Místnost

Taverňata

První skutečně "babyfriendly" místnost na Taverně. Veselé historky s dětmi uvítáme. Dramatické historky s dětmi s pochopením vyslechneme. Na dotazy ohledně těhotenství, porodu, péče o mimina i výchovy těch starších ochotně odpovíme. O nejrůznější vychytávky se rádi podělíme.... Zkrátka si můžete být jisti, že zde je DÍTĚ VÍTÁNO! :-) Ve vývěsním štítě je seznam taverňat. Vlastně jsou tam teď dva seznamy taverňat, jeden kde jsou všechna taverňata podle věku od nejstaršího po nejmladší, pro lepší přehled kdy se kdo narodil, a druhý, kde jsou taverňata rozdělený podle rodin, pro lepší přehled kdo ke komu patří :-). Pokud tam nějaké taverně nenajdete, napište buď Eirellin do pošty, nebo přímo do místnosti, ať zjednáme nápravu ;-) Místnost má od 09:29:49  09. 07. 2014 pronajatou Eirellin. Spolusprávce: Arenga.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Cemendriel, vloženo 21:19:33  20. 01. 2016
	Arenga: Málo dětí je určitě super, ono to pak tak nesvádí se "gangovat", nás na základce bylo od 3. do 5. třídy ve třídě 33 a to se ani nedalo, aby se každej bavil s každým, takže gangy a nálepkování jsme měli. =/ Spojování zní jako zajímavý model, budu si o tom taky muset něco přečíst, díky za tip. =)

Arenga, vloženo 21:12:36  20. 01. 2016

Dara: jak jsem vašeho chlapce viděla na tu chvilku před měsícem, tak on je opravdu hodně společenský :-) Cemi: na druhou stranu, "gang populárních lidí" a "nálepkování" - není to spíš otázka věku? Nebo taky otázka věku? Třaba na škole, kam chodí Radmi jsem tohle vůbec nezpozorovala - aha, ale ona vlastně nechodí na úplně klasickou normální školu, tak nic ;-)) je fakt, že tohle se nám na té škole fakt líbí, že jsou tam hodně blízké vztahy a děti se dost znají i napříč ročníky a normálně spolu kamarádí. Holt to je ta výhoda toho, že je jich tam málo. Ale model spojených ročníků je něco, co se mi na montessori líbí, ještě geniálnější mi ovšem přijde, podle toho, co jsem o tom četla, Jenský plán. Žádná taková škola ale v ČR, pokud vím neexistuje. CO jsem se dočetla, tak škola podle Jenského plánu nemá klasické ročníky a třídy, ale děti chodí do hodin ve skupinách podle svojí "výkonnosti" - takže něco klidně mohou studovat s dětmi o dva nebo i tři roky staršími, pokud je to zajímá a mají na to. Dostala jsem se k tomu, abych si přečetla, co to vůbec Jenský plán je, když jsem četla článek o jedné mrňavé základce někde v HOrní Dolní, kde mají tam málo dětí, že musí spojit i ročníky na druhém stupni - ale že právě v angličtině to dělají tak, že na nějaké ročníky na druhém stupni ve výuce vůbec nehrají a děti od 6. do 9. třídy jsou rozdělené do několika skupin podle toho, na jaké úrovni jsou. ZVlášť při výuce jazyka mi tohle přijde opravdu geniální, pospojovat děcka klidně napříč ročníky tak, aby to respektovalo jejich studijní potřeby. Osobně by se mi asi škola podle Jenského plánu, co jsem o tom tak četla /jako nebylo toho moc/ docela líbila.

Cemendriel, vloženo 21:01:44  20. 01. 2016

Přesně proto to u mě zatím vyhrávají alternativní školy, protože kolektiv, přestávky a společná práce, to všechno mi přijde super. Ale zajímavý je, že v té studii o unschoolingu, co jsem sem házela, hodně rodičů zmiňuje, že vnímají, že jejich děti umí líp komunikovat s lidmi a jsou víc orientované na vztahy. Myslím, že je to i tím, že u nich není tolik tlačeno na výkon. Ale samozřejmě to předpokládá, že to rodiče podporují, ne že je zavřou na celý den doma, to se s ideou unschoolingu asi moc neslučuje. "Emoční a sociální výhody pro dítě. Nejméně 116 dotazníků (50 %) obsahovalo odpověď, že děti jsou šťastnější, méně stresované, více sebevědomé, milejší a přátelštější, než pokud by chodily do školy a nebo měly domácí výuku. Dost rodin zmiňuje sociální dovednosti – jejich děti mají lepší vztahy s lidmi všech věkových kategorií, se kterými jsou v kontaktu, nejen s dětmi svojí věkové kategorie, jak by tomu bylo v klasické škole." Zajímavej mi přišel taky rozhovor se slečnou, co teď přešla z Montessori základky na Biskupský gymnázium v Brně, zmiňuje tam právě rozdíly v kolektivu. A taky tam zmiňuje nějaká negativa Montessori, která vnímá. http://www.zijememontessori.cz/jake-to-je-prejit-z-montessori-skoly-na-gymnazium/ "Jaký byl kolektiv a děti? Chovali se odlišně od těch, co jsi poznala na montessori škole? Ano. Spolužáci na Montessori škole měli (a pořád mají) svůj vlastní názor a nemění ho kvůli nátlaku vrstevníků, nebo proto, aby byli oblíbení. V naší Montessori třídě jsme měli každý jiný názor a přesto jsme kamarádi. Také jsme se bavili každý s každým. Nebyl tam žádný “gang“ populárních lidí. V mé nynější třídě je 30 lidí rozpolcených na “dvojice nejlepších kamarádů“. Samozřejmě taky máme ve třídě “nálepkování“, takže vás hází do jednoho pytle s partou lidí, které vlastně ani neznáte."

Dara, vloženo 19:59:53  20. 01. 2016

Já se byla podívat v práci. Vincek se relativně dlouho rozkoukával. Přeci jen se na něj chodili dívat všichni a ve větších skupinách. Tak chvilku ode mě nechtěl. Ale pak se osmělil a jal se jim prozkoumávat skříně a ťukat do počítače a byl bezva. Jen když jsme vypadli, hned usnul. On měl sice chvíli období, kdy ode mě nechtěl. Hlavně večer. Ale jinak, když se mu ten dotyčný věnuje nebo má nějakou zábavu, tak ho moc nezajímám. Sem tam si vzpomene a jde mě zkontrolovat (pokud je to doma nebo tak). Na firemní oslavě na podzim jsem o něm nevěděla minimálně hodinu. Koloval z náruče do náruče, lidi mu ukazovali, pak tam běhal po čtyřech za nějakým chlapečkem... Když se mnou kluci chodili na aquaaerobik, tak si tam taky "na báru" našel nějaké dítě, sledoval ho a smál se mu a běhal za ním. Na cvičení je ještě malý (miminkovská jsou dost beznadějně plná) a do herničky chtějí samostatnou chůzi, což začíná až teď. ALe aspoň chodíme do dětského koutku. Je tam suveréně nejpohyblivější a nejspíš i nejsamostatnější dítko. A nejmenší, že jo :-) Takže z toho mi plyne, že pro něj by to ani nebylo vhodné. Že tu společnost bude potřebovat.

Arenga, vloženo 19:51:33  20. 01. 2016

ono je to asi taky dítě od dítěte, některé děti prostě nějakou zvláštní socializaci nepotřebují a stačí jim jen chodit občas "na písek" - ale třeba na naší Radmi jsem doslova viděla, jak jí v tomhle školka pomohla - jako ona na to dneska nevypadá, ale já jsem do jejích pěti let byla prakticky přesvědčená, že mám introverní dítě - zlomilo se to teprve potom a dneska, když to někomu řeknu, tak se buď dívá shovívavě nebo se rovnou začne smát, že jsem si jako o Radmilce vůbec někdy mohla myslet, že by mohla být introvertní - no a právě okolo těch tří let ona měla vyloženě takový jako respekt z jiných dětí, že když jsme někam přišli, vůbec neměla zájem se nějak družit, naopak se skoro až bála - tohle se ve školce smazalo a byla pak úplně v pohodě a co se týče toho "naučit se řešit konflikty", tak s tím taky můžu souhlasit - třeba naše Radmi má "štěstí" na holčičky, které se s ní chtějí tak moc kamarádit, že si ji úplně usurpují pro sebe, ve školce se jí to stalo prvně, byli sjme z toho dost nešťastní, my i ona, bylo to takové jako na houpačce, chvíli dobrý, chvíli horší, dokonce jsme to řešili s maminkou té holčičky, no, byli jsme pak rádi, že jde Radmilka do školy a jejich cesty se rozejdou no a ve škole se jí to talo zase, s jinou holčičkou - ale teď, obohacena zkušenostmi a o něco starší, se k tomu umí postavit už úplně jinak a prakticky je schopná si to řešit sama, takže jenom monitorujeme situaci připraveni zasáhnout. Celkově si myslím, že ale tohle je docela dobrá zkušenost do života, a doufám, že pokud se i ve starším věku setká s nekým, kdo se ji bude snažit mít jen pro sebe a manipulovat ji, že se s tím bude umět vypořádat. Tári: jo, úplně tě chápu, to je takový ten slastný, teplý pocit, co se člověku rozleje v hrudi, když slyší chválu na své dítě, nebo je prostě objektivně jasné, že se tomu dítěti něco povedlo a v něčem je dobré

Silmarien, vloženo 18:40:10  20. 01. 2016
	Práve tá socializácia je častý argument proti unschoolingu, ale práve na tých piatich príkladoch vidím, že to vôbec nebol problém :-) baby mávali krúžky, chalani zas z pozície zamestnania svojich rodičov boli stále medzi ľuďmi, takže pohoda. Toho by som sa bála asi najmenej.

Tári, vloženo 15:37:30  20. 01. 2016

Arenga:to naprosto chápu a taky bych to nezvládla dělat. Navíc si myslím, že (ač na základce mírná šikana u mě i mého muže byla), tak mi kolektiv pomohl se socializací a tréninkem na různé situace v životě-což doma nezasupluju..a taky jsem tam zažila některý dost prima věci, na gymplu třeba chození do sboru a ten pocit sounáležitosti a legrace tam, to bylo hodně prima :-) dneska jsem dala O. do takové miniškolky dá se říct, a tak se mu tam líbilo, že plakal, když odcházel-byli tam dneska dva s paní, co se jim tam věnovala a hrozně moc se mu tam líbilo..snažím se občas poslat mezi děti ještě před normální školkou-a já si aspoň oběhnu věci, co bych s ním prostě nezvládla (dneka typicky dentální hygiena:-)) a samozřjmě mě potěšilo, když mi paní hlásila, jak byl šikovnej, jak pěkně mluví a kolik slov zná a jak byl hrozně v pohodě:-))já to o něm vím, od prarodičů sklízí chválu pořád, ale od cizího je to ještě jinej rozměr :-) tak jsem dneska taková potěšená

Arenga, vloženo 21:25:09  19. 01. 2016
	Dara: taky bych si na to netroufla. Každý den, kdy doma supluji (když Radmi nejde do školy a dotahujeme látku doma, aby nezameškala, naštěstí to není moc často), tak mám nervy na pochodu a utvrzuje se ve mně pocit, že jsou kantoři nedocenění :-)

Silmarien, vloženo 17:37:48  19. 01. 2016
	Ja som bola obecne typické dobré dievčatko, asi také aké si želá každý učiteľ :-)) Elianka je dosť živá a kreatívna aaa... iná :-) myslím že pre ňu by bola vhodnejšia iná škola ako taká tá typická česká či slovenská.

Dara, vloženo 14:37:08  19. 01. 2016

Já bych si třeba na domácí vzdělávání netroufla. Jsem desně líná a už teď mam pocit, že Vincouškovi věnuju dost energie. Pravda, 80% vyčerpáme na jídlo :-) Zatím ani nevím, jestli budu školu nějak řešit víc, než jeden dva základní parametry. Beru tu ale dost podle sebe. Mě škola nijak významně nepoznamenala ani do plusu ani do mínusu. Dost asi i díky přístupu našich, nebo toho, že jsem částečně po obou. Máma si prý pomalu opravovala i dvojku, no a táta na maturitu vlastně náhodou :-)

Silmarien, vloženo 14:03:11  19. 01. 2016

Poznám 5 unschoolingových detí, každé teda rôzne dobre a dve z nich boli unschoolingové len na prvom stupni, lebo vtedy sa v ČR dalo len tak (neviem ako je to teraz), traja chalani až do maturity a dosť tomu fandím. České dievčatá sú umelkyne (ale to aj ich rodičia) a chalani - dvaja starší sú myslím momentálne záchranári. Najmladší maturuje teraz niekedy, tak to ešte nič. Ja by som si na to netrúfla, ale dúfam, že sa nám baby podarí dostať do niektorej zo škôl, čo sa tu rozbehli/rozbiehajú a snažia sa v rámci tých našich republikových školských pravidiel priblížiť k tomu alter prístupu čo najviac.

Arenga, vloženo 13:28:39  19. 01. 2016

Cemi: ne, pro každé dítě to není jsou děti, které mají zřejmě určitou "ctižádost" a své cíle už od malička (třeba o mojí sestřenici taky její maminka řekla, že ji škola zdržuje od dost efektivního samostudia - mimochodem, taky dělá medicínu) - ale jsou děti, které prostě potřebují "přitlačit" a potřebují jasný rámec a cíle stanovené někým jiným - záleží taky na věku, na tom, jaké studijní návyky dítě získá a tak - a některé děti jsou prostě i na začátku školní docházky hodně hravé a roztěkané, a těm by ten systém, který by jim umožnil dělat si, co chtějí, asi moc nesedl

Cemendriel, vloženo 13:09:55  19. 01. 2016

Jé to mě těší, že máte takové pozitivní zkušenosti, ono se to asi přeci jen posunuje trochu víc, než jaký mám z toho subjektivní dojem. Třeba než moje případné děti půjdou do školy, už budou všechny školy tak "alternativní" a pro mě přijatelné, že to ani nebudu muset řešit. To by bylo moc fajn. =) Veverko: Fíha, to je fakt úžasný, že mu tak vyšly vstříc. =) Eirellin: To zní báječně. =) Ten unschooling právě chápu jako ještě něco dál než domácí vzdělávání. Domácí vzdělávání si představuju tak, že prostě rodič funguje jako učitel - zadává práci, vytyčuje cíle, má zodpovědnost, co se dítě naučí. U unschoolingu tohle dělá dítě samo - samo si vybírá co a kdy se bude učit, samo má zodpovědnost za to, co se naučí. Zní to šíleně, ale když si představím, že bych já sama dostala takovouhle volnost, naučila bych se toho určitě mnohem víc. Mívám období, kdy se fakt ponořím do nějakého tématu, co mě zrovna zaujme a byla bych schopná si ho do detailu nastudovat. Jako dítě jsem fakt vydržela hodiny sedět a učit se, co mě zrovna bavilo. =) Jenže - musím chodit do školy a dělat zkoušky a testy z jiných předmětů. Takže se prostě rychle povrchově našprtám něco, co mě zrovna tak nefascinuje (jako taky mě to zajímá, ale zrovna jsem nadšená z něčeho jiného), vybliju to na zkoušce a už mi nezbude energie studovat tolik to, co mě zrovna zajímá, takže mě to přestane tolik zajímat. Zkrátka v unschoolingu se dítě samo učí, co ho zrovna zajímá, a rodič funguje spíš jako rádce, konzultant a ten, kdo mu ukazuje, co všechno je na světě zajímavé, jaké má možnosti. Ale jako jo, přijde mi to fakt psycho, nevím, jestli bych si na to troufla, jestli bych dokázala dát svým dětem tolik zodpovědnosti a taky nevím, jestli je to vhodné pro každé dítě, asi spíš ne. Arengo, díky za odpověď, to mě právě zajímalo, jestli vnímáš, že je to spíš povahou. =)

Arenga, vloženo 12:30:25  19. 01. 2016

Cemi: no, zrovna ve škole, kam chodí naše Radmi, jich bylo v první třídě 13 dětí, paní učitelka je neuvěřitelná profesionálka a děti má ráda /nejen ty 4 vlastní/ a dělala s nimi spoustu věcí, o kterých mně se za mých školních let ani nesnilo. Naše Radmi v první třídě do školy chodila nesmírně ráda /teď trochu ochladla – její volný čas je jí přece jen cenný a už to není všechno tak nové/ a dokonce jsme doma slýchali věty typu „fuj víkend“ a „zase ty hnusné prázdniny“ – přesto jsme s některými věcmi bojovali a jsem přesvědčená, že to nebylo dáno tím, jaká je škola, ale jaká je ona – prostě to byl boj s její určitou pohodlností (tohle má mimochodem od malička) a třeba diskuze „proč se musím jako učit psát i psace, tiskace velkými písmeny to přece stačí“ proběhla u nás doma více než jednou. a ono vůbec, na prvním stupni je to hlavně a hlavně a zejména hlavně o učitelce – jestli je výukový program takový nebo makový je druhořadé Dara: to si jen myslíš, že je to daleko :-)) Jsem se tak včera dívala na ty svoje dva, jak se dívají na pohádku a vzpomínala jsem na to, jak jsem čekala Radmi a byla jsem úplně na začátku těhotenství a jak jsme „dlouho“ čekali na to, až bude na ultrazvuku viditelné srdíčko a dostanu průkazku – a pak jsem se koukla na tu velkou, copatou holku, co už sama přečetla přes padesát knížek a říkala jsem si, že to snad ani není možný :-)) A co se týče toho, že je dítě zvídavé a zeptá se doma, tak myslím, že to prostě funguje – teda u nás se ani ptát moc nemusí, průběžně jí „rvu“ do hlavy i věci, které nebrali a dlouho ještě brát nebudou – prostě když je příležitost, tak se o tom bavíme. Myslím, že pak bylo dost zajímavé, když psali písemku z matiky a měli z daných čísel vymyslet příklady na sčítání a odčítání a naše Radmi se paní učitelky zeptala, jestli výsledek může být i v záporných číslech :-) (nedovolila jí to) Co se týče alternativních škol, myslím, že pro některé děti je to skvělá volba. Ale není to pro všechny děti. Je to zase na posouzení rodičů, jestli zrovna pro jejich dítě je taková a taková škola vhodná. Dara: s tím učňákem je to zajímavé, ale je otázka, jestli je to způsobené tím, že je to na učňácích nudné, nebo tím, že děti, které jdou dneska na učňák někdy prostě neba nic a nemají žádnou motivaci něco v životě dosáhnout – abychom si rozuměli – když jsem končila základku, s alternativou, že půjdou na učňák, protože se na střední školu nedostanou, běžně počítali i ti, kdo měli většinově dvojky a sem tam nějakou trojku – dneska chodí na učňáky často beznadějní čtyřkaři a učňáky jsou ještě rády, že tam vůbec někdo jde Ei: ach jo, jak to, že vaše církevka má strop 15 dětí ve třídě a v naší církevce se spojují ročníky, protože méně než 15 na třídu je málo :-((( Radmi je teď ve spojené třídě, druháků je 13, prvňáků 8 – jako celkově nám to nevadí, určitým způsobem ji to posunulo, ale samozřejmě, pokud by jich mohlo být ve třídě jen 13 a byli sami, bylo by to neskonale lepší asi to bude bohužel zřizovatelem a vedením, nic jiného mne nenapadá jako my jsme se školou jako takovou spokojení, učitelky jsou prima a celkově je to fakt příjemné prostředí, kde se děti cítí dobře – jenže jestli to takhle bude pokračovat dál, půjde to bohužel celé do kopru Veverka: to je úžasná spolupráce, že se kvůli němu ty učitelky domluvily!

Veverka, vloženo 11:23:54  19. 01. 2016
	Arenga: to přeskočení třídy fungovalo u nás tak, že na většinu hodin hlavních předmětů chodil do čtvrtý třídy, na zbytek do svý třetí. Na konci roku pak měl přezkoušení z látky čtvrtý třídy. Tahle verze zahrnovala to, že se obě učitelky dohodly a podle toho si sestavily rozvrh, aby češtinu, matiku a prvouku měly ve stejný hodiny.

Eirellin, vloženo 11:20:11  19. 01. 2016

Jo, no to věřim :-) ale stejně bych si na to asi netroufla... hodně v tom hraje roli i vlastní lenost a pohodlnost, obava až neschopnost převzít odpovědnost... a další vrozený vlastnosti, který ve mně klasická škola úspěšně prohloubila a upevnila :-D... každopádně domácímu vzdělávání fandim a všem kdo si na něj troufli, často i přes kritickej názor okolí a vůbec většinový společnosti :-/ držim palce a smekám :-)

Vever, vloženo 11:08:27  19. 01. 2016
	Eirellin: No, děti z domácího vzdělávání co nám chodí na výukáče se sdružují a různé předměty učí různí rodiče celou skupinu, takže se na to pak kašle hůř :)

Eirellin, vloženo 09:54:02  19. 01. 2016

Osobně fandím alternativnimu školství, velice. Myslím si, že v běžný zakladce je to vyloženě o štěstí, koho to dítě vyfasuje, v první třídě zejména. Ten systém je stále zastaralej, i když mnohé prvky právě z alternativního školství už někteří z učitelů nasáli a ve výuce uplatnujou. My v podstatě rozhodovali mezi místní montessori (cca 28 děti ve třídě, prvnaci, druhaci, tretaci spolu, učitel a asistentka, v dalších třídách pak čtvrtá+pátá+šestá a sedmá+osmá+devátá) a místní cirkevkou, která má strop 15 dětí ve třídě (někde je jich jen 9), v obou sme byli na dnu otevrenejch dveřím už rok před zápisem... v montessori mne totálně dostali pomůcky, zkejsla bych tam s chuti hodiny a hodiny a večer by mne museli vyhazovat, kdybych do tyhle školy chodila :-D... matematika jako abstraktní věda? S montessori pomuckama fakt ne :-)... Bena tam nadchli především slepý mapy, a evidentně se mu tam taky moc líbilo :-).... nicméně po zralé úvaze, poradách tam i onde včetně pedagogicko psychologicke poradny, jsme se rozhodli, že pro Bena bude lepší především ta malá třída, takže je v ty cirkevce (navíc tam má čtyři kamarády ze školky, a taky je do ty montessori dost velkej nával u nás, loni nevzali skoro půlku dětí), a vtipný je, že Benikova třídní má obě holky v ty montessori a tak sama některý z jejich principů právě do výuky přejímá.... :-) Takže spokojenost, zvládá to i s ADHD... teď měl dokonce z pololetních pisemek z matiky 106 bodů ze 107mi moznejch a z češtiny 85 z 87mi, tak sem úplně čuměla (i s učitelkou) že se vydržel tak dlouho soustředit a dsl to až tak dobře... to že to umí, víme obě, ale že u toho vydržel plně celou dlouhou písemku, to bylo fakt milý prekvapko :-) No a co se týče domácího vzdělávání, tomu taky hodně fandim... ale osobně bych si na něj i přes vzdělání v oboru netroufla... neb se obávám především toho, že nemám dost vnitřní sebekazne k tomu, aby nám to opravdu fungovalo a abych se na spoustu věcí nevykaslala :-/

Cemendriel, vloženo 23:05:39  18. 01. 2016

To máš pravdu. Já si nemyslím, že těm dětem chybí nějaké vědomosti nebo sociální dovednosti, ale určitě jim chybí umět sedět, mlčet, poslouchat samozvané autority, dělat nesmyslnou práci a zvládání podobných nepříjemností, to uznávám může být v životě problém. A taky uznávám, že ty alternativní školy asi nejsou to nejlepší, co by mohlo existovat, ale přijde mi, že to, co máme teď, je prostě špatně... jasně, že je to škola od školy a někteří učitelé jsou super. Ale hodnotím to jako celek, ty principy a metody, na kterých školy stojí. Jestli to fakt ještě stačí pro naši dobu nebo jestli to spíš nepatří do doby Marie Terezie, kdy jsme lidi potřebovali naučit číst, psát a poslouchat co říká monarchie... =/ Omlouvám se za rozohnění, už toho nechám. =)

Dara, vloženo 22:29:14  18. 01. 2016
	Já si dokážu představit, že takové děti budou ve výsledku vědci nebo tak něco. Co si dělají v podstatě co je baví a co chtějí. Asi ještě IT, ale to je obor sám pro sebe :-) Ale co ostatní obory, typy práce? Úředník např :-) Možná i řemeslníci by mohli být, tam bych to asi taky brala. (mimochodem teď byl na idnesu článek, že celkem velké procento dětí nedokončí učňák, protože je to neba).

Zpět