 |
Když se tu nakouslo to téma Dracula...
IMHO je Coppolův film to nejlepší zpracování Stokerova románu a Gary Oldman je nejlepší filmový upír, jakého jsem zatím viděla. Visuální orgie ve všech směrech (kostýmy, interiéry, exteriéry), výborní herci, krásná hudba...a že je Dracula přiteplalý chudák? :) Mně se ta jeho kreace viktoriánského zjemnělého aristokrata, chladného, zlomeného a přitom něžného, opravdu hrozně líbí. Pro toto údobí a tuto stylizaci mám hroznou slabost.
V porovnání se všemi ostatními zpracováními, které jsem kdy viděla, vychází tento Dracula zdaleka nejlépe. Lugosiho moc neprožívám - byl hrozně toporný, hammerovky s Ch. Lee byly spíše směšné, Herzogův Nosferatu s Kinskim fajn, ale taky žádný zázrak, o tom televizním blábolu, kde hrál Frank Langella, ani nemluvě. Murnauova Symphonie des Grauens se mi sice zamlouvá velmi, ale k dokonalosti jí v mých očích přece jen něco chybí.
Já si Draculu představovala spíš tak nějak jako toho Oldmana - a to jsem třeba Browningova Draculu viděla dřív. Klišé brilantinou ulízaných vlasů, příšerných šklebů a černého vlajícího pláště mi nikdy moc nesedělo.
A vůbec, když už jsem u těch starších filmů - míním teď přelom 20. a 30. let a přechod ke zvuku - u z nich je občas strašně poznat, že se tehdy zacházet s novým médiem teprve učili, tedy mi přijde, že výsledek bývá někdy dost rozpačitý. A i když si uvědomím, že to dokonalé tehdy jen tak být nemohlo, rozhodně mi to k lepšímu diváckému zážitku nedopomůže. |
