|
Je to divné, tenhle divný divnotajný svět. Podle některých se dělí na dobytek a inteligenty volnocesťáky, podle jiných má každý cestu svou a nemusí být zaškatulkován. Někdo vytváří teze za pochodu a je za to pranýřován. Takové myšlénky přeci nemohou být správné, vždyť nad nimi dost dlouho neuvažoval. Čas je míra všeho. Když řekneš, žes o něčem přemýšlel dva roky, moc lidí se o tvůj názor hádat nebude. Když řekneš, co tě právě napadne, stádo ti vyškrabe oči a označí to za nesmyslné žvásty.
Není pak pravda, že první nápad bývá nejlepší/nejpravdivější/nejrozumnější?
"Život nás naučil probírat ze všech možností, abychom se nakonec stejně vrátili k té první. Taky bez hlavičky."
Ó, pardón, stavím se do opozice, já hlupák a šašek, patron darmomluvků, noční duch z nitrobraní vysochaný.
Umři, Sókrate, přichází Konfucius!
Konfucie, poklekni, není nad myšlénku rodu!
Doba oběda pominula, člověk se zahleděl do sebe a uviděl hada. A dostáváme se ke křesťanství a k Americe - jedině USA mohou za všechno! Vše je jedno velké, veliké spiknutí! Střezte se, hloupí a malověrní slované, Evropané bez kousky vlastního názoru, vždyť tuto pravdu říká zase Američan!
Hlupák hlupákovi kývne hlavou.
"Dobrý večer, Petronie, už je v Římě pusto?"
"Hnide, barvoslepý apanáži," Petronius usedne na plochý kámen a počne si čistit nos. "Jako po vymření. Achájové odtáhli i s fraucimór, odpoledne nikdy nebylo tak veselé. A těch hus! Nadívané špekem a močůvkou jen kdákaly a předháněly se ve lkaní.
"Lháři!" Zvolal třetí, nadhodivše kosu. "Vždyť sám jsem jim doprovod poskytl. Husy řka 'ó slává tentononcu' pak pojídaly své pány. Meteor na ně, Dyonýse!"
A tak odešel Tao a za ním Řekové. Římané změnili vzhled a vyrostly jim rohy. Filosof se stal zvířetem, poněvadž našel svou cestu. Existence Plútarcha byla popřena. Sofisté se vzňali. Zavládla anarchie, napopsatelná to drzost neexistujícího spolku.
Nic nezmizelo, všechno bylo stvořeno, protože mnohost nemůže být bez jednoty a jednota musí mít podíl v mnohosti. Tak pravil KÁNÓN.
Ortime se baví.
Rád bych všechny pozdravil a doporučil, že pokud v tyto hodiny nemají na srdci nic jiného než "Jéje, to je zase hodin, a já nespím", aby radši mlčeli. Nadranická místnost není noční klub, jde o stav mysli, který nastává při unavení a uvolnění. Jen u někoho.
Tady se blázní a napadají zvláštní myšlénky, za denního světla divné a nezřetelné. Tak to prosím mějte na paměti. Dál už budu jen mazat.
Nechť vás přejede tramvaj (Pro brňáky 'šalina', aby chudáčci taky trochu rozumněli) -Cígler |