 |
:-)
Vidím tu jeden menší problém. Když se to nechá (nechalo) sežrat, zanikl jeden ekosystém a vytváří se nový. Podle všemožných pozorování bude chudší (druhově). Vliv třeba na povodně už vidíme několik let.
Mám to nějaké bez ladu a skladu...
- smrk má rád světlo, jedli, buku příšeří nevadí, na místě jednoho vykáceného stromu se jim bude dařit lépe, mohli by tam smrk nahradit. (ale někdy by to chtělo pomoci sazenicí)
- nejsem odborník, to rozhodně ne. Dnes park proti kůrovci bojuje nějakými šetrnými mechanismy, ale ty nejcennější části Šumavy jsou již dost sežrány. Samozřejmě Kyril to jen zhoršil a dá se předpokládat, že jeho vliv se teprve projeví.
- a stojím si za tím, že těžko se poŠumavě rozšíří rostlinné druhy, které tam nebyly. Přirozenou cestou se zase bude šířit převážně ten "nížinný" smrk, kterého tam bylo nejvíc a nejrychleji roste.
Neberte toto všechno dogmaticky, je to jedna z možných cest. Když to člověk zmršil, mohl by pomoci to napravit.
(Jdou dva po okraji srázu. Jeden uklouzne a strčí do druhého, který začne sklouzávat dolů. Může se chytit hned nahoře, může dopadnout až na dno. Co je správné? Má ten první nabídnout pomocnou ruku a pomoci druhému? Nebo to má nechat jen na jeho síle udržet se a vydrapat se nahoru? Nebo mu ještě dupnout na prsty, protože už má nakročeno ke dnu?)
Přiměřenou pomocí by se mohl urychlit přirozený vývoj o několik (stromových) generací. Nevím sice, kolik je, ale určitě více než lidská. (Řekněme 150 let a to podhodnocuji, pak 3 generace na obnovu máme již skoro půl století.) Když k tomu přidáme vliv této opravdové přírody na kulturní krajinu (hospodářské lesy i vše ostatní), raději bych tomu pomohl a postupně by se od péče ustupovalo. Věřil bych, že pak by se po takových 50-100 letech les mohl nechat sám sobě a už by si opravdu byl schopen pomoci. |