 |
sepsala jsem svoji, ale nevím, co si o ní myslet. Můžete to prosím někdo zkrizitovat? dokud je čas to přepsat :-)
Cesta k Jubilejní výstavě 1891 v Praze
Snad každý zná výstaviště v Praze. Snad každý už někdy viděl Průmyslový palác, prošel se po Stromovce a obdivoval výhled. Ale málokdo ví, co všechno předcházelo tomu, aby dnešní část Holešovic, kterou všichni znají jako Výstaviště, výstavištěm doopravdy byla.
Ocitáme se v polovině 19. století. Situace pro českou otázku není příliš růžová. Národní obrození máme za sebou, doba, kdy politika byla výsadou vysokých vrstev společnosti je pomalu na ústupu. Široké vrstvy se chtějí podílet na chodu společnosti a státu. V zemích českých proti sobě brojí mnoho názorových táborů, ale mezi největší jistě patří boj mezi Čechy a Němci. Každý má svoji pravdu, každý za ni bojuje a každý jinými zbraněmi. Češi jsou hrdým národem a chtějí dokázat světu, a hlavně císaři Františku Josefovi I., že jsou národ. V roce 1889 pořádá Paříž svoji Světovou výstavu, Němci pořádali ty své o několik let předtím. Češi získali pocit, že všechno se děj bez nich! „Závist a žel se nás zmocnily, když jsme viděli, že už i Maďaři se svým mladičkým podřízeným průmyslem vzmohli se na velkou výstavu.“1
Češi se rozhodli, jako už tolikrát, obrátit do své minulosti a vzpomněli si na Zemskou výstavu v Praze v roce 1781 ku příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Rozhodli se, že chtějí vlastní výstavu, Jubilejní zemskou výstavu. Okamžitě se zvedla vlna nevole ze německé strany, který si jako záminku vzal právě to, že měla být jubilejní. Brali jako provokaci, protože František Josef I. nebyl korunovaný českým králem a to samozřejmě bylo trnem v oku české straně. Němcům to ale nebylo nic platné. Češi se rozhodli prosadit si svoji. K tomu ale potřebovali důstojné výstavní prostory. Rudolfinum bylo jasnou volbou. Jenže Rudolfinum patřilo v té době České spořitelně a ta se rozhodla prostory nepropůjčit. Ještěže tak učinila, protože po zamítnutí Rudolfina se jevilo jako nejrozumnější variantou postavit celý nový komplex, který bude důstojný pro Jubilejní zemskou výstavu. Rozhodli se tedy pro postavení Průmyslového paláce, který byl společným dílem Fridricha Munzbergera a ing. Františka Prášila. K všeobecnému překvapení byl přes všechny nehody (jako například spadlé lešení) a zdržení postaven včas!
Dne 6. prosince 1889 se rozhodlo, že pražská obec jest ochotná podporovat zřízení jubilejní výstavy r 1891 v Praze poskytnutím peněžité podpory až do výše 60 000 zlatých. Na výstavě měli své výrobky prezentovat také němečtí výrobci, ale po tzv. Heinrichově aféře, o které se Hořica vůbec nezmiňuje, a následné novinové válce mezi německy psanou Bohemii a českými Národními listy, se rozhodli výstavy nezúčastnit. Hořica o tomto píše, že výkonný výbor nemůže její obeslání doporučit německým živnostníkům a průmyslníkům, ale pokud už učinili přípravy, či již poslali své výrobky, mohou své přihlášky ponechat a výstavy se zúčastnit. Organizátoři výstavy tedy napnuli síly a pojali to jako příležitost pro čistě českou výstavu, kde budou zastoupeni pouze Češi a české výrobky. Do výstavy zbývalo půl roku, ale finančně byla zajištěná subskripcemi a dary. Od tohoto okamžiku se tedy výstava stává ryze českou a Češi si věřili, že „česká výroba sama nejen úplně stačí na důstojnou reprezentaci našeho národa na závodišti kulturní práce, ale že poskytne i veškerou naději, že učiní rázem konec báji, dosud samými Němci šířené, jako by všecek průmysl v Čechách jenom v jejich rukou spočíval.“2 „Abstinencí svou poškodili Němci jediné sebe a spůsobili, že výstava stala se skvělou representací práce české, že stala se výstavou naší!“3
OTÁZKY:
1. K jaké příležitosti byla pořádána výstava v roce 1791?
2. V jakých odvětvích výstavy prezentovali své výrobky Němci?
-----------
1. HOŘICA, Ignát. Vývoj myšlénky výstavní a její uskutečnění. Jubilejní výstava zemská Království Českého v Praze 1891. Praha, 1894. s. 1.
2. HLAVAČKA, Milan. Jubilejní výstava 1891. Praha, Techkom: 1991. s. 10–12.
3. SRB, Adolf. Procházky po výstavišti. Jubilejní výstava zemská Království Českého v Praze
1891. Praha, 1894. s. 13. |