Kdo tedy vlastně fext je a jak se pozná? Na první otázku je odpověď celkem jednoduchá – fext je nesmrtelný člověk. Poznat ho, to je ale zapeklitější. Někdy se uvádí, že fextové bývají vyšší a mohutnější než běžní lidé, ale to není zas tak výjimečné poznávací znamení, že. Druhým, jistějším, rozpoznávacím znakem je, že když se ho pokusíte zabít, tak se vám to nepovede (speciálně se zmiňuje odolnost proti vystřeleným kulkám). Je to ovšem znak velmi problematický, protože o svém poznatku už velmi pravděpodobně nebudete mít příležitost někomu říct. Oblíbeným kouskem fexta je vyjmout kulku, kterou po něm bylo střeleno a hodit/vystřelit ji zpět. Opovážlivec tak zaplatí za svůj kousek životem.

Třetím poznávacím znakem je, tělo fexta v hrobě neshnije, ale pouze seschne. Nabízí se proto teorie, že nejrozšířenější jsou tyto pověsti v místech, kde půdní podmínky nahrávají mumifikaci těl. V některých pověstech se také objevuje informace, že fextem se stává dítě, které přišlo na svět v neporušeném plodovém obalu. Někdy se tento obal usuší a nosí jej pod rukou buď sám fext nebo je to naopak jistá ochrana proti jejich působení, v tom se mýty poněkud rozcházejí. Také není tak docela jasné, jestli se fextem člověk rodí nebo se jím stává.

Fexti sami o sobě přímo neškodí, alespoň se v pověstech obvykle hovoří jen o případech, kdy pronásledují drzouny, kteří odnesli kus jejich těla nebo je jiným způsobem vyprovokovali. Někteří fextové si také zpestřují nudu v hrobě různými humornými kousky, alespoň z jejich pohledu. Známá je např. historka o fextovi, který si pokojně ležel v márnici, a mezi jeho nohama se usadila slepice, která tam snesla vejce. Fext proti tomu nijak neprotestoval, když ovšem chamtivá návštěvnice hřbitova chtěla vajíčka sebrat, sevřel jí nohama ruku tak pevně, že se nemohla vytrhnout. Celkem dobrácké nátuře fextů odpovídá, že když se pobavil, nechat se celkem snadno uplatit slibem odsloužené mše a nešťastnici bez další újmy propustil.

Jelikož se nesmrtelnost, v souladu s křesťanskými tradicemi, převážně považuje za prokletí, existují také různé návody, jak ubohé fexty vysvobodit. Nemají to lehké. Nejprve je prý nutné, aby fext učinil nějaký výrazný dobrý skutek (obvykle se zmiňuje využití své neprůstřelnosti k záchraně nevinných). Tím ještě ale není vysvobození hotovo, k jeho dokonání je třeba fexta zabít – a to nejlépe střelou, která ovšem musí být netypická (pecka, střípek skla, knoflík, kamínek). Zasažený Fext se poté radostně rozpadne na prach.

Ze specifických fextů, objevujících se v historických záznamech, můžeme jmenovat např. Fexta z Vamberku, který stával v hrobce opřený o zeď, dokud ho dobré duše nepoložili do rakve, aby měl lepší pohodlí. Rychtář z Osečnice zase sám obrátil na útěk plenící švédské vojáky, trochu v rozporu s tradicí pokojně dožil požehnaného věku a jeho fextí podstata vyšla najevo až po letech, kdy do jeho hrobu ukládali jeho zemřelého syna a zjistili, že je rychtářovo tělo vysušené, ale jinak neporušené.

Pokud se s Fextem setkáte, zdá se, že stačí slušně se chovat, nebrat mu vejce..ehm..a nedojdete žádné újmy.

Otázky
1. Odkud pravděpodobně pocházejí pověsti o fextech?
2. Jaké dva kroky jsou nutné k vysvobození fexta?