Místnost

Taverňata

První skutečně "babyfriendly" místnost na Taverně. Veselé historky s dětmi uvítáme. Dramatické historky s dětmi s pochopením vyslechneme. Na dotazy ohledně těhotenství, porodu, péče o mimina i výchovy těch starších ochotně odpovíme. O nejrůznější vychytávky se rádi podělíme.... Zkrátka si můžete být jisti, že zde je DÍTĚ VÍTÁNO! :-) Ve vývěsním štítě je seznam taverňat. Vlastně jsou tam teď dva seznamy taverňat, jeden kde jsou všechna taverňata podle věku od nejstaršího po nejmladší, pro lepší přehled kdy se kdo narodil, a druhý, kde jsou taverňata rozdělený podle rodin, pro lepší přehled kdo ke komu patří :-). Pokud tam nějaké taverně nenajdete, napište buď Eirellin do pošty, nebo přímo do místnosti, ať zjednáme nápravu ;-) Místnost má od 09:29:49  09. 07. 2014 pronajatou Eirellin. Spolusprávce: Arenga.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Silmarien, vloženo 11:48:00  06. 04. 2018

K prípade ako takému sa nevyjadrím, ale predstava, že by jeden z nás nemohol byť s dieťaťom (ktoré nie je v anestéze, na operačku sa teda ani Peťo nesnažil ísť :-P) ma desí. Bola som v nemocnici sama ako ročná, vrátila som sa s prejavmi narušeného dieťaťa (kývanie sa spredu dozadu, neurobila som viac ako pár krokov pritom predtým som behala a pod.). Rýchlo som bola ok, ale myslím, že tam niekde sú korene toho, že vlastne neviem byť sama. Kým sme nemali psa, vždy keď šiel Peťo preč, šla som spať naspäť domov k mamine a až pes/deti ma ako tak naučili zvládať to, lebo musím, ale každú Peťovu služobku si odtrpím. V nemocnici som sama bola ešte 3x (v 13tich - bolo mi hrozne) a pri oboch pôrodoch a všetky hospitalizácie som si veru odrevala. Nie stále a ani nie každý deň, ale vždy to prišlo. Takže predstava, že sú moje deti v ťažkom zdravotnom stave niekde samy...brrr.

Eirellin, vloženo 08:39:41  02. 04. 2018
	Corfe: Ja jsem si pak zpětně říkala, že to tak nemuselo vlastně bejt myšlenky ze Samikovi něco je... Tak jsem ráda, že nebylo a ze je OK :-)

Cemendriel, vloženo 16:30:10  30. 03. 2018
	To ano, já ani nevím, jestli to je skutečná reakce skutečné matky, ale přijde mi to dobrý pro ilustraci toho, že všechno má dva pohledy a z videa natočeného dulou za účelem medializace se nedá moc usuzovat, jak to všechno vlastně bylo no.

Corfe, vloženo 15:01:06  30. 03. 2018
	Ona to medializovala ta dula. A nechci soudit její motivy, ale... no, své nesympatie k ní už jsem tu vyjádřil. Mimochodem, jen takový dodatek - synovi té druhé maminky je 17 a ona podle všeho u toho drtivou většinu času také nebyla, takže se dá celkem pochybovat i nad objektivitou jejího názoru...

Cemendriel, vloženo 13:56:40  30. 03. 2018

K té JIPce se ještě na internetech vyjadřovala jiná paní: Jako přijde mi, že z těch nahrávek se nedá moc odhadovat, co se tam reálně dělo... je jasný, že matka zveřejní takové nahrávky, které ji ukazují v tom světle, jak tam poklidně stojí u postýlky a doktora ukážou v tom světle, jak na ni volá policajty (mimochodem, taky mi přijde dost klidnej, prostě akorát už neví, jak jinak to řešit). Člověk by musel vědět, jaké zkušenosti mají třeba jiné maminky, jestli je tam personál nechá, pokud nenarušují chod oddělení apod. Myslím, že matka by měla mít právo být se svým dítětem nonstop, na druhou stranu tahle medializace případu ze strany matky mi nepřijde moc objektivní a fér vůči doktorovi...

Dara, vloženo 17:05:41  29. 03. 2018
	Nasi nejvic jecej pri mereni a vazeni. Ocko vetsinou celkem v klidu.

Arenga, vloženo 14:10:10  29. 03. 2018

naše doktorka píchá vždycky očkování do stehýnka - dítě při tom leží na zádech - hexa se píchá do jedné nožky a pneumokoky do druhé - nevím, co do které, nepamatuju si to, ale mají v tom systém (ne, že bychom někdy nechávali oboje najednou, ale prostě v tom mají systém) my byli v úterý na MMR (spalničky-zarděnky-příušnice), takže tím máme naočkováno, protože podle nové vyhlášky se posilující dávka dává až v šesti letech (jupí). Ani nepípl. Ale oni tohle píchají do ručičky, měla jsem ho přitom na klíně a vlastně při tom nebrečelo žádné z mých dětí, při tomhle typu injekce. Sestra mi říkala, že to fakt nebolí, že to vloni vyzkoušeli sami na sobě. TAk jsem se smála a ptala se, jestli si to jako taky píchli a ona říkala "to víte že jo, jsme se báli, no" (to jsou ty obnovené epuidemie spalniček) Jinak náš Natýn u hexy i pneumokoků do stehýnka vždycky řval - ale asi tak třikrát víc řvak, když jsem ho potom v čekárně oblíkala do venkovního, takže asi tak :-)

Corfe, vloženo 09:21:49  29. 03. 2018
	Pro Samíka je očkování vždycky největší tragédie. Ten srdceryvný pláč, slzičky jak hrachy a to, čemu říkáme "podkova" (opravdu hodně velké a tragické zamračení). A trvá to vždycky tak patnáct sekund, než ho zaujme nějaká věc na stole nebo stín na parketách...

Klair, vloženo 23:02:38  28. 03. 2018

Arenga: Vítkovi dělali odběr z patičky beze mne. Hele, ani nepípl :D ty sestry jsou jak nějaké uklidňující léky. Na ně se jen zamilovaně koukal, i když ho "trápily", já dělala první poslední, aby byl šťastnej...a řev :D Když dostal očkování, tak to bylo špatně. Pásl koníčky a dostal ho do zadku, chudáček. Do zatnutého svalu. Příště budu trvat na očkování buď do stehna, nebo ho budu nějak držet... tohle už nechci. Corfe: taky jsem měla "tak to jsi ty!", ale nebyla to vlna lásky, spíš úleva, zvědavost, radost.... (jinak taky - kdyby tam nebyli doktoři, tak Vítek to nepřežil určitě, já nevím, ale třeba taky ne)

Herald, vloženo 17:40:42  28. 03. 2018
	Ničí názor neodsuzuju, jen už k tomu nemám co víc dodat.

Corfe, vloženo 14:11:35  28. 03. 2018

Péťa (má žena) si hodně povídala se svým břichem, když byla těhotná. Zní to trošku střeleně, ale vlastně si tím vytvořila k tomu dítěti silné pouto už před tím a po porodu to nebyla velká vlna lásky ani takové to popisované odcizení, ale jenom setkání s někým koho už dlouho zná a miluje, prý první, co si řekla bylo "Aha, takže takhle teda vypadáš?" A vzhledem k tomu, že šlo u porodu malého všechno šejdrem a Péťa se z toho vzpamatovávala ještě dlouho, jsem rád, že jsme alespoň nemuseli absolvovat tenhle prý až překvapivě častý stav "co je to za dítě?"

Arenga, vloženo 13:09:50  28. 03. 2018

Klair: po pravdě řečeno, když se narodily moje děti, nikdy mně hned neporazila přílivová vlna lásky - těšila jsem se na ně, byla jsem ráda, že jsou v pořádku na světě, u prvního jsem z toho byla dost vyplesknutá, u druhého jsem se trochu bála, protože byl nedonošený, u třetího jsem měla euforický, opojný pocit, že jsme to všechno zvládli, ale zároveň jsem neměla nejmenší problém nechat je sestrám, naopak, byly jsem ráda, že se můžu trochu vyspat a dát se dokupy, v těch prvních dnech po narození. Ten vztah se prostě prohloubil až postupně. Vždycky doprovázím děti na všechna vyšetření nebo odběry (některá vyšetření ještě v porodnici teda absolvovali všichni tři beze mne, většinou to bylo vynucené okolnostmi) - věta "maminka počká za dveřmi" prostě neexistuje - ano, občas se na mne některé sestry tvářily, ale nikdy mi v tom nikdo nebránil (mohl si to zkusit). Pokud se má mému dítěti dít něco nepříjemného, nebudu jeho diskomfort a trauma zvyšovat ještě tím, že to svěřím cizím lidem a nechám si ho vrátit až bude po všem. A mám osobní zkušenost s tím, že děti prostě berou tyhle věci klidněji a lépe, i když třeba s řevem, když jsou v náručí (což je tak logické, že to sem asi ani nebylo potřeba psát). Jinak co se týče samostatnéo pobytu v nemocnici, tak naštěstí to našim dětem nikdy nehrozilo, ten mezník, kdy jsme začali předpokládat, že by to dcera bez problémů zvládla, byl asi v osmi letech, možná v sedmi. Asi by to teda zvládla i v těch šesti, ale z toho už bychom měli dost blbý pocit (do šesti má právo, pak už je to o domluvě a rodiče si případně musí pobyt zaplatit - což bychom byli v případě nutnosti připravení udělat).

Corfe, vloženo 12:03:17  28. 03. 2018

Řekl bych, že dítě v inkubátoru a dítě fixované na matku na JIP jsou dost odlišné věci. Na druhou stranu mám kamaráda, co se zná s tím doktorem a vypráví o celé situaci dost odlišný příběh. A že prý ze všeho nejvíc to vyhrotila ta dula, co tam přijela, cpala se na JIPku a hádala se. Zároveň ten můj kamarád nějakou dobu zpátky na té samé JIP své dítě měl a jeho tam nechali. Nevím, jestli to bylo díky kamarádšoftu s tím doktorem a nebo protože se choval jinak. Tím vším se snažím říct, že máme medializovaný případ ze kterého máme jen zprostředkované informace a netušíme, jak přesně to bylo. Na jednu stranu zákonem dané právo dítěte na neustálou přítomnost matky (a zákon je nadřazený všem interním předpisům a zvrátit jej může pouze soudní příkaz) a na druhou stranu dost jednostranné informace a nahrávky pocházející od té duly, která na mě (podle toho, jak to komentovala na internetu) působila extrémně nesympaticky.

Corfe, vloženo 11:50:22  28. 03. 2018

Vyjádřit názor a pak názory ostatních preventivně odpálkovat prohlášením typu "videntně jsem spíš na straně personálu a to je tady out, takže se zdržím dalších komentářů, diskuzi by nikam neposunuly." je nefér. Stejně jako je nefér od druhé strany kupříkladu poukazovat na to, že tenhle názor často zastávají ti. co nemají děti a nebo je maj a nechali je na té JIP samotné a tak si to obhajují aby se nemuseli cítit jako špatní rodiče. Obojí je nefér, nesmyslný a dopředu odsuzující. Takže se toho zdržíme a budeme se o tom normálně bavit, ano?

Herald, vloženo 08:50:13  28. 03. 2018
	Měl jsem se zdržet dalších komentářů, ale jeden si ještě neodpustím. Na videu, které jsem viděl, žádná nadávka nezazněla (možná je na jiném, které jsem neviděl?). A pokud ta máma nechtěla z oddělení za žádných okolností odejít, tak on už jinou možnost, než požádat o asistenci policii, nemá.

verlit, vloženo 08:20:52  28. 03. 2018

Já jsem tak nějak na straně obou, protože víceméně chápu pohnutky. Lékař má více mínusových bodů, protože je profesionál a takovou situaci má řešit s klidem a citem, ne nadávkami a voláním policie. Obecně bych řekla, že stejně jako u hysterie kolem domácích porodů apod. jde pořád o důsledek toho, že lékaři často neberou pacienty/rodiče pacientů jako partnery, ale jako někoho, kdo jim překáží v práci. Což má zase za důsledek to, že je druhá strana nucena za svoje práva "bojovat", čímž se vzájemný vztah úplně zbytečně vyhrocuje.

Herald, vloženo 07:57:47  28. 03. 2018

Na oddělení, kde jsme byli, nebylo nějak extrémně moc místa. Když jsem seděl u našeho boxu, tak jsem v podstatě seděl i u toho vedle. Dejme tomu, že by ji tam tedy nechali sedět na židli. Dítě by bylo v klidu a máma by na té židli taky na chvíli usnula. Pak by se probudila a chtěla jít třeba na záchod. Rozespalá by nešťastnou náhodou o něco zavadila/shodila, je tam tma (nebo hodně velké šero), ona tam bohužel nezná každý metr a rozespalý člověk se v cizím prostředí pohybuje úplně jinak, než někdo, kdo tam přichází vědomě zvenku. Kdo v tu chvíli lítá v průšvihu? Ona určitě ne, je to personál. Je to situace extrémně přitažená za vlasy? Zcela jistě ano. Ale to je právě ono, na tyhle situace lékaři a sestry musí myslet, proto tam ten provozní řád je. Oni jsou ti, kdo nesou veškerou zodpovědnost. Evidentně jsem spíš na straně personálu a to je tady out, takže se zdržím dalších komentářů, diskuzi by nikam neposunuly.

Corfe, vloženo 07:22:09  28. 03. 2018

Jak jsem k tomu kdesi na internetu napsal: "Nikdo nebrání matce být na JIP u toho dítěte celý den. Nebrání tomu vyrušování, infekčnost, překážení. Ale v noci to najednou problém už je. Nedává to smysl. Mám doma malé miminko, kdyby bylo těžce nemocné na JIP, nedokáži si představit, že bychom ho tam nechali samotného. Je problém spaní? Na šichty bych se tam střídal se svou ženou, abychom tam nemuseli spát. Infekčnost? Překážení? Nosili bychom klidně roušku, spolupracovali bychom s personálem, nepřekáželi bychom. Ale naše dítě bychom tam nenechali samotné. V tom se shodne zákon i má morálka." Eirellin: promiň, špatně jsem to napsal. Samík je díky bohu zdravý jak řípa. Jen se stěhujeme do Ústí, kde se tahle příhoda stala, takže se bojím, jak by to dopadlo, kdyby v pořádku nebyl.

Klair, vloženo 23:16:03  27. 03. 2018

A moc děkuji, Arengo, že jsi napsala, že pouto se tvoří postupně.... Já jsem hrozně čekala, že mne třeba ta přívalová vlna lásky porazí, až ho poprvé uvidím, ale byla jsem prostě jen ráda, že existuju, že dítě je evidentně v pořádku a s tatínkem a ať mne proboha nechají zavolat mojí mámě a být dítě sama (ten pocit si hrozně pamatuju). A myslím, že mu dokonce bylo mnohem líp s těma sestřičkama, protože u nich se vždycky uklidnil, u mně vřískal :) Ze začátku to bylo v pohodě. Teď už by byl problém.

Klair, vloženo 23:14:05  27. 03. 2018

Nedala bych ho, i kdybych tam měla spát na zemi nebo si zajistit vlatní převoz. Bývá hodně nespokojený, i když u něj jsem, když u něj nejsem, tak viditelně trpí (když je v nějaké nepohodě. Když je OK, tak ho zajímám, jen když ukazuju prsa). V noci spíme spolu v posteli. Ač jsem se snažila nechat ho spát v jeho postýlce, tak je evidentní, že se mnou v posteli prospí celou noc, v postýlce se budí. Mně je konec konců taky mnohem příjemnější spát v posteli s někým, tak proč bych měla svého syna odsuzovat k něčemu, co mně samotné vadí... Kamarádka teď měla roční holčičku na JIP v Pardubicích a chtěli jí vyhodit. Nakonec spala někde ve vedlejším pokoji a měla jasnou domluvu, že kdykoliv se holčička probudí, tak že probudí i tu kamarádku. Jenže v noci jí vzbudil řev, tak tam vlítla a sestra přebalovala holčičku s tím, že "od toho tam je". Dost chápu, že kamarádka zuřila. Protože od toho tam byla ona jako maminka, aby měla holčička aspoň nějaký pevný bod.

Zpět