 |
Slovy klasika (sorry za délku -byl by hřích zkracovat):
KDYŽ HORÁK spatří větrovku, svetr nebo botu, odborně je zkritizuje.
Pravý muž nikdy neuzná, že šaty dělají člověka. Nosí je s urážlivou lhostejností a módní kreace jeho současníků v něm vzbuzují řvavé veselí.Vyrazí-li však do hor, stane se s ním divná změna. Už ve vlaku se dokáže řadu hodin bavit o vhodných délkách šněrovadel, o spodním prádle a o krému na boty. Před túrou třikrát obrátí tričko a mazlí se s každou ponožkou. Natržená pláštěnka v něm vyvolá hysterický záchvat a posléze prohlásí, že na túru nemůže, protože ho škrtí kalhoty. Horačky se přitom pohrdavě usmívají: neboť čím je z tohoto hlediska výstup na Polský hřeben proti řekněme přípravě na myslivecký ples? Horákův oděvní amok však není projevem změkčilosti. Horák pouze ví, že vadná výstroj v horách má přibližně týž účinek jako vadný padák ve vadném letadle nebo jako vratký posed při útoku postřeleného vepře.
Řádná postava vysokohorského turisty ční z masívních bot a nahoře je zakončena kulichem. Všimněme si proto oněch základních předmětů blíže:
BOTY jsou hlavní horákovou zbraní při dobývání vrcholů. Mají být pevné, aby se horákovi nekvedlaly kotníky. Mají mít gumový vzorek, aby se horák nezřítil. Mají být těžké a mohutné: proč, to se přesně neví. Existuje i názor, že proto, aby horák, který se řítí, dopadl na nohy. Horák v maratónkách, teniskách a jiných cvičkách ve vzduchu víří a při pádu na hlavu si láme vaz.
Boty mejí být těžké i proto, že horák v těžkých botách působí mužně. Podmínkou však je, aby nad těžkou botou a shrnutou vlněnou ponožkou čnělo svalnaté a opálené lýtko, nevtíravě porostlé temnou srstí. (Týká se pochopitelně jen mužů. Žena v masívní botě a shrnouté podkolencepůsobí křehce a vzbuzuje u mužů ochranitelské pudy. Požadavky na její lýtko jsou zcela odlišné a navíc, má-li dívka vzbuzovat onyvýše zmíněné pudy, nevystačí s půvabem lýtka: musí být půvabná úplně, od ponožek ke kulichu.)
KULICH je jedinou důstojnou pokrývkou horákovy hlavy. Plátěné čepice s nápisy, kšiltovky, klobouky a jiná veteš působí lehkomyslně, bere je vítr a stěží dosahují uší. Předností kulicha naopak je, že ho lze při troše tréninku vytáhnout do libovolné délky. V Nízkých Tatrách jsme se setkali s mužem tvrdícím, že míval kdysi kulicha, který se dal při vlně nízkého tlaku vytáhnout ke kolenům: muž ho v tom případě nosil přepásaný a pouze u jeho vrcholu vystřihl otvory pro ruce a pro brejle. Mužovu vychloubání učinil konec Keny: vymyslel si, že pod jeho kulichem kdysi v podzimních plískanicích nocoval celý pionýrský oddíl i s oddílovým vlčákem a oddílovou vedoucí. Muže s kulichem po kolena to tenkrát strašlivě rozzlobilo: prohlásil, že on měl na mysli kulicha a nikoliv cirkusový stan, nasadil si kšiltovku a šel pryč.
Horačka s bambulkou na kulichu působí skotačivě, mužův kulich však nechť je bez bambule. Kulich bez bambule budí dojem drsnosti a navíc může jeho majitel občas utrousit, že mu bambuli urvala ta strašlivá vichřice na Hindúkuši nebo v ledovcích Kangčhendžungy, teď že si přesně nevzpomíná.
Zmiňme se ještě o některých typických výrobcích, které usisťuje horák mezi boty a kulicha:
... |