 |
Tak já vám něco řeknu, vy noční slimejši, kteří si tu tak hrajete s mou přezdívkou. Jedni s vtipem, další a výsměchem či z nedostatku jiné inspirace.
Největší vynález v dějinách přemýšlení je jednoznačně horká sprcha. Jsou složité výpočty a matematické vzorce, jsou dlouhé teorie o tom, proč a jak tomu vlastně je, že ta chvíle v koupelně zvyšuje mozkovou činnost. Vždyť je to právě sprcha, kde člověk často vyřeší svá trápení, kde se smíří s bezvýchodnou situací a najde vnitřní mír a pohodu, neřku-li osvícení. Znovu a znovu to zjišťuji, v této krátké době hrubých sociálních interakcí, rozmanitých pohledů na lásku a přátelství, v téhle džungli lidských vztahů. Stávají se věci, že mi z toho jde hlava kolem a nevím, opravdu nevím.. mohu si to vyložit rozumem, a dostanu se k odpovědi logické a zcela prosté. Nicméně člověka nežene kupředu pouhý rozum, ale naštěstí i cit, který je tak často přisuzován srdci. Tenhle příčně pruhovaný sval má být centrem něčeho, na co jsou často i dlouhé myšlenkové pochody tak neskutečného zařízení, jakým mozek bezesporu je, krátké. A je to zároveň naše největší síla, pokud se s ní naučíme správně zacházet. Nevím, jak, já to neumím. Stává se mi, že mám pocit, že se potácím sem a tam jako opilý, co se emocí týče, a že se rozum jako zoufalý kormidelník na rozbouřeném moři snaží udržet kurz.. Ale pak přijde sprcha, ledová tříšť se změní v chladivou rosu a vroucí voda smyje veškeré pochyby a strachy. Ve sprše medituji. Ne dlouho. Vždy mi přijde jako zázrak, když se během pěti, deseti minut dokážu smířit s tím, co už jsem rozumově přijal, ale srdce se tím odmítlo řídit.
A je mi dobře. Jsem vyrovnaný, pro teď. Mohu s klidným svědomím hovořit o sobě a svých vztazích k lidem, kteří mě nazývají Mellorečkem, a zřídka si pamatují i mé reálné jméno.
Bilbo, který je mým nočním bratrem v šílenství, avšak kterého vůbec neznám. Vlastě jsem z něj měl dost špatné pocity od té doby, co mi před dlouhou dobou Nimdrit sdělila, že se do ní nejspíš zamiloval. Předpokládám, že to bude skvělý člověk, šílený tak akorát a možná trochu víc, ale kluk, který by nenechal blízkého ve štychu. Budu si s ním muset někdy promluvit, zatím se ho bohužel na srazech vždy zmocnil Sikar.
A i když uprostřed každého blázna skrývá se záře, dva šílenci pohromadě tvoří příliš přílivu. Pak musí jeden umět vypnout. Bilba mám teď docela rád.
Louda, který je zvláštním druhem "parťáckého" neznaboha. Člověk, se kterým si plácnete high-five a vzápětí zjistíte, že mluvíte každý o něčem jiném, jen abyste se v příští vteřině zasmáli stejné věci. Zatím nečitelný člověk, který se krásně škádlí s tak adorovanou a přesto mě tak neznámou osobou, jakou je Deidre. Líbí se mi jejich zvláštní divný vztah. Mám rád i radikálního a občas trochu necitlivého Loudu.
Nakonec, nakonec mám rád i Nimdrit, která, jak jsem byl přesvědčen, mi ublížila. Která, jak mi bylo sděleno, si myslí, že jsem totální blb. To nemohu popřít, dost možná tomu tak je. Nejspíš na tom názoru setrvává a bude se ho držet i později, a to je jenom dobře, protože člověk by měl mít nějaké jistoty. I kdyby to mělo být přesvědčení, že Mellor je absoltuně neskutečné pako.
I přesto, ba možná právě proto, ji stále mám rád (a upřímně mi působí zvrácenou radost, že až si tohe bude číst, pravděpodobně jí to naštve i přes ujišťování se, že je jí to fuk). Mám rád minulou Nimdrit, protože dnešní Nimdrit vůbec neznám, a tu dřívejší si idealizuji, stejně jako všechny lidi, které jsem kdy v minulosti potkal.
Lidská paměť už taková je - v rámci snazšího zapamatování si uplynulého třídí do jasných škatulek černý, bílý. Mám hodně plnou bílou složku.
A je super, že do téhle místnosti napíše také někdo do téhle doby tak prakticky vystupující, jako je JDP. Člověk, který se odvážně postaví proti Doctorovi Who, který píše sprostá slova i tam, kde by měla zaznít (a nezaznívají, vůbec se nedivím) moudrá slova půlnočního opilce. JPD, válíš.
Všechno řeší sprcha. Kdyby se lidi více sprchovali, nejen že by lépe voněli, ale nejspíš by nebylo ani tolik hádek a pláče. Nebo taky jo, a mnohem hlasitější. To je holt riziko podnikání. |
