 |
No, už jste to v podstatě všechno řekli i za mě :-) Tak jen pár osobních dojmů.
Předně musím říct, že ta hudba je tak nádherná a vyvolává ve mě takovou bouři emocí, že se v tom různé drobné výtky nebo námitky úplně ztratí. Opouštěla jsem koncertní sál naprosto "na hadry", hlavní aktéři se navíc chodili děkovat přímo kolem nás (seděli jsme v první řadě vlevo), takže jsem jim plna dojetí tiše šeptala "thank you very much", když procházeli okolo a snažila se nerozmazat si řasenku... :-)
S odstupem času, když se mlha dojetí trochu rozplynula, ale musím uznat, že máte pravdu ve všech bodech obžaloby :-) Druhá polovina skutečně byla oproti první poněkud nevyvážená, nedržela moc pohromadě a chyběl jí vrchol. Za velmi nešťastný závěr považuji Into the West - s tou skladbou mám trochu problém i ve filmu, jaksi se mi k té ostatní hudbě nehodí. To je písnička z našeho světa, ne ze Středozemě. Ve filmu ji ale beru tak, že je to můstek, který má diváka převést "na druhou stranu", do reality. Jako součást symfonie mi připadá úplně mimo, navíc v tomhle provedení (to tam někdo drnkal na kytaru? Viděli jste někdo, kdo produkoval doprovod?)
Anne de Renais zpívala jako bohyně, měla jsem z ní husí kůži po celém těle. Ta fakt věděla, co zpívá!
Klučina byl fantastický, Aragornova píseň zněla jako Vodník z Rusalky :-)
Promítané obrázky jsem moc nevnímala, já prostě potřebuju mít zavřené oči. Stejně jako pro Meridion ale pro mě bylo hrozně zajímavé vidět, jak ta hudba "vzniká" - nikdy jsem si třeba neuvědomila, že většina elfích sborů jsou vlastně děti. Bohužel, zespodu jsme hudebníky moc neviděli, jen sličnou harfenistku s třpytivým náramkem :-)
Naživo je hudba vždycky úplně jiná, prostě živá :-), příjemně nedokonalá, mnohem víc vzrušující. Drobné odchylky proti soundtracku (chřestidla, víření bubnů) byly osvěžující, mohlo jich být víc.
Shrnuto a podtrženo: symfonie to nebyla, ale byl to nádherný zážitek :-) |