 |
Snad se tom sem pro zábavu hodí.
Narazil jsem teď na jednu Chestertonovu esej - Apology for Buffoons, kde autor řádí ještě víc než je u něj zvykem. Úvodem se věnuje aliteracím (protože do něj kritikové ryjí, že jich užívá nadmíru) a dokazuje, že to prostě občas bez aliterací nejde. A teď právě něco pro zábavu a procvičení.
Jako první příklad použil Byronůn verš
rushed into the field and foremost fighting fell
(je to z básně The Eve of Waterloo, ale to je víceméně jedno).
Druhý příklad byl
The fair breeze blew, the white foam flew,
The furrow followed free
(to je Coleridge, The Rime of the Ancient Mariner, ale zase na tom moc nezáleží).
Dá se to přeložit? ;) Něco jsem s tím, přiznám se provedl, ale dám to sem až posléze.
A jako doplňkovou vylomeninu k druhému příkladu - je možné zkusit ten druhý veršík přeložit i s větami, do nichž je zasazen
"Coleridge, a person of some culture,
could burst out boisterously and without stopping for breath:
The fair breeze blew, the white foam flew,
The furrow followed free.
and I do not see that he could have done anything else.
I do not think anybody could interfere with that foaming spate
of Fs, if the verse that followed was really "to follow free."
Kdyby to někoho bavilo, mám všelijakých hlavolamových větiček z Chestertonových esejů v rukávu ještě pár. ;-) |