 |
Spider: Jenže v Neverwhere se prostě obecně všechno bere tak, jak to je, a není potřeba to vysvětlovat. Zatímco Rowlingová tam prostě dává pravidla a zákonitosti, které vzbuzují diskusi, protože ta pravidla a zákonitosti připozměńuje a nebo představuje v pozdějších dílech, čím vyvrací a staví do divného světla některé události v dílech předchozích - zdaleka ne všechno se potom ukáže nově a zajímavě nebo je necháno při starém, jak by to obecně při představování nových informací v knize mělo být.
Obliviate ti dá možnost se odčarovat, to i Imperius nebo Cruciatus, ale nnic to nemění na tom, že jsi nějakou dobu byl bez vzpomínek a podle toho se choval. A taky se dá neodčarovat a prostě člověku vymazat kus života. Mně tohle prostě bez ohledu na to, jak nevinně to v půlce série popisuje Rowlingová, přijde jako hrozně temná magie, která by měla být úplně stejně neprominutelná, ne běžný ministerský nápravný prostředek.
Orki: Tak dá se předpokládat, že v knize se tohle nikdy nestalo, protože to je prostě tak absurdní, že se to stát nemůže. Kouzelníci zjevně s mudly zachází jako s pomalu méněcennými domácími zvířátky. Mudla by zaprvé ani nenašel osídlení s větším počtem kouzelníků, protože mají odpuzovací kouzla, zadruhé je velmi nejisté, že by mu při větší koncentraci kouzel fungovalo cokoliv mechaničtějšího než kuše a zatřetí, kdyby vystřelil, tak běžný kouzelník vycvičený na to, že kouzla se taky hýbou rychle, stihne velmi pravděpodobně pořídit nějaké odpuzovací kouzlo.
A ano, potom různé fanovské spinoffy upravují ten vztah magie a technologie na vzájemnou odpudivost a nekompatibilnost, kdy vystřelený rychle rotující objekt může řekněme poškodit magické pečeti, což je podle mě hezčí a dělá to z mudlů menší chudáčky, ale imho ve světě HP je tohle prostě ve většině případů nemyslitelné.
Každopádně argument, že jsou ta kouzla nejstarší a ostatní se ještě nestihla proslavit je takový dost blbý, kouzelníci mají obrovské komunikační možnosti, zaprvé, zadruhé pokud se kouzlo vyučuje ve škole/je používáno bystrozory, prostě se o něm ví.
Mně prostě tyhle systémy existence neprominutelnosti kleteb přijdou takové hrozně nemagické, to je prostě takové, že když se na to nepřijde, jsou to vlastně naprosto prominutelné kletby a je to jak když člověk na základce sedí v oknech, byť se to nesmí. Ta neprominutelnost by prostě měla vězet v něčem hlubším. |
