 |
Slina se pomalu, přepomalu točí dokola a přibližuje k povrchu hospody. Bublinka kousek východně od jejího středu se točí též, ale opačným směrem. Všichni, kdo to vidí, jsou naprosto uchváceni. Bohužel, to se dá říct jen o hlavě jedné z četných rodinek roztočů, jež byla zrovna na cestě od své milenky Liběny Dřevorádové. A to pouze proto, že v oné slině viděla svou smrt.
Velkým Mellorem vyvolaná ohnivá destrukce všeho ostatního v hospodě byla rozpačitá. Ještě nikdy se jí nestalo, že by si jí v prostředí plném dřeva, proutí a živé tkáně nikdo nevšímal. A ať se snažila sebevíc, nemohla upoutat pozornost nikoho živého a nehořícího, neboť všichni připitoměle zírali stejným směrem, i kdyby snad nechtěli, ani kohokoli hořícího či již nehořícího, neboť ti už byli povětšinou zaměstnáni šátráním po kapsách, zda-li tam nejsou nějaké drobáky na cestu k pláži. Jejich hlavy samozřejmě zůstaly otočeny směrem k Velkému Mellorovi, protože ve vzduchu, vodě i zmatených pádech porcelánových talířů na zem cítily, že se schyluje k dalšímu striptérovu Zamručení.
Za takto mohutného očekávání rušeného akorát všemi běžnými zvuky lesa a manévry dobrovolných hasičů řádu Azbestové sirky, kteří se ve víře, že památný Den striptérova Velkého Mruku byl stvořen pro jejich jubilejní první zásah se skutečným, ne jen cvičným ohněm, jali nabírat do dlaní vodu z nedaleké studánky a přehazovat si ji mezi sebou. Tímto se jim podařilo prokázat, že jsou ještě zbytečnější než strouhaný tučňák při pletení modře kropenaté vily.
A kdesi vysoko se začalo zhmotňovat tušení čehosi velikého, co přinese nové zítřky... |