|
Když pochopení odmítám, je mi vnucováno.
Když pochopit chci, dostanu vynadáno.
Když se bráním, jsem zmrskán za obranu.
Když zažádám o příměří, dostane se mi pouze slz.
Když je toužím osušit, jsem nerudně odstrčen.
Když se přesto přiblížím, způsobí mi stres.
Za dívkou
Pije víno, káže vodu,
proto pěji tuto ódu,
kdo pochopí dámy choré?
Já! Zavelím, jdeme, hore!
Na tu výšku za poznáním,
na vrchu se vroucně skláním,
bych zahlédl část jen toho,
však ta běda, není mnoho,
ke shlédnutí v dívčí duši!
Guláš širý, boty, uši,
slanost slz a hořkost boje,
zatracené kupky hnoje!
Kdo tak pozná, co zde vězí?
Být tak vězněm na Bezdězi,
byl bych chudý, sám bych byl..
láskou bych se nehubil. |