Místnost

Taverňata

První skutečně "babyfriendly" místnost na Taverně. Veselé historky s dětmi uvítáme. Dramatické historky s dětmi s pochopením vyslechneme. Na dotazy ohledně těhotenství, porodu, péče o mimina i výchovy těch starších ochotně odpovíme. O nejrůznější vychytávky se rádi podělíme.... Zkrátka si můžete být jisti, že zde je DÍTĚ VÍTÁNO! :-) Ve vývěsním štítě je seznam taverňat. Vlastně jsou tam teď dva seznamy taverňat, jeden kde jsou všechna taverňata podle věku od nejstaršího po nejmladší, pro lepší přehled kdy se kdo narodil, a druhý, kde jsou taverňata rozdělený podle rodin, pro lepší přehled kdo ke komu patří :-). Pokud tam nějaké taverně nenajdete, napište buď Eirellin do pošty, nebo přímo do místnosti, ať zjednáme nápravu ;-) Místnost má od 09:29:49  09. 07. 2014 pronajatou Eirellin. Spolusprávce: Arenga.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Arenga, vloženo 23:00:54  22. 10. 2015

vařečkou jsem nikdy v životě nedostala, ani ničím jiným, jenom rukou, když jsem byla malá taky si to nepamatuju máma tvrdí, že mne seřezela v osmi letech, protože jsem už tak strašně prudila na výletě, že už to prostě psychicky nedala, ovšem já si z toho nepamatuju vůbec nic naopak si ale "pamatuju" výprask od táty asi ve třech letech kvůli nepořádku v pokoji a že máma stála vedle a povzbuzovala ho, ovšem moji oba rodiče nezávisle na sobě tuto událost vehementně popřeli, tak nevím, jestli se to doopravdy stalo anebo to byl někdy v tom věku jenom hodně živý sen... :-)

Arenga, vloženo 22:58:34  22. 10. 2015
	já jsem si při mnohých "výchovných pohovorech" tak moc přála, aby máma raději vzala vařečku ;-)

Dara, vloženo 22:53:21  22. 10. 2015
	třeba já vím, že jsme na zadek dostávali. Ale vůbec si to nepamatuju. Zato si pamatuju zlé kukuče :-)

Arenga, vloženo 22:51:16  22. 10. 2015
	a otázka do pléna může být - jaké usměrňovací metody platily na vaše děti / případně na vás a vaše sourozence, když jste byli dětmi

Arenga, vloženo 22:30:22  22. 10. 2015
	u nás jinak platilo a platí, že dítě dostane naplácáno, když udělá něco, co může ohrozit jeho život případně z čeho může být úraz - klasicky to vběhnutí do cesty, Radmi třeba ve dvou letech dostala na zadek, když vylezla sama na stoličku, kterou si přirazila k lince, přestože věděla, že to má zakázané bez mé přítomnosti v kuchyni (jednak mohla spadnout, ale hlavně byly na té lince nože)

Arenga, vloženo 22:28:14  22. 10. 2015

no, to je asi může fakt každý vnímat jinak, ale řekla bych, že by měly plnit výchovný účel a nebýt pomstou ani v afektu, dítě by to nemělo ponižovat a nemělo by z toho mít trauma bylo to v jedné z knih o výchově, které jsem kdysi četla, myslím, že to snad byl nějaký Lehmann (?) ale spíš možná Gary Smalley, kde měli v rodině přesně stanoveno, za jaké přečiny je rákoska a děti to předem přesně věděly a byly s tím srozuměné podle mne osobně hodně záleží nas tom věku, protože jak jsem psala už ve Flirtu, u starších dětí má člověk často účinější páky, než že dostanou naplácáno/nařezáno

Silmarien, vloženo 22:20:34  22. 10. 2015
	otázkou je, čo je rozumná miera

Dara, vloženo 20:40:07  22. 10. 2015
	hmm, možná jsem měla hlasovat pro "měly by se zavést u dospělých delikventů" :-) Zásadní pro můj názor je to, že jsem tak byla vychovávaná a přijdu si vychovaná dobře, na rozdíl od některých jedinců ze svého okolí. O kterých vím, jak vychováváni byli (nebyli) a jak dopadli.

Arenga, vloženo 12:06:12  22. 10. 2015
	můžete hlasovat i v anketě

Arenga, vloženo 12:01:56  22. 10. 2015

Jelikož se ve Flirtu začala řešit výchova dětí v souvislosti s fyzickými tresty, navrhla jsem přesunout, lépe řečeno přesměrovat, diskuzi sem. Takže můžeme směle pokračovat jednak ve svěřování názorů na fyzické tresty a také třeba ve sdílení zkušeností ohledně výchovy jako takové - a samozřejmě se můžou vyjádřit nejen rodiče :-) - ostatně, všichni jsme byli někdy dětmi a nějak jsme byli vychováváni

Arenga, vloženo 13:28:51  07. 10. 2015
	Cemi: je to podle mne dost i o důvěře - rodiče by měli znát svoje dítě a vědět, jakou zodpovědnost od něj mohou čekat a tím pádem, kolik důvěry mu mohou dát a asi by měla i fongovat rovnice čím víc zodpovědnosti tím víc důvěry a to nejen ve financích kdybych věděla, že si dítě míto obědů kupuje cigarety, tak mu ty peníze samozřejmě nedám :-)

Cemendriel, vloženo 13:15:22  07. 10. 2015

Arenga: Jasně, já s tím říkat si o peníze nikdy neměla problém, spíš mě to asi naučilo kupovat levnější věci, protože když jsem si chtěla koupit třeba drahý kalhoty, tak mi máma řekla, že mi na ně tolik peněz nedá, že určitě najdu i levnější... ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu, je rozhodně dobrý, když si člověk může sám rozhodnout, jestli to stojí za ty peníze nebo ne, jenom úplně nevím, jestli může mít dítě přehled o tom, kolik co stojí nebo může stát. Obecně bych řekla, že děti nakupují spíš stylem "chci první co uvidím" nebo "chci to co má kamarádka", což by asi rodiče mohli trochu korigovat. V pubertálním věku to pak u mých vrstevníků, kteří si platili různý věci sami z kapesného, vedlo k tomu, že si třeba nezaplatili obědy nebo šalinkartu, aby si mohli koupit drahé oblečení/cigarety/cokoliv. Což z jednoho pohledu je ok, dostali peníze, sami si rozhodli, za co je utratí, na druhou stranu je otázkou, jestli jsou rodiče ochotní dát dítěti tu možnost volby - jestli si chce platit obědy, jestli chce jezdit načerno a jestli chce být bez kreditu (a tímpádem se třeba nemoct dovolat rodičům, když se něco děje). Přijde mi, že když člověk dává dítěti kapesné, aby si z toho samo něco platilo (což mi přijde smysluplné), tak musí dobře promyslet, co si z toho má vlastně platit, protože to v tom inkriminovaném věku vážně hrozně svádí koupit si místo toho něco jiného, když ty peníze mám. =) Já osobně bych asi chtěla mít spíš tu jistotu, že dítě má obědy, šalinkartu a kredit, protože by pro mě bylo důležité, aby je mělo. Nejlepší byla moje spolužačka na vysoké, která si koupila parfém za 3000,- a pak celej měsíc jedla suchou rýži... mě by třeba v životě nenapadlo koupit si parfém za 3000,- (obzvlášť, když ty peníze nemám) - je otázkou, jestli je to mojí povahou nebo tím, že mám zažité od mámy "to je drahé, na to peníze nemáme" ... ale vlastně, je něco špatnýho na jezení suché rýže? =D Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi přijde, že mě finanční priority naučilo to, že jsem doma viděla do čeho se dávají peníze a do čeho ne právě díky tomu, že jsem dostávala peníze na konkrétní věci...

Silmarien, vloženo 23:06:57  06. 10. 2015

Moja mladšia sestra začala dostávať vreckové vtedy keď ja, takže určite na prvom stupni, lebo ja som bola asi na druhom... kupovali sme si za to časopisy a sladkosti v podstate len. Neskôr sa potom s vreckovým stupňovalo aj to, čo všetko spadalo pod naše výdavky. Na vysokej, keď som začala dostávať sirotské, tak som časť dávala mamine, časť som si nechávala, ale už som si nepýtala peniaze skoro na nič (to už som aj brigádovala, takže som mala peniaze aj z práce).

Arenga, vloženo 12:55:23  06. 10. 2015

Cemi: no, kapesné jsou v podstatě, jak to chápu já, ty peníze, které ti rodiče stejně dají, akorát nemusíš pořád chodit a říkat, na co to potřebuješ :-) prostě dostaneš pravidelně obnos, kde je stanoveno, na co to máš + nějaký zbytek. Osobně jsem, než jsem dostávala skutečně pravidelné kapesné, strašně nesnášela, když jsem na něco potřebovala peníze a musela jsem si o ně říct - a když jsem pak kapesné dostávala, neexistovalo pro mne, abych si řekla o peníze navíc - byť bych je zřejmě dostala, kdybych to rozumě zdůvodnila Co se týče brigád a vlastního výdělku, na střední škole jsem na žádné brigády nechodila a ani si nedovedu představit, kde bych na to vzala čas. Během školního roku sotva a co se týče prázdnin, dosud jsem toho názoru, že dítě/mladý člověk, který přes rok studuje, si ty prázdniny taky zaslouží a potřebuje si odpočinout. A naši mě ani nikdy neměli k tomu, abych si nějaké brigády na léto hledela. Nějaký vlastní příjem jsem začala generovat až na vysoké, kdy těch povinností přes rok bylo přece jenom méně a tak nějak se to dalo skloubit . zvlášť, když člověk dělal na katedře pomvěda ;-) S tím, jak mi ubývalo povinností ve škole, tak jsem pracovala víc, poslední rok jsem dělala už na půlúvazek. Ale přes prázdnniny jsem pracovala skutečně až když jsem měla stálé zaměstnání a stálou smlouvu :-) no a v manželově rodině to taky právě fungovalo tak, že kapesné nedostávali - takže tady se naše zkušenost prostě rozchází a momentálně jsem si ještě neujasnili, jak to dělat s našimi dětmi jinak se mi i dost líbí model, o kterém jsem četla v jedné knížce, že dělala jedna rodina s několika dcerami - že od 12 let děvčata dostala v lednu peníze na oblečení na celý rok a jak si s tím budou hospodařit je jejich věc, ale navíc už nedostanou nic. Tohle mi přijde docela slušně výchovné. Ovšem v praxi stejně nevím, jak by to u nás fungovalo, vzhledem k tomu, že moje děti, alespoň doposud, mají 70-80% oblečení poděděného a 25-15%dostanou od někoho nové nebo "nové". Oblečení na děti totiž kupuju opravdu jenom strašně výjimečně, když nám zrovna něco akutně chybí nebo mě něco někde praští do očí a shledám, že se mi to tak moc líbí, že to koupím, ale to je opravdu hodně výjimečně. Snažila jsem se těď vzpomenout si, kdy jsem koupila naposledy něco na sebe Radmilce a co to bylo, ale nevzpomněla jsem si... (ale koupila jsem jí v létě látku na skukni a skutečně už jsem jí i ušila) Gabiškovi jsem v červnu koupila sadu slipů, kšiltovku a klobouček.

Vever, vloženo 09:16:27  06. 10. 2015
	U nás to fungovalo jako u Dary :) Akorát bez toho kapesného na gymplu, kapesné jsme nedostávaly nikdy.

Adhil, vloženo 23:46:50  05. 10. 2015
	U nás to bylo úplně stejně jako Cemendriel, včetně toho, že nějak principu kapesného vůbec nerozumím.

Cemendriel, vloženo 23:39:59  05. 10. 2015

Mně nikdy rodiče kapesný nedávali a nedávají a přijde mi to tak v pořádku. Jako malí jsme měli peníze od babiček, od 15 jsem chodila na brigády, protože mi peníze od babiček přestaly stačit na všechny moje výdaje. Naši mi platili všechny nutné věci, platili mi kroužky, ale když jsem chtěla jet třeba někam na víkend dali mi peníze na jídlo a zbytek jsem si platila sama nebo kavárny/piva/koncerty a takové ty věci, kam prostě člověk jde za zábavou. A tak je to v podstatě do teď, zájmy už mi spíš neplatí, ale když potřebuju, tak mi dají peníze prakticky na cokoliv. Já si hospodařím se svými penězi, které si vydělám přičemž od vysoké už si platím i normální věci, když na ně zrovna mám, abych rodičům trochu odlehčila. Nedokážu asi úplně říct, jestli jsem se "naučila zacházet s penězi", řekla bych, že to je ve výsledku spíš povahou... ale zodpovědnosti za svoje peníze se imho člověk naučí, když si ty peníze skutečně vydělá. Obecně moc nerozumím tomu principu "kapesného" a vždycky mi to přišlo trochu jako "výplata za bytí dítětem". Peníze od babiček a možnost požádat rodiče mi přijdou do 15 let dostačující a brigády od 15 mi přijdou víc než vhodné.

Arenga, vloženo 22:14:38  03. 10. 2015

Dara: třeba Radmilka na to v první třídě zralá fakt ještě nebyla, protože nejen, že na začátku školní docházky jen s obtížemi rozeznávala jednotlivé mince a počítat uměla jen na prstech a ne do moc, ale hlavně neměla vůbec reálnou představu o penězích. Je fakt, že v tomhle odvedl slušnou práci školní bufet :-) ale na ten jí holt občas dáme a občas si prostě vybere peníze z prasátka, kam dostává penízky hlavně od jedné babičky a příležitostně třeba k narozeninám - i když letos to bylo asi poprvé, co jsme jí větší peníze k narozeninám skutečně nechali a nedali jí je na stavebko, jako jsme to dělali v minulých letech momentálně je plánuje uvalit za další barbínu /a opravdu se mne prosím neptejte, kolik už jich má :-) vzhledem k tomu, že to pojímá jako sbírku se to číslo už skoro stydím říkat/. Já jsem kapesné dostávala od druhé třídy, ovšem je fakt, že ačkoli mi to rodiče slavnostně oznámili, že budu dostávat, skutečné plnění pak mnohdy vázlo a kapesné bylo nepravidelné. Na druhém stupni jsem dostávala už více méně pravidelné kapesné a na střední a vysoké škole docela štědré kapesné s tím, že mne opravdu vedlo k finanční odpovědnosti, protože jsem si z toho sama platila kde co - od obědů a jiného jídla venku, přes tramvajenku a průkazky do knihoven až po vlastní zábavu. Právě bych taky zavádění kapesného ráda spojila s něčím "tohle si budeš platit sama" - ale ono právě zatím není moc co - obědy jí platíme, svačiny dostává, a vlastně ještě nikam nechodí sama, natož tam, kde by potřebovala peníze, s telefonem jsme to zatím ještě neřešili - sice ho teď k narozeninám dostala, ale spíš jen tak "kdyby něco" a s kamarádkami si ještě nevolá ani esemesky nepíše :-)

Dara, vloženo 21:03:09  03. 10. 2015

Já si myslím, že bychom s tím mohli začít se školou. Ale úplně jistá si nejsem. My třeba s bráchou začali dostávat kapesné jako fakt kapesné snad až na střední. S tím, že jsme si z toho platili obědy a telefon. Předtím jsme dostávali peníze k narozeninám a tak od babiček a jiných příbuzných a ty jsme většinou šetřili (a naši si je pak půjčovali, páč jsme byli docela bohatí. Pamatuju si, že jednu dobu jsme měli dokonce tři úpisy jejich půjček :-) ) A pokud jsme něco potřebovali - do školy, oblečení, tak jsme na to od našich dostali. Ale žádné specielní požadavky jako tuhle mikinu s XY co je jednou tak drahá jako obyčejná jsme neměli. Ovšem taky si moc nepamatuju, že by mě nějak výrazněji rodiče učili, jak s penězi zacházet. Přesto vím, že když na to nemám, tak si to nekoupím a jsem poněkud ujetá na tabulky typu má dáti/dal (po tátovi). Takže zatím úplně nemám představu, jak budeme chlapíčka učit s penězi zacházet a kdy přesně na to kapesné dojde. Uvidíme asi i podle toho, jak bude postupné učení přijímat ("ne, nemůžeš se projet dětskou mašinkou, protože na to maminka nemá." a podobně)

Klair, vloženo 17:04:31  03. 10. 2015
	The sooner, the better

Zpět