 |
Na ja!
Malá píseň do tmy vždycky přijde vhod mi, šetřím proud,
píseň světloplachá škodu nenapáchá,
člověk žasne, když se zhasne.
Malá píseň do tmy dělá doprovod mi, když jsem sám,
píseň, co se stydí v přítomnosti lidí,
ta je tichá, nepospíchá.
Chceš-li si na něco pořádně posvítit, zhasni si, chceš-li se něčeho opravdu nasytit, nejez,
chceš-li své běžící myšlenky zachytit, sedni si,
chce to svůj čas, vážně, chce to svůj čas.
V této chvíli nevidím na ručičky hodinek,
když si zhasnete, taky na ně neuvidíte, to není marný,
v této chvíli nevidím na kalendář na zdi,
když si zhasnete, taky na něj neuvidíte, to není marný,
v této chvíli nevidím ani sám sebe,
když si zhasnete, taky se neuvidíte, to není marný,
k tomu všemu, ovšem nejenom k tomu,
se tedy hodí malá píseň do tmy.
Každý, kdo si svítí, je zapojen v síti jako já,
kdyby stroje škytly, bude tma jak v pytli,
člověk zírá: černá díra.
Pro případy nouze nehledejme dlouze světla zdroj,
mějme v každé době trochu světla v sobě,
aspoň škvírku, aspoň sirku ... |
