|
(rozhněvaný příspěvek. Snad tu nikoho nenaštvu, protože to rozhodně není o nikom odsud. Ale jestli se v tom někdo pozná, dobře mu tak)
Vtipkuje se o takovém tom syndromu matky, ve chvíli, kdy žena porodí, najednou dostane odkudsi shůry pocit ultimátního práva na pravdu v jakékoliv podobě a formě. Mateřská ale rozhodně ne dovolená, etc. Každý zná takový ten klasický argument vůči kompletnímu mužskému pokolení a všem dosud bezdětným ženám ("nemůžeš tušit jaké to je") který se rád stejně nadužívá i když matka více dětí mluví s matkou s jedním dítětem. atd. Ale to bych bral, každý má pocit, že jeho osobní zkušenost je nepřenositelná a v tomto případě se to asi nějak ještě umocňuje.
Co mě ale hrozně překvapilo a neskutečně mě to štve, je ta podivná potřeba matek ubližovat jiným matkám jen proto, aby si samy před sebou obhájily vlastní pravdu. To jde vysledovat z mnoha směrů, ale já bych se pozastavil nad těmi takzvanými ezomatkami.
Ty se tváří strašně sluníčkově, mile, jsou plný podpůrných slov o důvěře v dítě a podobně. A zprvu to pomáhá, vím jak Péťa, když byla těhotná, to s nimi hrozně řešila, takové plány jsme měli, fundamentální, striktní, věděli jsme přesně co je správné, co je pro naše malé nejlepší. Od čeho se nikdy nesmíme odklonit.
A když je to v pohodě, když se vše daří, jak má, tak je to super. Jenže když jdou věci šejdrem a člověk se snaží zachraňovat, co se dá, najednou už těmhle matkám nevoní. Protože ONY jsou ty správné a jakákoliv jiná cesta je zlo, vraždění miminek, sobectví a podobně. Najednou jeden začíná zjišťovat, že empatie je velmi selektivní zboží uplatňované jen vůči těm, co mají stejné štěstí. A tak mamince, která měla plnou hlavu ideálů (má žena to už zpětně hodnotí ostřeji jako "vymytý mozek"), ve chvíli nejhorší, kdy nic nejde tak, jak si člověk představoval, maminka je zoufalá a volá o pomoc, od těchhle maminek se jí dostane akorát ujištění, že za to může ona, že je špatná matka, že selhává. Podkoupou jí, ublíží jí v tom nejcitlivějším období jen proto, aby samy sebe ujistili, že jejich cesta je jediná správná a nic jiného nepřipadá v úvahu.
O to horší jsou ty matky, které měly nějaké problémy a překonaly je, to utrpění kterým prošly (pro nás muže naprosto nepochopitelné, to vím) je nějak zakalily a o to víc jsou teď fundamentální, protože když dokázaly ony překonat své problémy, jakákoliv matka která ty své nedokáže překonat jejich cestou (i když má ty problémy třeba mnohem větší) je sobecká zlá matka, co si nezaslouží své dítě. Co se dost nesnaží.
A tak kopou a ubližují. Místo aby podpořili. Když má matka problémy, které se ji nedaří překonat, už tak z toho má pocit selhání. A tohle fakt nepomáhá. A já před tím nemohl nijak sovu ženu bránit.
A tak vám milé fundamentální ezomatky říkám tohle. Seru na vás, vy krávy blbý. Měli jsme spoustu názorů, jak věci měly být a kdybychom měli větší štěstí, tak se jich teď držíme, máme pocit, jak jsme úžasní a správní rodiče a nejspíš bychom odsuzovali ty, co si to v našich očích usnadňují. Ale svým způsobem je alespoň dobře, že tohle nám otevřelo oči.
Po překonání obrovských problémů je naše dítě alespoň plně na mateřském mléku, takže tenhle shitstorm se nám vyhýbá, ale všímáte si, jaká fanatická sekta vznikla kolem kojení? Jaký neskutečný kapky a peklo způsobují matky, co kojí těm, co toho z nějakého důvodu nejsou schopny? Nám to reálně hrozilo, i když to Péťa se Samíkem přes obrovské problémy nakonec horko těžko zvládají.
Ale přijde mi to hrozné. Ubohé, zlé. Tohle chování. Milá libovolná fanatická ezomatko. Gratuluji ti, že máš to štěstí a můžeš setrvat ve svých fundamentálních názorech. Ale když jimi nemůžeš pomoci, tak raději drž hubu. Ano, jsou matky, které se dost nesnaží, jsou sobecká a svému dítěti tím ubližují. Ale ty nemáš ve všem pravdu, nedokážeš to zcela rozsoudit a NEMÁŠ PRÁVO to soudit. Pokud chceš někoho odsuzovat za sobectví, začni sama u sebe, protože tohle povýšenectví je čistý zlo.
Jasně, jsou i ty dobré. Některé nám opravdu pomohly. Naše dula například byla naprosto super (i když jsme ji nakonec u porodu neměli). A spousta kamarádek s dětmi byla super. Dostalo se nám spousta skvělých rad co pomohly a byli i lidi, co nás neodsuzovali, když jejich rada nepomohla. Svět není zlé místo a dobrých lidí je spousta a já jsem za tyhle maminky, co pro Péťu udělaly to, co já nemohl, strašně vděčný. Ale byly i ty, co hodně ublížily, od kterých bychom to vůbec nečekali. |