 |
Představujeme orchestr, část 1. - etiketa, dirigent
Etiketa
 V této minisérii bych vám rád napsal pár zajímavostí ze světa orchestru. Mám pocit, že lidé mají leckdy strach z návštěvy vážného koncertu. Dost často je to strach oprávněný - bojí se upnutých košil, motýlků, přísné etikety… to vše je již dnes pasé! Zkuste přijít na koncert do většího evropského města. Do koncertních řad často přibývají skladby moderní (které tvoří protipól k veledílům tradičním) a s tím je spjat i požadavek obleku - nemusíte mít večerní róbu či frak. Oblečte se samozřejmě slušně, avšak pohodlně. Pokud jste studenti a neočekáváte na koncertě nějaké oficiální rozhovory či setkání, vezměte si slušnější civil. Pokud je vám nad třicet, vezměte si oblek, ale třeba i nějakou uvolněnější košili. Rozhodně není třeba se přiškrtit nějakou kancelářskou kravatou.
Jediné, na co je třeba dát si pozor jsou všelijaké zvukové projevy ;-) Tím mám na mysli
1) potlesk - je nutné vědět, kdy tleskat a kdy ne. Častou chybou je tleskání mezi větami. Lze se tomu vyhnout tím, že se podívám do programu a zjistím, kolik vět skladba má. Nejčastěji jsou věty tři nebo čtyři, méně často potom dvě nebo více jak čtyři… Velmi výjimečné jsou situace, kdy se netleská ani na závěr skladby, to když je např. vyhlášen smutek. Toto je však vždy zřetelně oznámeno.
2) kašlání - ano, je to bohužel tak. Koncertní sály jsou akusticky nevděčné a každé zakašlání kazí zážitek ostatním. Proto je dobré mít při sobě hašlerku nebo prostě bohužel dát lístek kamarádovi, který zrovna záchvatem kašle netrpí...
Tolik k etiketě, která je však dost podstatná - účelem této série desetiminutovek bude vás přesvědčit, že navštívit koncert např. České filharmonie je jako přečíst si kvalitní knížku.
Dirigent
 Tak tedy, čím začít - no samozřejmě dirigentem. Sám jsem si nebyl jist, jaká je úloha dirigenta, než-li jsem si do orchestru sám sednul. Mohu vám prozradit, že ten člověk s taktovkou je právem dobře placený… Dirigent musí znát velmi dobře strukturu skladby, musí znát její historii, kontext. Musí umět správně skladbu nazkoušet - počínaje souhrou, konče intonací. Ápropos intonace - věděli jste, že v každé zemi může být u klasického orchestru to pověstné "komorní á" odlišné? Například v Americe a Británii (a co jsem naposled zažil, tak i v Izraeli) se ladí A=440 Hz. Kdežto v Berlíně zpravidla A=443, v Čechách je to jak kde, občas 443, spíše 442. Jsou to dost slyšitelné rozdíly, které trochu cvičené ucho zaregistruje. Více o ladění vám však povím v jiné kapitole nebo až se budeme bavit o dechových nástrojích (v orchestru má ladění na starosti zpravidla hoboj). To jsem však poměrně odbočil. Ve zkratce a zjednodušeně řečeno je tedy hlavní úlohou dirigenta hráče orchestru správně "sehrát", aby hráli ve stejném rytmu i dynamice (úroveň hlasitosti) a aby dodržovali další pokyny uvedené v notách.
Je nacvičeno, naladěno, to je však jen polovina úspěchu. Dirigent musí umět na koncertě vystavět dílo pokaždé jinak. Musí volit taková tempa, která v tu chvíli publikum nenudí, která je naplňuje. Dirigent má však též spoustu dalších povinností. Je-li šéfdirigent (dirigent zvolený orchestrem a vedením orchestru na delší dobu), odpovídá i za program orchestru - tedy ovlivňuje, jaký repertoár orchestr hraje. Může mít však i jiné pozice - hostující či hlavní hostující dirigent je zván často k orchestru, avšak nemá takové pravomoce jako šéfdirigent. Může existovat např. i funkce čestného dirigenta, který je zpravidla bývalý šéfdirigent.
Jelikož chci dodržet limit 10 minut, nebudu uvádět jednotlivé dirigentské osobnosti. To je materiál napříště :-)
Otázky:
1) Kdy se nesmí na koncertě vážné hudby tleskat? Mezi větami.
2) Co je úlohou dirigenta? Nacvičit skladbu tak, aby hráči měli stejný rytmus a dodržovali dynamiku (hlasitost skladby) a další uvedené pokyny. |