Místnost

Taverňata

První skutečně "babyfriendly" místnost na Taverně. Veselé historky s dětmi uvítáme. Dramatické historky s dětmi s pochopením vyslechneme. Na dotazy ohledně těhotenství, porodu, péče o mimina i výchovy těch starších ochotně odpovíme. O nejrůznější vychytávky se rádi podělíme.... Zkrátka si můžete být jisti, že zde je DÍTĚ VÍTÁNO! :-) Ve vývěsním štítě je seznam taverňat. Vlastně jsou tam teď dva seznamy taverňat, jeden kde jsou všechna taverňata podle věku od nejstaršího po nejmladší, pro lepší přehled kdy se kdo narodil, a druhý, kde jsou taverňata rozdělený podle rodin, pro lepší přehled kdo ke komu patří :-). Pokud tam nějaké taverně nenajdete, napište buď Eirellin do pošty, nebo přímo do místnosti, ať zjednáme nápravu ;-) Místnost má od 09:29:49  09. 07. 2014 pronajatou Eirellin. Spolusprávce: Arenga.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Arenga, vloženo 12:32:12  10. 04. 2018

Daro, já myslím, že to bude v pohodě. Vincek je mladší o rok, než náš Gábinek, tak mám srovnání. Oni to těch cca 4 let si tam stejně ještě žádné kamarády neudělají a pokud, nejsou to nijak pevné vazby, aby to noví kamarádi v nové školce nezahladili za pár týdnů. Radmi to měla podobně - první rok ve školce se nekamarádila s nikým, ne, že by si s nikým nehrála, ale prostě kamarádství to ještě nebyla, to přišlo až fakt v těch čtyřech letech. Takže jestli řešíte, jestli změnit školku te´d nebo později nebo pak jít s úplně jinými dětmi do školy, poradila bych udělat to teď. Za pár týdnů nebude vedět, jak se děti v původní školce jmenovaly :-) čím později přijde změna, tím to bude horší, čím je dítě starší, tím jsou kamarádské vazby pevnější a stálejší, to, že tomu bude víc rozumět, proč musí jinam, na tom nic nemění. Třeba naše Radmi šla do školy úplně jinam, než šly všechny ostatní děti ze školky - želela jedné holčičky, s níž se kamarádila fakt hodně a která by i byla šla do školy s ní, jenže se stěhovali (ale kamarádime se dodnes, její rodiče jsou kmotry našeho nejmladšího) - jinak byla spokojená, protože šla do stejné školy s kamarádkami z kostela a z rodin, s nimiž se stýkáme. Teď řešíme změnu školy - její škola je jen první stupeň a my řešíme, kam na druhý ajestli čekat až na šestou třídu nebo ji přesadit už teď. Je to na delší povídání. Vzala to jakž takž jedině s ujištěním, že budeme kooperovat a sama nikam nepůjde. Takže asi tak. Čím později, tím horší pro dítě ;-)

Dara, vloženo 10:24:50  10. 04. 2018

Co napsal LC mi přijde hodně rozumné a dobře napsané. Trochu z jiného soudku: Možná budeme od září muset změnit Vinckovi školku. Absolvoval jste to někdo? Nejde o to, jak vybrat novou. Ukážu kterou chci a tam nás pošlou. V tom neni problém. Jde mi spíš o plusy a mínusy pro dítě. Třeba je lepší aby zůstal s "kamarády" (přeci jen jsou mu tři, nevím jak moc kamarádství můžou mít). Teď, nebo je výrazně lepší jít s kamarády nebo aspoň známými dětmi pak do školy?

Legolas Craft, vloženo 09:41:00  10. 04. 2018

Hele... nejvíc tam asi kulhá to srovnávání s jinými profesemi především v míře zodpovědnosti a zároveň neznáma. Mám poslední rok potíže druhu "doktoři ví čím to léčit, ale je to vlastně takový pokus-omyl, který obvykle vyjde". A není to jejich vina, naše míra poznání je holt v současnosti taková a já jsem jenom rád, že tyhle potíže nemám 50 let zpět. A teď v tomhle prostředí mějte tak šílenou zodpovědnost. Nebo třeba když mi praktik na otázku, jestli by mi doporučil očkování proti chřipce odpověděl: "Myslím, že je to zbytečné, ale pokud na tom trváte, tak vám to píchnu, abyste si pak nestěžoval". Přišlo mi to naprosto ujetý. Ono to samozřejmě neomlouvá jakékoliv špatné chování. Ale dost bych asi vnímal rozdíl mezi "špatně mě ošetřili", "systémově na mě byli celý týden v nemocnici hnusní" a "doktor měl blbej den". A dělat z toho posledního veřejnej lynč je cesta do pekel. Konečně, většinu lékařů si dnes člověk může vybrat. A pokud je jeho problém natolik akutní, že jde hlavně o rychlost, nebo natolik speciální, že to dělají dva lidi v zemi, tak by možná spíš měl být rád, že se o něj vůbec někdo postará. Zdůrazňuji, že mi jde o situace, kdy se doktor chová jako idiot, ne o situace, kdy něco zanedbal... Pokud by snad někdo chtěl namítat, že vybírat si nelze, neb je lékařů málo, tak možná i kvůli tomuhle. Zlepšení nevede cestou nadávání na lékaře, ale tlakem na změnu systému výuky, platového ohodnocení... Ono by samozřejmě bylo hezké, aby lékaři museli projít psychotesty. Aby to dělali jen dostatečně odolní jedinci. Ale to je v současných počtech asi trochu scifi.

verlit, vloženo 07:19:43  10. 04. 2018
	Ono každé odvětví má své otravné zákazníky - stěžovatele (prodavačky, servírky, vlastně kdokoli, kdo má nějaké zákazníky :-) a je OK si na to postěžovat. Ale někde, kde to zákazník nevidí a neslyší.

Klair, vloženo 00:28:24  10. 04. 2018

Ty bláho, díky, díky, díky za mou porodnici, kde mi vždycky nejdřív koukli do očí, představili se a podali ruku a teprve potom mne požádali, ať si odložím. Porodní asistentky, když se střídala směna, tak přišly a řekly "paní Kláro, tady vám vedu kolegyni *Věrku*, bude se o vás starat. Já přijdu zas zítra na noční, tak koukejte tady už nebýt (žertem!) Fakt jsem se tam cítila skvěle!! (mimochodem, zpětně vidím jednu doktorovu milostrdnou lež: "ještě v klidu, víme, že jdete na císaře, ale jestli epidurál nebo celkovou narkózu, to uvidíme podle dalšího monitoru, tak nabírejte síly. Počkáme na anestezioložku a domluvíme se". A jakmile ta dobrá žena strčila nos do dveří, doktor už hlásil "celková, spěcháme". Díky tomu jsem se opravdu bála a měla pocit, že je to zlé, jen asi dvě minuty. Ne víc. Kdyby mi to řekl hned na začátku, tak se bojím, dokud nepřijde ta doktorka...) Jen chci říct, že to jde. A stačil lidský přístup... Druhý pohled - mám občas nějaké rozčilené zákaznice na telefonu, tkeré si strašně stěžují na to, že na ně byla prodavačka zlá. Ve finále dojdeme k tomu, že k nim vešla do kabinky a chtěla jim pomoci s prádlem. Jenže - jenže já s jistotou vím, že se ty ženské vždycky ptají, dokola jak tajtrlící se ujišťují, jestli je to OK, víme, že se situace může změnit během minuty nebo dvou. A ačkoliv vím, že to takhle ty prodavačky dělají, mám to opakovaně potvrzeno pozorováním i mysteryshoppingy, tak se stejně najde zákaznice, která si z toho odnese pocit, že byla téměř znásilněna. Blbý je, že s tím prostě nic neuděláme a je úplně jedno, co se stalo, protože nejdůležitější je ten pocit té zákaznice.... občas jsou určitě pacienti fakt na pár facek :/

Arenga, vloženo 23:07:56  09. 04. 2018

Cemi: to jsou právě ty rozdíly, kdy chápu, že je profesně neetické se k něčemu vyjadřovat na základě informací typu "jedna paní povídala" - ano, to je profesně neetické - ale pokud lékař vidí ten rentgen, vidí zjevný výsledek práce tvého kolegy a vidí, že je to blbě, tak by basu prostě držet neměl. Například já mám v puse špatně udělanou plombu - mám nového zubaře, resopektive zubařku, která mi řekla, že je potřeba to předělat, že je to nevhodná výplň a je převislá. Byla to ale dentální hygienistka, která mi bez skrupulí na plnou pusu řekla: tadyta plomba je špatně udělaná. Stejně tak mi neřekla zubařka, že můj předchozí zubař mi to v puse docela teda jako zanedbal - byť je to naprosto evidentní.

Cemendriel, vloženo 18:08:45  09. 04. 2018

To byste ty stížnosti museli vidět, po našem oddělení teď chce jedna paní 30 000 euro za to, že měla bolesti při porodu... přitom porodila přirozeně, ona i dítě byli v pořádku, doktoři udělali podle všeho všechno správně... ale ona si stejně stěžuje, protože epidurální katetr se zřejmě posunul a později během porodu přestal fungovat... což se bohužel může stát a není to ničí vina... nejsmutnější na tom je, že k tomu zřejmě neexistuje adekvátní dokumentace, takže to dost možná vyhraje. To je samozřejmě naše chyba, ale jenom pro ilustraci, na co jsou někteří lidi schopní si stěžovat... (a proč je zjevně důležitější, když strávím svůj čas psaním na počítači než uklidňováním pacientky, můžem polemizovat o tom, že by si třeba nestěžovala, kdyby si s ní doktor hezky povídal, ale ta dokumentace je taková jistota) Ne, všichni pacienti nejsou otravní stěžovatelé a snažím se k nim chovat tak, aby ani důvod ke stížnostem neměli, ale jsou lidi, kteří takoví prostě jsou... A nevím co má x-let studia společnýho s tím, že jsem někde nebyla, neviděla jsem pacienta v tu konkrétní chvíli, neviděla jsem jeho rentgen, výsledky vyšetření apod... od toho jsou znalecké posudky... mně by taky nebylo příjemné, kdyby se nějaký kolega vyjadřoval k mojí práci na základě informací od pacienta bez toho, aby znal bližší kontext, takže to nebudu dělat ostatním. V obecné rovině bych mohla jít ještě víc do hloubky a ptát se, jestli jsou za tohle chování skutečně na vině doktoři. Podle mě je to spíš způsob, jakým k chybám doktorů přistupuje společnost... jsou dva způsoby, první je ukázat na někoho prstem a říct "ten za to může, zakážeme mu pracovat", druhej způsob je "ok, tohle se může stát, pojďme vymyslet, jak tomu systémově předcházet, aby se to nestávalo" ... asi si dokážete představit, že v tom druhém systému jsou doktoři o dost ochotnější přiznávat a sdílet svoje chyby a celá společnost z toho profituje. Česká republika frčí spíš na tom prvním způsobu...

verlit, vloženo 12:29:36  09. 04. 2018

Arenga: Přesně - jestli něco OPRAVDU podrývá důvěru v lékaře, tak to, že spolu drží za všech okolní basu. Řeči o tom "nemůžeme vědět, jak to bylo..." mi zrovna u lékařů připadají absurdně alibistické. Od toho studujete právě těch x-let, abyste věděli. Nejlepší způsob, jak čelit "pacientům, co si stěžují pořád a na všechno" (což mimochodem hezky ilustruje automatický postoj, že lékař má pravdu a pacient je otravný stěžovatel, že) je otevřeností a transparentností. Což platí ve všech odvětvích. Zametáním pod koberec, držením basy a alibismem to opravdu lékaři nevylepší.

Arenga, vloženo 12:15:20  09. 04. 2018

Cemi: já to chápu, ale tohle pak vede bohužel i k tomu, že spolu doktoři "drží" basu i v případech, kdy zjevně k nějakému pochybení došlo :( mám osobní zkušenost, když mi jeden doktor v jedné nemocnici blbě ošetřil respektive zanedbal zlomeninu klíční kosti, jiný doktor mi pak po pár týdnech řekl: "Já bych vám to neměl říkat, ale opravdu to bylo pochybení." - což jsem tak jako tak veděla, protože nejsem blbá. Ta uvozovací věta: Já bych vám to neměl říkat, mě tehdy ovšem docela dostala. A co se týče psychologie - ona by někdy stačila trocha obyčejné lidské empatie (což ale chápu, že některým bohužel dáno není). Ony někdy opravdu stačí věty: Já vás chápu. Rozumíte všemu? Chcete se ještě na něco zeptat? a takové to daní najevo: mám na vás čas, neobtěžujete mne, nejste pro mne jenom "maso" ale člověk. Samozřejmě, jsou situace, kdy tohle nestačí, kde je to víc problematické, a práce s lidmi je obtížná a náročná, ale myslím, že v mnohých "obyčejných" situacích to fakt nechce moc.

Tári, vloženo 07:48:48  08. 04. 2018
	Cemi:vystihlas to přesně.

Cemendriel, vloženo 21:16:37  07. 04. 2018

verlit, ty jsi napsala, že je práce doktora ukočírovat příbuzné, psychicky podpořit pacienty a uklidnit rozčílené, podle mě to neumí ani lidi co vystudovali pět let psychologie, jak to mají umět doktoři po jednom semestru psychologie a komunikace? Já nepopírám, že někteří doktoři jsou kreténi, vím to dobře, protože s nima musím pracovat... ale někdy mám pocit, že se po nás prostě chce, abychom byli supermani a to nejsme no, jsme lidi a umíme se naučit nějaké omezené množství věcí za omezený čas a prioritu má (obzvlášť na JIPce) naučit se odhalit a léčit závažné zdravotní stavy... Psychologové v nemocnici většinou jsou, ale myslím, že tam neslouží úplně nonstop, aby je mohl člověk zavolat v noci, když potřebuje řešit takovouhle situaci... A jinak mám přesně opačnou zkušenost, že důvěru v lékaře podrývá spíš to, když spolu lékaři basu nedrží... když někdo klidně řekne "jo, tenhle doktor je debil, špatně vás diagnostikoval, špatně se k vám choval apod." ... protože většinou nevíme, jak to bylo a tím, že z autority lékaře řekneme, že to ten druhej udělal špatně, definitivně utvrdíme pacienty v tom, že to tak bylo a že se jim stala nějaká hrozná křivda... a všichni víme, že to stejný se klidně může stát i nám, protože pacienti si stěžují pořád a na všechno, i kdybychom se postavili na hlavu...

Vever, vloženo 19:51:02  07. 04. 2018
	Cemi: Tak pak by měl být na pracovišti někdo kdo ve vypjaté chvíli odešle doktora do vedlejší místnosti a pacienta uklidní...takové rozhraní :) Asi nejde nacpat někoho takového do každé ordinace, ale zrovna co se týče jipky v nemocnici, tak mi přijde spíš zvláštní že tam ještě někdo takový není.

verlit, vloženo 18:24:29  07. 04. 2018

Cemi: To trochu dramatizuješ, nemyslíš? Nevidím důvod, proč by součástí studia i praxe lékaře neměla být psychologie, komunikace, etika, zvládání krizových situací... A některé i jsou, pokud vím, pouze jsou lékaři, kteří je ignorují. Co je smutné, je že ostatní lékaři (i ti dobří) je v takovém případě omlouvají, chrání a drží s nimi basu. Což je špatně a podrývá to pak důvěru v lékaře obecně. Výsledkem je mnohem větší množství "alernativních" maminek a pacientů, než by bylo nutné, kdyby se lékaři cíleně snažili vzájemně vychovávat a zbavit se dojmu, že jsou vševědoucí nadlidé a pacienti jsou tupci , hysterky a nesvéprávní idioti.

Cemendriel, vloženo 13:25:59  07. 04. 2018
	Jedna věc je arogantní doktor - to taky nesnáším a je to věc, která se dá nějakou sebereflexí odstranit... druhá věc je umět léčit lidi a zároveň se umět chovat jako školený a zkušený psycholog, to už podle mě chcete/me trochu moc... jak dlouho a kde bysme na to měli studovat, abysme tohle všechno zvládli?

Arenga, vloženo 23:50:31  06. 04. 2018
	verlit: to, co jsi napsala o lékařské aroganci v posledních dvou příspěvcích, by měli tisknout na předsádku každé učebnice medicíny. Každé! A pro jistotu by to mělo ještě vycházet každý týden v nějakých lékařských novinách. A pro sestry by to taky nezaškodilo zopakovat (chápu sestry, mají toho moc a jsou podhodnocené, ale taky jsem se setkala s některýma, které nemají ve zdravotnictví co dělat).

verlit, vloženo 20:18:25  06. 04. 2018
	A taky jsem alergické na argument: "...bráníte doktorovi dělat jeho práci (když jste hysterická, něco požadujete, brečíte...atd.)" Protože PRÁCE doktora je také ukočírovat příbuzné, psychicky podpořit pacienty, chovat se lidsky a uklidnit rozčilené. Doktor, který to nechápe, není lékař, ale opravář.

verlit, vloženo 20:15:32  06. 04. 2018

Samozřejmě jsem také nebyla - nicméně tam "proti sobě" stojí profesionál a emočně vystresovaná maminka. Očekávám, že profesionál je schopen se zachovat profesionálně, zatímco maminka má u mě "nárok" se chovat jako káča, když má malé dítě na JIPce. Arogance u lékařů je něco, co absolutně nesnáším. Považuji to za obdobně odporné, jako když pedofilní učitel zneužije žáka. Pacient či jeho příbuzní (nemluvě o případech, kdy jde o děti) jsou v tak obrovsky nevýhodném postavení (mají strach, bolesti, hroutí se jim svět, zoufají si, nemají znalosti a informaceú, že chovat se k nim sprostě je strašlivé selhání.

Silmarien, vloženo 19:45:48  06. 04. 2018
	Preto som písala, že to nie je k prípadu, ale skôr taký môj obecný názor k pobytu dieťaťa a rodiča v nemocnici. Prípad som nesledovala podrobne, len veľmi zľahka z nejakých výkrikov z rôznych FB skupín, takže sa neodvažujem mať názor na to, kto kde ako urobil chybu.

Tári, vloženo 17:27:01  06. 04. 2018
	nicméně nechci do toho zabíhat-nebyla jsem tam a nejsem schopna posoudit na základě pár útržků kusých a velmi emotivních informací-z obou stran- jak to vlastně bylo a kdo má pravdu..on ji totiž nemusí mít ani jeden, když jsou obě strany v afektu, tak se říkají a dělají věci, které by "za příčetna" neřekli/neudělali.

Tári, vloženo 17:25:42  06. 04. 2018

Silmerien:co jsem pochopila, tak to nebylo o tom, že by matka s dítětem nemohla být, ale měla spát jinde, než na JIRP, kde jsou děti v takových stavech, že to prostě provozně není reálně možné, aby tam měli i 24 hodin rodiče...nebudu polemizovat chování personálu, nebyla jsem u toho a je samozřejmě na místě, aby s rodiči, kteří jsou yvkolejení z toho, že jejich dítě je velmi nemocné, jednali v rukavičkách. Na stranu durhou, i ten rodič by měl respektovat fakt, že jen kolem něj se svět netočí a nejsou tam sami-jsou tam i jiní malincí pacienti, kteří mají své potřeby. Jde o to si vzájemně vyjít vstříc..pokud matka mohla spát na pokoji kousek jinde, pak mi není jasné, proč toho nevyužila a hned jak se vzbudí, mohla být zase s dítětem..případně by asi i šlo zařídit, že ve chvíli, kdy se jí dítě na tom JIrpu probudí, že by ji mohli probudit a zavolat. To při troše vtsřícnosti-ale z obou stran-imho možné je..

Zpět