 |
Ne, nedovedu si to představit a mám pocit, že je i v nějakých právech dětského pacienta, že má právo na přítomnost rodiče, minimálně do určitého věku. Když šel náš starší syn na nosní mandle, výslovně jsme si pro jistotu nechali napsat od naší dětské, že je silně fixovaný na rodiče, naštěstí všechno proběhlo v pohodě a nebylo potřeba, aby byl na nějaké JIPce, i tak mi ale vadilo, že na dospávacím pokoji nemohl být manžel ty dvě hodinky s ním, ale náš chlapec to naštěstí zvládl v pohodě /ale byl na tom ve čtyřech letech a je velmi rozumný, když chce/
Jak píše verlit, všechno je to o lidech - a neomezený přístup matky /nebo otce, pokud je doprovázející osobou on - což tak často je, pokud jde třeba o batole nebo i menšího předškoláka a v rodině je ještě mladší dítě/ během celého dne
Navíc myslím, že většina matek je i ochotná přes noc u toho dítěte prostě jenom sedět, klidně nespat, neležet ale prostě být u něj - navíc jak to chodí s nemocným kojeným dítětem? Zpravidla tak, že chce být kojené pořád, pořád na matce, pořád u prsa, když byla naše radmi malá a měla zánět ledvin a ybli sjme v nemocnici, byla kojená časteji než jako novorozenec - nějaké pravidelné intervaly? ani náhodou!
Osobní zkušenost s JIP jsem udělala taky když se narodil náš prostřední, o šest týdnů dřív - celodenně jsem u něj být nemohla, ovšem po císaři jsem stejně měla co dělat sama se sebou, problém jsem s tím neměla, věděla jsem, že stejně fyzicky nemůžu - návštěvy byly sice nějak časově omezené (10-18 a jenom rodiče, taky s přísnou desinfekcí), ale v praxi mi sestra stejně s úsměvem řekla, že tam klidně můžu zůstat, že není problém - návštěvy byly do šesti a bylo devět večer - ale bylo to asi jiné právě v tom, že jsem nebyla návštěva zvenku, ale přímo z nemocnice. Na JIP byl tehdy naštěstí jen tři dny. Osobně myslím, že u těxch malých, nedonošených, je to trochu o něčem jiném, matky se často musejí dát samy dohromady, navíc ty děti potřebují fakt klid a specifickou péči, navíc to pouto matka-dítě ještě není tak vědomně silné (nevím, jak to napsat, to pouto tam samozřejmě je, ale pro všechny je to prostě nová situace hned po narození a ten pravý vztah se buduje postupně, ne že porod a hotovo) - něco jiného je, pokud už je dítě na rodiče fakt zvyklé, je s nimi, starají se o něj, je na ně fixované, je ve věku, kdy většinu dne neprospí - to může být pak docela dost slušné trauma i z pouhého oddělení od rodičů, navíc když je nemocné a nerozumí, co se děje |