 |
Když už se může neviditelně spoileřit, tak neodolám a aspoň se pokusím o výčet (určitě neúplný) věcí, které mě v sedmičce nejvíc potěšily:
Úplně jevíc asi to, že tam jsou opravdu odpovědi na všechny, i ty nejmenší otázky a spekulace. V to jsem doufala celou dobu!
RAB šel do jeskyně s Kráturou! Jo! Moje teorie platí, hurá :-)
Jeden horcrux je skutečně medailonek, který ukradl Mungundus. Další trefa!
A do třetice, horcurx byl opravdu diadém z Komnaty nejvyšší potřeby. I tahle teorie se mi potvrdila.
Potěšilo mě, že měl Brumbálův vítězoslavný výraz, když se doslechl, že Voldy použil Harryho krev význam. A dostala mě Rowlingová tím, že jsem celou dobu předpokládala, že to je důležité, protože to učiní Voldyho smrtelným. A ono to naopak učinilo Harryho nesmrtelným (pro daný souboj). Skvělé!
A počet mrtvol. V šestce jsem ne mohla ubránit pocitu, že na to, že prakticky všichni hrdinové jsou v centru odboje, tak je hrozně nepravděpodobné, že se nikomu nic nestane. Ta "mimochodem" smrt Lupina a Tonksové mě dostala, protože byla tak realistická. Čas se prostě vždycky nepřepne do "slow-motion", aby se mohl dramatický okamžik patřičně prožít.
Snape - byla jsem přesvědčená, že je to přesně tak, jak to bylo - tedy že zabil Brubmála podle dohody a navíc prakticky ani "nezabil". Ale bála jsem se lacinosti a tuctovosti. Ono to vlastně laciné vysvětlení je, ale psychologicky dostatečně věrohodné, aby mě uspokojilo.
Podruhé použitý motiv, že "dobrá" postava není úplně kladná a to, co o ní říkají nepřátelé je ve skutečnosti pravda (Harryho otec v pětce, Brumbál v sedmičce). Bezva.
Naopak za příšerný považuji epilog. Budiž, budiž, je to pořád ještě dětská knížka, ale myslím, že byl opravdu naprosto zbytečné a dost celý závěr knihy shodil.
Omlouvám se za délku, ale nedalo mi to :-)))
A ještě jeden dotaz: pochopili jste to také tak, že ta kvílející zrůdička na King´s Cross byl sám Voldemort? |
