 |
Podívejte, po několika měsících, kdy jsem se zmohl na výkřiky z vyčerpání přichází čas na souvislejší text, takže v rámci dnešní klasické hodinky budeme navazovat tam, kde jsem minule chtěl skoničt.
Když mi jednou řekla, že už mi nikdy neudělá toast, nevěděl jsem, jaké to bude mít důsledky. Jeden si řekne: No a co, chvíli se bez opečeného bílého pečiva snad obejdu, ne? Jenže po pár dnech a týdnech si člověk vzpomene na tu rafinovanou metaforu, kdy toast byl pojem pro sex a jako takový notně špatně postradatelný. Nakonec jsem ji ukecal, aby prostě ještě pár toastů nechala, jenže... pak nám oběma došlo, že cpát se jen tak nezávazně toastama je matoucí. Jíš cizí chleba, který není ničí, takže je to vlastně jedno, nikdo ho nehledá, nikdo se nezlobí, ale v důsledku tě to trápí, protože si říkáš: Když nebyl ničí, jaké právo jsem na něj měl?
A tak, po pár měsících jsme si řekli DOST. Toasty jsou dobré sice pořád, ale je důležité uvědomit si, jaké je chceme. A kde je chceme jíst. A s kým je chceme jíst.
A tak.
Toliko k této problematice. |
