 |
Poslední část mé obsáhlé úvahy na téma HP7 :o)
Věci, které mě obzvláště potěšily: (snad jsem vypustila všechno, o čem jsem se tu už zmiňovala)
*** trefili jsme se v mnoha věcech - kdo je R. A. B., že mu pomáhal Krátura (viď, verlit :)), že medailon ze Siriusova domu je ten medailon a že v jeho hledání bude hrát roli Mundungus.
*** Měla jsem pravdu, když jsem tipovala, že Harry Voldemorta nakonec nezabije, tedy tak, že by na něj seslal Avadu. Předpokládala jsem, že Voldemort se zničí sám, nějakou náhodou nebo nehodou, kterou sám způsobí. Že se jeho vražedné záměry obrátí proti němu kvůli jeho vlastní ignoranci.
*** Rowlingová dokázala použít i různé malé zmínky z úplných začátků příběhu, z doby, kdy nejspíš ještě sama netušila, co všechno použije a jaký to bude mít význam. Díky tomu je celá série dokonale propojená a nepůsobí dojmem, že si autorka polovinu věcí vymýšlela až dodatečně (ačkoli tomu tak zcela určitě bylo! Pochybuju, že měla při psaní prvního dílu ponětí o nějakých "Deathly Hallows", ale když už si je v průběhu dalších dílů vymyslela, použila předměty, postavy a události, o kterých byla už někdy zmínka, a tím spojila všechno se vším. Dokonalé!)
*** Brumbál nebyl jen "hodný, kouzelný dědeček", ale nebezpečný čaroděj, u kterého mělo celé kouzelnické společenství štígro, že vždy tíhl k dobré straně. Od začátku měl záměr, kterého se cílevědomě držel, i když věděl, že bude vyžadovat velké oběti od něj i od druhých. Neváhal vymyslet nebezpečný komplot a nikomu neříct ani slovo, dávat druhým nebezpečné úkoly, když bylo nezbytné je vykonat, riskovat cizí životy pro záchranu jediného, atd atp. Byl tajnůstkářský i tam, kde by nemusel, a občas tím přinejmenším zkomplikoval situaci. Na druhou stranu asi nikdy nelhal a neváhal s úsměvem a klidem akceptovat blížící se smrt a s chladnou hlavou zařídit, aby vše běželo podle plánu, až tady nebude.
Brumbála jsem měla ráda od začátku a občas jsem si říkala, proč mu po všech těch zkušenostech Harry nedůvěřuje. Já bych mu důvěřovala, i přes tu jeho nesdílnost, a věřila bych, že ví, co dělá.. Musím říct, že se mi po HP7 docela ulevilo, že můj spoleh na něj nebyla lehkověrnostm a že měl běh věcí pořád pevně v rukou - mnohem pevněji, než jsem si myslela. kdyby se ukázalo, že někomu hloupě skočil na špek, např. že Snape by byl ve skutečnosti zlý, zhroutil by se mi vesmír :o)
*** Epilogem snad definitivně zazdila možnost, že by kdy mohla napsat pokračování :o)
*** nadchlo mě, jak z toho všeho vyšli Malfoyovi - že se nepřidali hrdinně na dobrou stranu, nestali se z nich Harryho přátelé nebo něco podobného, ale nakonec pro ně největší hnací silou bylo to, že se mají navzájem celkem rádi a že se o sebe bojí.
*** Voldemortovo jméno tabuizované, to byl fakt dobrý nápad. Že nakonec to, jak se ho všichni báli vyslovit, nebylo až tak úplně od věci. Ještě že tam H + H toho Rona měli! :o) |
