 |
TO mi připomíná historku, jak jsem si v sedmnácti kupovala svoje první Martensky s ocelovou špičkou. Chodila jsem tehdy na brigádu celé léto, abych si na ně vydělala, a když jsem si pro ně v září jela, v jediném obchodě v Brně měli jen jedny jediné a ty mi byly o půl čísla menší. Tak tak jsem se do nich narvala a moc jsem je chtěla. Paní prodavačka na mě pochybně koukala, já se jí zoufale ptala, jestli si myslí, že se trochu roztáhnou.. a ona řekla památnou větu "Je to kůže, ta pata trochu ustoupí."
Tak jsem si je koupila, půl roku je rozcházela tím stylem, že jsem si je ráno nazula, večer vyzula, vylila krev a druhý den zas.
Jediná pata, která ustoupila,byla ta moje :D
Palec že se ti dotýká špičky boty? ...v pohodě! :) |