 |
Klair: vůbec se toho neděs, jednak je každé dítě jiné a jednak jak píše Sil, ty mrňavky to zvládají mnohem lépe, než ty osmiměsíční, které mají právě ty separační úzkosti. Uložíš-li dvouměsíčního kojence do kočáru a pošleš ven s ochotným vozičem, který ho bude v pravidelném rytmu vozit v kruzích kolem bydliště, aby byla možnost návratu kdykoli, je velká pravděpodobnost, e to klapne a budeš mít klidně dvě hodiny pro sebe
já měla třeba u Radmi opačný problém a to ten, že jsem do jejích cca pěti měsíců nebyla prostě psychicky schopná ji takhle s někým vyslat nebo nechat samotnou, pokud to nebyl manžel. U druhého dítěte to bylo jiné, babička ho vozila venku už mnohem menšího (taky to bylo v létě, že jo).
Na druhou stranu Gabi se cca do tak deseti měsíců nenechal vzít do náručí od nikoho jiného než ode mne nebo od manžela, pak se to spravilo. Vycházky s babičkou v kočárku ovšem toleroval. Na separační úzkost u Radmilky si nějak nepamatuju, asi taky měla neustále plnou citovou nádrž, navíc mám dojem, že na mne nikdy ani extra moc vázaná nebyla (zvlášť ve srovnání s chlapečkem) a vždycky byla taková "do světa" babička si ji brala na celé odpoledne, jakmile jsem přestala odpoledne kojit, což bylo tak asi v devíti měsících (předtím se vždy vracely na svačinku), asi od roku a kousek si ji brala už i na obědy a malá u ní 2x týdně po obědě v pohodě spinkala, na noc začala chodit k babičce až když byla úplně odstavená. To, jak to odloučení prožívala je velice názorně ukázatelné na tom, že cca v roce a půl mi z kočáru udělala "papa mama" a v tu chvíli jsem přestala existovat
obě moje děti mají taky docela silnou vazbu na tatínka, takže od útlého věku nebyl pražádný problém nechat je s ním několik hodin samotné - v naší rodině je tatínek plnohotnotná náhrada maminky :-) u Radmi jsem měla mnohdy i pocit, že plnohodnotnější - ve dvou a půl mi řekla: "Maminka pude do pace a tatínek tady bude s tebou" - pak měla také období (to byla už o dost starší), kdy jsem o sobě z trochou nadsázky říkala, že jsem ZPO, tedy zbytková pečující osoba, čili že mnou vezme za vděk, když není po ruce někdo lepší :-) |