 |
Není to o tom jít na vysokou nebo se vdát a mít kupu dětí. Upřímně, tyhle věci mě spíš se*ou, jejich vidina.
Je to o těch podivných chvilkách. Kdy se v člověku mísí několik pocitů zároveň; zoufalství, pocit naplněnosti, uvolnění, bezcílnost -- a spousta dalších věcí. Je to o těch okamžicích, které bolí i hladí zároveň - asi jako ruka staré babičky, kterou milujete, ale na druhou stranu už budete rádi, když odejde, zmizí, umře, kvůli sobě i ní a všem ostatním - a na druhou stranu je vám to strašně líto - a na druhou stranu je tu ta něha a zkušenosti, co z ní čiší, a které máte tolik rádi... Jsou to okamžiky, kdy pláčete přehršlí štěstí, dojetím a oddaností, nemůžete v sobě udržet tolik emocí, tak je zkrátka musíte vyplavit! a ony tečou, po tvářích, krku, až do výstřihu, po rukách.
To jsou ty chvíle, kdy cítím, že žiju. Nikdo mi to nemůže vzít. Kašlu na vás. Nepotřebuju nikoho, abych byla šťastná. |
