|
Z čajky do divadla.
A tam snobárna.
Sto lidí v oblečení rádoby z dvacátých let minulýho století? Narat! Ivní principy...
"Vypadáš jak kretén."
Ať drží Ubu, jsou to moje hadry.
"Punk voe."
"Jdem trsat?"
"Tohle mě neba."
"Se na sebe podívej."
"Potřeboval jsem se vychcat a šel jsem kolem. Tak jsem se zastavil tady. V šusťákovce a zelených kalhotech."
"Fakt seš kretén."
.
.
.
Vydržel jsem dvacet minut nudy. Skoro.
Vlakem v jedenáct, cestou domů, jsem potkal Kance.
Sedli jsme si do nonstopu, dali několik piv, pokecali s tamním štamgastem a já si řekl:
"Tohle je ten pank, kterej stojí za to žít." |