 |
Takže moje ohlédnutí za včerejším večerem:) Hrozně jsem se těšil, což bývá většinou špatně, ale tentokrát jsem neměl nejmenší důvod být zklamaný, naopak.
Je trošku škoda, že koncert z mého pohledu úplně negradoval, protože první polovina (což bylo Společenstvo) byla naprosto famózní, kdežto druhá část (Dvě věže a Návrat) za ní trošku zaostávala. Prvně je to asi tím, že mám Společenstvo hudebně nejradši, ta pestrost témat je tam pro mě největší a nejspíš i proto mělo Společenstvo celou půlku pro sebe, kdežto Dvě věže a Návrat se museli o druhou polovinu podělit, ale tam je zase hodně té "bitevní" hudby a když se to vezme kolem a kolem, tak udělat z toho tři plnohodnotné části by asi nešlo, navíc dvě přestávky by taky nebyly úplně standardní, takže takhle je to OK. Jenže jak jsem řekl, z Dvou Věží a Návratu mám rád spíš osamělá témata, než celé ty soundtracky, např. Stromovousovu tématu jsem nepřišel na chuť asi nikdy, takže u toho jsem se lehounce (opravdu jen lehounce!) nudil. Leč to je můj problém, protože co se týče výkonu orchestru, z mého pohledu nelze vytknout nic, hráli fantasticky. Možná je to jen můj dojem, ale přišlo mi, že dirigent Marcus Huber si s tím docela pohrál a nebylo mu úplně jedno, co diriguje, třeba témata Hobitínu dával hodně s lehkostí a vtipem, přesně jak by to mělo být.
Další věc byly sbory, jak poznamenala Meridion, nikdy jsem si nevšiml, že jsou na tolika místech:) Jasně, pro ten koncertní účel byla i ta místa určitě co nejvíce vybrána, aby tam neseděli sboristé kvůli dvěma číslům, ale i tak. Sólisté ze sborů mohli být možná lepší, na to už tady nějaká kritika padla, ale třeba já výslovnost úplně neposoudím, nikdy jsem do toho tolik nepronikl:) Nicméně faktem je, že na Aragornův zpěv se operní bas opravdu moc nehodí. (Mimochodem, se Zdeňkem Hlávkou jsem hrál v plzeňském divadle, to jen taková perlička na okraj:)
Ann De Renais zpívala moc krásně, jak Gollum's Song, tak Into the West dala svůj vlastní výraz, což jí dávám jako plus. Malý Tobiáš Fanta byl neskutečný, to už jsem psal včera. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo byl za toho klučinu nervózní, ale z celého sálu nejmíň nervózní byl asi on sám, protože hlásek se mu nezatřásl ani jednou, všechno měl čisté, prostě paráda, určitě si ty ovace zasloužil a ne jen proto, že je to malé dítě před plným sálem.
Co se vizuální stránky týče, líbila se mi práce s osvětlením orchestru, které se měnilo od zelené v Hobitíně a Lórienu, přes chladně modrou třeba na Amon Sul, až po rudou v Mórii. Co se promítání obrázku týče, nebyly vybrány špatně, ale myslim, že jich klidně mohlo být i víc.
No a to je asi tak všechno:) Pro mě nezapomenutelnej zážitek slyšet svou oblíbenou hudbu takhle živě a v opravdu kvalitním provedení. Co už nemá tak kvalitní provedení byl program, mohli by to dát alespoň přeložit někomu, kdo ty názvy a terminologii ovládá, resp. tak, aby to bylo ve shodě s překladem knih apod. A asi největší zklamání nakonec: to že někteří lidé při standing ovation (!) odcházejí, aby ušetřili těch pár minut čekání v šatně, to je pro mě prostě nepochopitelné a z mého pohledu je to výraz absolutního buranství a neúcty k umělcům a jejich právě skončenému výkonu. Plus jeden zapnutý telefon v druhé půlce, zastřelit na místě. Ale to odcházení mi vadí i víc než telefon, to se ve mně vždycky vaří krev, když něco takového vidim.
Jak to tak po sobě čtu, je to dost nekritické, ale mně se to prostě hrozně líbilo:) |