 |
Mno tak konečně můj první příspěvek sem. Děkuji všem co mi nedovolili jít spát, nebo aspoň vypnout počítač.
Poslední dobou se snažím dnům sekat hlavy co nejdříve aby tak nějak rychleji plynuly. Hledám útočiště ve spánku, tam mě aspoň většinou nic netrápí.
Mno nebudu si tady z toho dělat emo deníček, na to jsou tu jiné místnosti i jiní experti. Co psát dál. Přemýšleli jste někdy nad tím co je to vlastně přítomnost? Jak dlouhá taková přítomnost je? Je to minuta nebo snad sekunda nebo milisekunda? Nebo snad ta nejmenší možná jednotka času, pouhý bod v nekonečné řece? Není ale bodu který by se zase nedal rozdělit na další části, záleží jen na měřítku.
Už svatý Augustin přemýšlel nad minulostí, přítomností a budoucností. Bohužel už nejsem schopen znovu nalézt jeho úvahu takže se rovnou posunu k vnímání přítomnosti jako toho u čeho "jsem přítomen". Místní návštěvníci, studenti FHS to jistě budou znát. Taková přítomnost může trvat pár vteřin ale někdy také třeba hodinu. Je to takový časový úsek který vnímáme jako celistvou událost. Při které stále jsme. Neobracíme pozornost jiným směrem. Jen výjimečně je člověk přítomen delší dobu než pár minut. Ty okamžiky ale jsou - při čtení zajímvé knihy, při poslechu poutavé přednášky, při tom když jsem s někým na kom mi záleží. Člověk si málokdy uvědomí okamžiky kdy je opravdu šťastný. Asi by bylo príma se někdy zastavit a říct si - hele tohle je vlastně docela fajn čéče, tohle si pamatuj jako príma okamžik a až ti bude nejhůř tak si na to vzpomeneš. Mít zásobu tákovejhle vzpomínek na horší časy je lepší než flaška rumu u postele, i když i ta má svoje výhody.
Mno, už tu na mě nejmenovaní lidé tlačí ať to ukončím, tak tuhle nesourodou sbírku žvástů uzavřu.
Pointu to nemá, ostatně co byste chtěli ve čtvrt na dvě v noci. |
