|
Má to několik fází.
Nejdřív mi hlavou letí myšlenky okolo budoucnosti, přítomnosti, minulosti a hypotetické budoucnosti či minulosti. Miriády scénářů, jak by to mohlo být :-)
Potom začnu panikařit, že další den budu mrtvá, že je tolik hodin, prostě panika.
Pak zkusim nemyslet na nic. A tím na nic, myslím doslova, obvykle zvolím černou barvu.
pokud ani tehdy neusnu, tak zkusím zrušit rušivé elementy. Vyndám baterku z hodin na koleji, obléknu si tlusté ponožky nebo je svléknu. Protřepu peřinu a podobně.
Potom to obyvkle vzdám a pustím si nějaký díl nějakého seriálu a buď usnu, nebo bdím do rána, ale to se mi často nestává... |