodiny slyším od plotny jenom svist-svist -arghhh-uáááá-plom-grrrr-aaa - no zábavka. Pravda, řve do toho skřet černou řečí, ale nějak to není zapamatováníhodné. |