 |
Klair: nevyžádaná rada zkušené matky: ;-)) zásadně nesdělovat plánovaná jména před narozením, zejména ne blízkým příbuzným, protože čím bližší příbuzný, tím větší tendence do toho kecat - ale je to vaše dítě a jméno vybíráte vy, takže pokud ty prostě VÍŠ že to JE Jonatan, tak to prostě je Jonatan.
Ostatně my máme zvláštní jména pro děti, proč to nepřiznat - Radmila je sice relativně normální jméno, ale ne v její generaci. Gabriela lidi berou ještě tak nějak nejlíp :-) a Natanael je exot od narození, proč to nepřiznat. Ale prostě jsem věděla, že to jméno je správné.
Sklízeli jsme ovšem zajímavé reakce už v porodnici - doktor, co mi rodil Radmilku /a s nímž máme tím pádem takový zvláštní vztah/, když byl na vizitě koukl na jmenovku, vyvalil oči a řekl: "Natanael - a to mu tak budete říkat?" Musela jsem se začít smát. Ale většinou se setkáváme s dobrými reakcemi - jako jé, to je zvláštní /tím dobrým způsobem, to už poznám na tónu hlasu/ a nebo "to je zajímavé, to jsem ještě neslyšel/a" nebo "to je moc hezké"
Každopádně Jonatán bych řekla, že není v dnešní době nijak moc neobvyklé. a na ovocnářskou lobby se vykašli.
dobrý trik je taky vymyslet nějaká úplně šílená jména a s těmi seznámit budoucí prarodičovstvo jako se zvažovanými :-D u nás jsme, když jsme čekali Gábinka, prohlásili, že ještě váháme mezi jmény Gundakar a Hundahar. Když jsme čekali Natýnka, lest jsme ještě zdokonalili a vypsali na papír několik opravdu šílených jmen a tento papír jsme nechali doma nenápadně povalovat (a ten, kde byla jména skutečně zvažovaná, jsme pečlivě schovali)
Radmilka seděla v devíti měsících, Gabi asi v deseti až jedenácti (nevím přesně, jak byl nedonošený, tak se korigovalo a on navíc neseděl "správně" ale zadečkem mezi patama), Natýnek si začal samostatně sedat až tento měsíc, takže v 11 měsících, sedla si už i normálně, ale taky preferuje a častěji dělá ten sed mezi patama. Dokud dítě nesedí samo, pasivně neposazujeme, na krmení jsme donedávna používali vajíčko nebo vlastní klín (na klíně s držením jsme posazovali už dřív) - dost nám to kladli na srdce i na neurologii s Gábinkem, že hlavně nemáme pasivně posazovat a hlavně ne za jízdy v kočáru - že se dítě podepře, sedí, vidí, je spokojené a jede - ale z neurologického hlediska je to prý úplně špatně
věci do ručiček brali každý jinak - Radmi ve dvou měsících, Natýn ve čtyřech skoro, ale zato byl pak hodně šikovný rychleji |