Místnost

Strašidla a přízraky

Potkalo vás někdy něco nadpřirozeného a děsivého? Viděli jste přízrak? Pochlubte se! Můžete také diskutovat o neznámu, paranormálních jevech, lochnesce a sněžném muži i o dalších nevysvětlených jevech a zvířatech. Místnost má od 20:41:09  20. 09. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Huan, vloženo 18:36:11  14. 03. 2012
	Já se vždycky, aspoň co si pamatuju, bál věcí ve tmě. Ne tmy samotné, ale těch stvoření, které její přítomnost probouzí, takže když jdu někde potmě, hodně se ohlížím a jsem dost nervózní. Nějaké "oficiální" strašidlo, kterého bych se hodně bál snad ani nemám, spíš takové ty zlé duchy a noční můry bez určité podoby.

Nimitz, vloženo 12:12:15  14. 03. 2012

Meridion: někdy tak v roce 1985 či 86 byl potkan lezoucí ze záchodu dokonce vyfocený v ABC, tam jsi ho klidně mohla vidět. Ten článek byl dosti nechutný. Ovšem já se jich nebál - my je chytali na zahradě do želez, sousedi je i trávili, takže jsem je vídal i polomrtvé. Akorát že jsme přistavovali barák, takže jsem měl v pokoji třikrát nebo čtyřikrát myš - to jsem měl ale větší strach o knížky, než o to že by mohla lézt po mě (naštěstí mi částečně snědly právě jedno číslo ABC)

Meridion, vloženo 07:48:49  14. 03. 2012
	Já jsem se nebála ani tak strašidel jako potkanů v kanalizaci. Poté, co jsem slyšela, že dokážou prolézt záchodovými trubkami až do bytů, jsem si utvořila utkvělou představu, že si v těch trubkách žijou docela spokojeně, ale spláchnutím je vyruším a pak vylezou. Proto jsem se v noci ze záchoda vracela do postele tryskem.

Shadw, vloženo 23:07:58  13. 03. 2012

Neměla jsem stálé strašidlo, spíš tak v každém období něco. Bála jsem se strašidla pod postelí, taky jsem čekala, že mě chytne za nohu. Jednu dobu jsem se bála upírů a dodnes spím přikrytá až ke krku (pro jistotu - a navíc mi nenastydnou ramena). Bála jsem se chodit do sklepa a když jsme neměli vypínač za dveřmi (máme ho tam asi deset let), bála jsem se chodit v noci přes chodbu na záchod. Měla jsem pocit, že z jedné strany mě sežere příšera ve skříni a z druhé strany mě něco stáhne po schodech do sklepa. V jednom hodně krátkém období jsem se bála "hřbitovního psa", který zvěstuje smrt a vzhledem k tomu, že bydlíme u hřbitova a já jsem se vracela v podvečer domů od koní, měla jsem hodně velký strach, že ho někde zahlídnu. Dodnes se bojím "červených očí".

Nimitz, vloženo 15:17:54  13. 03. 2012

Já měl strach z Klekánice. Moje babička, když ještě žila, tak mě zpracovávala že je to zlá babice, vysoká asi pět metrů a vychrtlá, která chodí po setmění a do velkého pytle sbírá děti, které nejsou doma. A také že večer nakukuje oknem do příbytků, klidně i do patra. Sice jsem tak v sedmi letech už na strašidla nevěřil, ale když jsem v té době začal chodit po škole ještě do kroužků a potom jsem se potmě vracel domů (a já bydlím úplně na periférii města), tak jsem raději šel rychle. Ono když je tma, lampy svítí matně a občas některá vůbec, nikde nikdo, do ticha zlověstně vrčí transformátor na sloupu, tak je to celkem strašidelné.

Tinne, vloženo 13:35:23  13. 03. 2012
	No, teď už jo.

verlit, vloženo 13:32:46  13. 03. 2012
	Tinne: Co je v knihovně ve tmě mezi regály, to přece víme, ne? ;-))

Tinne, vloženo 13:28:39  13. 03. 2012

Helemese Aes se bála toho stejného jako já .-) A navíc se bojím "vodníka" tedy něčeho co je v hluboké vodě a chytí mne to za nohu, brrr... Vlastně se dodnes bojím, jak "vodníka", tak toho co je schované pod postelí, ve tmě mezi regály (ano v knihovně potmě jsem se vždy děsně bála a hrozně nerada jsem v práci zhasínala poslední) a taky pod schodištěm a ve sklepě. Ale strašidlo se jménem nemám. Ono, když má něco jméno, tak už to není tak strašidelné.

Aes Sedai, vloženo 10:47:21  13. 03. 2012

Ne, neměla jsem konkrétní strašidlo, které by mě děsilo. Vlastně si nevzpomínám, že bych se něčeho bála, jak to malé děti mívají. Občas jsem si představovala, že pod postelí ve tmě leží příšera a když v noci sundám nožičky z postýlky, chytne mě za ně. Tu stejnou představu jsem měla se schody do sklepa. Představovala jsem si, zpod kterého schodu asi vyjedou pařáty, aby mě chytly. Ale nějak zvlášť mě to neděsilo, spíš to byla taková strašidelná hra. Bála jsem se až v pozdějším věku kolem puberty, když jsem začala vnímat a cítit a vidět věci mezi nebem a zemí. Ale to zas nebyla neskutečná strašidla, že jo. :)

Sikar, vloženo 08:10:00  13. 03. 2012
	Mně vždy děsili Jamambou, což mělo být blíže nespecifikovatelné japonské strašidlo, při jehož jméně jsem si představoval čarodějnici a nevím proč ponožky. Také jsem měl dojem, že mi žije pod postelí a někdy i ve skříni, a vysavač je její pozemské vtělení.

verlit, vloženo 07:45:58  13. 03. 2012

Móra Čamuška - je to divná, zlá babice, která si ze zlomyslnosti sedá na věci, které hledáte a protože je neviditelná, tak je nemůžete najít. Nelíbilo se mi, že s námi žije někdo neviditelný, kdo je zlý. Děsilo mě to její jméno a děsilo mě, že kromě naší rodiny o ní nikdy nikdo neslyšel. Ale nebála jsem se jí osobně, spíš se mi nelíbila ta myšlenka. Pak se mi tu a tam zjevoval tančící hádek. Byl vidět jen koutkem oka, když se člověk podíval přímo, tak zmizel. Byl tak 20 cm dlouhý, černý a na stojato stával na posteli a vlnil se. Zase jsem se ho přímo nebála, ale znepokojovalo mě to. A úplně jsem na něj zapomněla, to je zvláštní pocit, jak jsi mi to připomněl, vrátila jsem se na chvíli do dětství a vybavila si ten pocit, když jsem ho vídala.

Nimitz, vloženo 01:06:07  13. 03. 2012
	Možná už jsme to tu kdysi probírali, ale pokud ano, tak velmi dávno. Takže zkusím nadhodit téma: Měli jste v dětství nějaké strašidlo, kterého jste se opravdu báli?

Arian, vloženo 14:05:31  09. 02. 2012
	...Jezero, kde se v hloubce skrývá záhada tajemná. Žije tam prý příšera zlá, která se draku podobá, jen Matěj s Pavlínkou vědí, jak vypadá...

Orki, vloženo 09:36:22  09. 02. 2012
	Imho je pohyb příliš kloubovitý, moc se to drží na hladině a pohybuje se to spíš jako by to bylo taženo, než plavalo vlastní silou...

verlit, vloženo 08:15:29  09. 02. 2012
	Z hlubin našeho jezera vynoří se příšera.... http://www.novinky.cz/koktejl/258588-v-islandskem-jezere-natocili-neznameho-tvora-ma-jit-o-pradavnou-priseru.html?ref=boxE

Orki, vloženo 08:49:32  01. 02. 2012
	Mám delší dobu pocit, že hlavně katolíci se snaží prosazovat takový naivně mechanistický způsob chápání světa.

Arian, vloženo 00:26:37  01. 02. 2012
	(A pak jsou samozřejmě ještě křesťanské směry neuznávající očistec a věřící jen v nebe/peklo a věřící buď ve smrtelnost duše a dočasný nevědomý "spánek" duše až do dne vzkříšení, nebo v nesmrtelnost duše a v její vědomou přítomnost po smrti. To aby to bylo ještě složitější, a to by se našlo ještě víc verzí.)

Aes Sedai, vloženo 19:47:42  28. 01. 2012
	Ale ano, kněz může jít nějaké místo vysvětit. Ale nevím o žádných oficiálních materiálech, které by to nějak vysvětlovaly. Musela bych se poptat a podívat, nemám v tom přehled.

Shadw, vloženo 02:22:31  28. 01. 2012

Nevím, možná jsem mimo, ale nedělalo se v místech kde straší, vykuřování kadidlem a kropení svěcenou vodou? Tím pádem bych myslela, že církev nějak duchy vnímá a nějak s nimi nakládá. Navíc mě napadají různé zkazky o zatracených duších - snad je nepřijali nikam, nebo zemřelí nebyli pohřbeni do posvěcené půdy, takže duše ani odejít nemohla. Ale téhle problematice nerozumím. Jsem křesťansky nevzdělaná, spíš ráda poslouchám různé místní pověsti a zkazky. Co se duchů týče, tak jejich existenci připouštím jako možnou, možná jsem se s duchem i setkala, ale nemůžu to tvrdit jistě. Byla jsem malá a bylo to uprostřed noci po zlém snu. Nikdy jsem neměla potřebu moc uvažovat o tom, co jsou vlastně zač. Beru je jako součást života (možná je to dané i tím, že žiju u hřbitova a svět mrtvých je pro mě přirozená záležitost). A nevíc jsem se nesetkala s ničím, co by mi chtělo ublížit, možná jen varovat nebo se se mnou rozloučit a obojí mohla být jenom moje fantazie. (Trochu zmatené, snad se v tom vyznáte).

Aes Sedai, vloženo 10:24:01  27. 01. 2012

No já bych do toho hlavně církev moc netahala. Myslím, že tohle nějak neřeší a spíš napádá k opatrnosti. Nevím, jestli v tomto směru vůbec existují nějaké církevní texty, abych nekecala. Myslím, že z církevního hlediska nějaké "zadrhnutí" asi není v pořádku... Spíš bych řekla, že lidé se prostě s těmito jevy setkávali, a tak si museli vytvořit nějaké teorie, jako jsem si ji vytvořila i já, že jo. Nějak si to zdůvodnit.

Zpět