Místnost

Fantasy a sci-fi literatura

Tato místnost slouží k debatě o fantasy a scifi literatuře; také o spisovatelích či knižních novinkách V Taverně však najdete i další specializované místnosti, kde se můžete o danném tématu dozvědět více. Hlavními a nejnavštěvovanějšími jsou tyto: J.R.R.Tolkien - místnost o literárním díle nejčtenějšího spisovatele fantasy Harry Potterův svět - vše co se týká knih a filmů o Harry Potterovi Úžasná zeměplocha - místnost o díle Terryho Pratchetta Vítejte na Kaer Morhen - místnost o knihách Andrzeje Sapkowského Horror - pro příznivce literárního i filmového ztvárnění horrorů Comics - komiksy samozřejmě také často patří mezi FS literaturu Další specializovanou diskuzi najdete například ve: Cyberpunk - o kyberpunkové literatuře, nově i o díle P.K. Dicka; David Gemmell; Duna; Jiří Kulhánek; Conan : barbar z Cimmerie; Perry Rhodan Recenze a anotace knih najdete na jiném místě tohoto serveru, v Knihovně Ostatní informace o scifi a fantasy literatuře najdete zejména na těchto stránkách: SARDEN; Fantasy Planet; Scifiworld Zatím slibně se rozvíjející knižní databáze (něco jako IMDb či CSFD) se jmenuje LEGIE A nakonec internetové stránky papírových SF periodik: Ikarie; Pevnost; The Magazine of F&SF Czech Edition Místnost má od 20:48:45  30. 05. 2001 pronajatou Jeremius. Spolusprávce: Nimitz.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Louda, vloženo 11:50:30  22. 12. 2008

Betka: Upřímně, já jsem po všem co jsem o Veniss Underground četl očekával něco daleko nechutnějšího. Zobrazení orgánové banky bylo svou absurdní zrůdností natolik održené od reality že jsem ho vnímal jako něco abstraktního - bez vztahu ke skutečnému světu a možná i proto jsem jím nebyl tolik zasažen. Sám Vandermeer v doslovu k Venissu píše o tom jak pro něj byla orgánová banka podstatnou částí románu, bez níž si zbytek nedovedl představit. Ale nedovedl si představit aní banku samotnou a proto byl po nějakou dobu ve slepé uličce, z níž ho vysvobodila až návštěva katedrály v Yorku na níž podobu banky založil. Ten doslov doporučuju přečíst. Ve mě ta pasáž nevyvolala hnus, spíš takovou tu zvrácenou touhu poznání se kterou lidé zpomalují auto u dopravní nehody a při zprávách koukají na rozstřílené mrtvoly lidí v Afghánistánu, říkají "To je ale hrozný co?" a chroupají při tom chipsy.

Dara, vloženo 09:04:01  22. 12. 2008
	Ha, tak už je to asi opravdu i česky. Třeba mi to Jéže donese... rozhodně to měl na seznamu.

Tinne, vloženo 08:54:59  22. 12. 2008
	Marcus: Waw, to vypadá moc dobře.

Marcus m, vloženo 23:07:52  21. 12. 2008

s dovolením krok stranou od Mievilla. The boy who lived. Když je tohle první věc, která vás napadne nad prvními stránkami nové knížky, mohlo by se zdát, že tu někdo má problém s originalitou, velký. A když se začtete do příběhu, který začíná nožem ve tmě, krví na podlaze a mužem v černém, který ví co dělá, umí to, a dokonale mu to vždy vychází—skoro—pak máte alespoň dojem, že si můžete být jisti žánrem, nebo dvěma, v jejichž duchu se může následujících tři sta stránek odehrávat. Natožpak, když zaslechneme jakýsi náznak dávného tajemství. Příběh pokračuje na hřbitově, což jaksi dává smysl. Jenže pak se věci začnou komplikovat. Na hřbitově skončí, či spíš začne svůj životní příběh právě ten chlapec, který přežil. Dají mu jméno Nobody Owens, ale říkejte mu Bod. A novou knížku Neila Gaimana Graveyard Book v knihkupectví nejspíš najdete mezi knížkami pro děti – a nebude to omyl. Sám autor ovšem a samozřejmě neskládá úvodem svého poděkování na konci knihy hold Vy-víte-komu za Vy-víte-co, ale Ruyardu Kiplingovi za Knihu džunglí. Abychom tedy zahnali přízrak, který nám dýchl na záda při otevření knížky, zdůrazněme, že Graveyard Book není žádný odvar z cizího guláše a není to ani detektivka, ani thriller. Je to příběh o chlapci, který vyrůstal na hřbitově, kde ho vychovali duchové, jistý nemrtvý a jedna vlkodlačice. Takže jsme nakonec těch přízraků mnoho nezahnali, že? Ale ne. Těch ze hřbitova se bát nemusíme, alespoň když s námi bude Bod. Ti, z kterých skutečně jde strach jsou živí, alespoň někteří z nich. Na hřbitově, a kolem něj, se Bod mnohému naučí a mnoho prožije. Zatančí tanec smrti, děvčeti shání náhrobek, najde tam přátelství, otevře ghoulí bránu, zachrání život a s přátelstvím se musí rozloučit. Najde hluboko skryté poklady, utká se zlobou malichernou i věkovitou a nakonec musí odejít. Neil Gaiman snová své příběhy z látky utkané ze směsi snu a noční můry, protkané nitkami příběhů starých jako čas sám. Barvil ji v pramenech imaginace, kde odstíny ještě nedostaly jména. Když vám vypráví své příběhy, zpívá vám je do ucha v melodiích, které pamatují ne dávné a ságy a o něco mladší pověsti, ale ozvěnu mýtů z hlubin času – nebo pradávné mohyly pod starodávným a dlouho opuštěným hřbitovem starého anglického města. Pro to všechno mu odpustíte vlastně všechno, co vám nevysvětlí vůbec nebo jen načrtne. Chtěli byste vědět víc o tom, co předcházelo onomu noži ve tmě a oč šlo těm, kdo ho vedli. Chtěli byste možná vědět víc o té mohyle i tom, co v ní leží i žije. Ale ten příběh byl o chlapci, který vyběhl do temné noc, vyrostl na hřbitově a pak se před ním otevřel svět. Poslechněte si ten příběh i když už vám dávno není tolik, či tak málo, jako Bodovi. A počkejme si, jestli Gaiman k tomu všemu ještě něco nepoví.

Betka, vloženo 17:32:05  21. 12. 2008

Melkir: Docela souhlasim, Nadrazi Perdido se mi libilo velmi, ty dalsi dva uz mene, v podstate kvuli tem duvodum, ktere pises. Louda: Cetla jsem Veniss underground a jak byly ty prvni dve kratke casti hrozne zajimave, tak v okamziku, kdy jsem se dostala k Sidrachove navsteve organove banky, zvednul se mi zaludek a do konce knihy (a jeste par dni potom) si nesednul zpatky. Naprosto jsem nepochopila, proc chce autor probouzet ve ctenari hnus, jestli na to mas nejakou interpretaci, hrozne rada bych ji slysela.

Sikar, vloženo 11:43:41  21. 12. 2008

Elfů a trpaslíků jsem nikdy přejeden nebyl, protože, když nad tím tak přemýšlím, takovéhle "typické" fantasy jsem ani moc nepřečetl. (Pratchetta nepočítám, ale když se tak koukám do knihovny, tak snad jenom Tolkien a Sapkowski. Všechny ty stále stejné variace na tohle téma mě s postupem let vždy spíš odpuzovaly.) V ujetostech a bizarnostech si docela hovím, (teď naposled jsem chrochtal blahem u Vejce naruby od O.Neffa) ale u Mievilleho mi vadila právě řídkost příběhu a zdlouhavost. Nejprve jsem pomalu usínal u několikastránkového popisu místa, a co se tam děje, (děj nemyslím, spíš takové to "pár mladíků si nahlas povídalo a nedaleko zaštěkal pes") přičemž veškerý děj, co se tam stane, je pak shrnut v krátkém odstavci na konci. Jako kdybyste se chtěli napít sklenice 100%ního džusu a někdo vám ho naředil kýblem vody, tak to na mě působilo - v jádru výborné, ale...

Louda, vloženo 11:10:24  21. 12. 2008
	Uznávám že příběhově není přílíš silný ale bohatost a originalita prostředí mi to více než vynahrazuje. Mám rád bizarnosti.

verlit, vloženo 11:07:52  21. 12. 2008
	Mě se líbí jako prostředí, taky mu dávám přednost před elfíky a trpaslíky. Ale příběhově mě zatím nic moc nezaujalo.

Louda, vloženo 11:01:27  21. 12. 2008
	Dara: Nechápu. Znám jen málo tak čtivých knížek. Mellor: Ditto. Merlkir: Miéville je ještě docela krotký oproti třeba takovému Jeffu Vandermeerovi nebo Jayi Lakeovi. Jinak New Weird miluji ve všech jeho podobách, knížek s fousatými trpaslíky a špičatouchými elfy jsem poněkud přejeden.

Dara, vloženo 08:55:16  21. 12. 2008
	Pokud by někdo chtěl, mám doma bezprizorní Nádraží Perdido... nějak mi to nejde číst

Sikar, vloženo 23:53:12  20. 12. 2008

Od Mievilla jsem četl povídku/skoro novelu Amalgám. Jak se tvářila zpočátku zajímavě svým nápadem, tak mi přišla chvílemi ukecaná, velmi často skoro zbytečně ukecaná. Závěr na mě působil, že autor nevěděl, co s tím. (Hlavní hrdina putuje, putuje, putuje, aby nakonec přišel, kam chce, a udělal něco, co působí...divně... + vedlejší příběh, o němž jsem moc nepochopil, k čemu sloužil, asi aby bylo víc písmen.) Nevím, jeho styl mě neoslovil.

Mellor, vloženo 23:30:31  20. 12. 2008
	A já jsem se ještě nedokopal přečíst si něco tak neuvěřitelně tlustého, třebaže mi to všichni doporučují :o)

verlit, vloženo 21:52:26  20. 12. 2008
	Můžu jen podepsat, co napsal Merlkir.

Merlkir, vloženo 21:49:25  20. 12. 2008
	Mieville se tu probíral docela dost. Četl jsem ty jeho tři romány a líbily se mi hodně. Ale přijde mi, že je to občas "divnost pro divnost". Je to bizarní jenom proto, aby se to lišilo. Nevím přesně jak jsem to tehdy argumentoval, ale jak má výborné popisy, příběh většinou není nic moc a končí divně. Jo a ty úchylky jsou občas trošku ee..

Betka, vloženo 21:23:08  20. 12. 2008
	Ahoj, moc dlouho sem nechodím, tak nevím jestli se to tu už někdy neprobíralo, ale Postřehli jste fenomén "new weird"? Co si o tom myslíte? Líbí/nelíbí, myslíte si, že je to plnohodnotný subžánr SF, nebo to považujete za marketingovou nálepku? Atp ... Snažím se o tom napsat něco do školy, tak mě zajímají různé názory.

Skritek, vloženo 21:52:39  19. 12. 2008
	Z dnešní autogramiády knihy "Krumpáč a motyky. Smrťáček aneb cesta za smrtí a zase zpátky"

Ginny, vloženo 10:59:44  26. 11. 2008
	Jééé, novej Urban, to se zas budu chvíli po nocích bát :-)))

Bellatrix, vloženo 09:56:43  26. 11. 2008
	LOL, židovské strašidlo Masíčko - to zní dost dobře :o) To bych si snad i přečetla!

Merlkir, vloženo 23:18:51  25. 11. 2008
	od Ďura se mi líbila trilogie o Iljovi Muromci...taková příjemná historická fantasy :)

Nimitz, vloženo 21:18:57  25. 11. 2008

Já samozřejmě českou a slovenskou F&S literaturu také občas čtu, kromě pár oblíbenců zkouším i novější autory. Například Ďura Červenáka znám hodně dlouho, ale spíše jako publicistu. Chtěl bych si teď koupit oba jeho díly Bivoje, protože anotace mě navnadily a ukázka nezklamala. Tady je anotace a ukázka z druhého dílu No a uznávaný Miloš Urban napsal opět něco zajímavého: UKÁZKA: Miloš Urban, Lord Mord - Pražský román

Zpět