 |
Nad popravou pod popravou nikdo nesmí stát.
Popravy nebyly špatný zvyk; trochu dekadentní, trochu ponižující, ale vcelku důstojný konec, i kdyby měl odsouzeného čekat na konci konopného provazu či pod čepelí právě vynalezené gylotiny. Sám její vynálezce padl při jejím používání.
Zvolil bych popravu mečem.
Byla hodná jen šlechticů, kat Mydlář se v tomto řemesle specializoval. Kdepak, on nevěšel obyčejné tuláky a zloděje, vrahy. On byl Mistr popravčí! Musel vědět, jak utnout hlavu jediným máchnutím, jak přesně přibít jazyk na dřevěnou stěnu, aby člověk hned nevykrvácel, ale aby mu to bylo setsakra nepohodlné.
Chci být popraven jako šlechtic, i když původem jsem pouhý kmán.
Srdce není pooslušno zákonů dědičného práva. |
