 |
Hymny moc pěkné, neodolám a přidám se (pokud platí, že případná diskuse k desetiminutovkám sem patří taky) k tématu s rozšiřující perličkou:
Historie Kaiserliedu
Začneme poněkud oklikou: Znáte státní hymnu Německa? Kdo by ji neznal, řeknete si, "Deutschland, Deutschland, über alles..." tedy, vlastně "Einigkeit und Recht und Freiheit". Pokud vám ta slova nevyvolají ihned vzpomínku na slavnou melodii, připomeňte si ji třeba tady. Tato melodie, kterou má většina lidí neomylně spojenou s Německem, je však původu Rakousko-Uherského. Hudbu napsal již roku 1797 Franz Joseph Haydn (jako součást svého Kaiserquartetta 2 Set, opus 76, No. 3 G major - třeba to tu někomu něco řekne ;)) a po své návštěvě Anglie, kde byl prý uchvácen 'God save the King', k ní přidal i slova, oslavující tehdejšího císaře Františka II., a dal mu ji k narozeninám. První sloka zněla takto (jen se nebojte a zkuste si ji zazpívat):
Gott erhalte Franz, den Kaiser,
Unsern guten Kaiser Franz!
Lange lebe Franz, der Kaiser,
In des Glückes hellstem Glanz!
Ihm erblühen Lorbeerreiser,
Wo er geht, zum Ehrenkranz!
Gott erhalte Franz, den Kaiser,
Unsern guten Kaiser Franz!
Císařům se melodie očividně zalíbila, protože ji dále používali a nechávali si měnit text pro svou osobu. Za císaře pána Františka Josefa (ano, toho Franze Josefa) se z hymny stává oficiální Volkshymne, která tím pádem měla i český text, ze kterého si ve Švejkovi utahuje opilý tajný policista Bretschneider. Nicméně tradice změny textu podle aktuálního vladaře se držela dále, byť jen v úpravách poslední sloky hymny. Dokonce i syn posledního císaře Karla I., Otto Habsburský, má svou vlastní. A zatímco v Rakousku po pádu monarchie hymnu změnili, v Německu její melodie žila dál.
Zalíbila se totiž německému básníkovi a jazykovědci Hoffamnnovi von Fallersleben, který jí v roce 1841 přepsal na "Das Lied der Deutschen", tedy to staré známé "Deutschland, Deutschland...". Nutno podotknouti, že Německo se finálně sjednotilo až třicet let potom, co text sepsal, a píseň tomu možná pomohla, ale přes značnou popularitu se nemohla stát oficiální hymnou, dokud melodii používalo Rakousko, takže Němci se dočali až roku 1922. Její text později začal budit kontroverzi, jelikož jistého malého pána s knírkem nenapadlo nic lepšího, než vykládat si její text jako základ pro územní nároky. Zpívá se v ní totiž, že Německo je "über alles" od Mázy k Němenu a od Adiže k Baltu, což zhruba odpovídá tomu, kde všude žilo v době sepsání textu německy mluvící obyvatelstvo. Po druhé světové (která by se ale nejspíš odehrála, i kdyby byl text německé hymny jiný) Němci text pro jistotu změnili, aby už žádného führera nepokoušel. Při změně textu se také ukázalo, že nemají ani za mák smyslu pro humor, jelikož si pro novou hymnu vybrali nudnou třetí sloku "Einigkeit und Recht und Freiheit Für das deutsche Vaterland!" (Jednota, právo a svoboda německé vlasti!), namísto sloky druhé "Deutsche Frauen, deutsche Treue, Deutscher Wein und deutscher Sang..." (Německé ženy, německá přesnost, německé víno a německé písně...). A v této podobě tedy melodie Josefa Haydna žije dál... |