|
z jiného soudku...
Není to špatné být sovou. Všude kolem klid, jen počítač mi hučí u nohou. Stránka za stránkou, místnost za místností mi probíhají před očima a bílá snítka prachu zametám pod koberec. A jen tak mezi koštětem a lopatkou nechám volně poletovat své myšlenky. Krásně si tu spolu tančí. Některé sólo, jiné v párech, další v bezzpočetných chumlech. Jen tak, aby se neřeklo.
Co s tím vším? Jak s nimi naložit? Občas je to snadné, ale jen občas. Povětšinou strávím jejich důkladnou analýzou hodně času, dost často až příliš mnoho. Tik-tak, tik-tak, vypráví mi hodiny. Utíkají stále vpřed a já nestíhám. Zastavím se nerozhodně tuhle, pak zase támhle a mezitím se jejich náskok zase o něco zvětší. Těžko se pak čas dohání.
Ne, končím, jdu to rychle dospat, aby mi poránu zas něco neuteklo.
Dobrou noc. (No, asi ne hned, spíš až za chvíli, ale přesto.) |