 |
Elaine: z rozhovoru se Susann Clark, autorkou:
Jsou Jonathan Strange, pan Norrell a Král Havran založeni na nějakých skutečných historických postavách?
Ani ne, oni mají spíš literární předobrazy. Strange má v sobě nejspíš něco z Byrona a špetku z prostopášníků osmnáctého století – třeba takového Valmonta z Nebezpečných známostí. Chtěla jsem, aby byl trošku amorální – nebo přinejmenším aby v sobě měl takové semínko zla, které nemusí nutně vyklíčit.
Král Havran měl zvláštní genezi. Ursula Le Guinová má v pentalogii Zeměmoří bezejmenného mága, Šedého mága z Palnu, jehož kouzla byla tak pochybná, že jeho jméno upadlo v zapomnění. A pak je tu mág v Pánu prstenů, který úplně na konci vyjde z Mordoru postavit se našim hrdinům, a nikdo nezná jeho jméno, protože on sám ho zapomněl. To mi připadalo úžasné, a když jsem vymýšlela své mágy, chtěla jsem jednoho beze jména. Naneštěstí jsem úplně nedomyslela, co se stane, když budu mít jednu z hlavních postav beze jména. On totiž kvůli tomu nakonec získal víc jmen než většina lidí: Král Havran, John Uskglass, Černý král, Král severu a pak má ještě jedno elfí jméno, které nikdo nedokáže vyslovit.
S panem Norrellem je to složitější. Kromě mě samotné mě nenapadá nikdo jiný, na kom by mohl být založen. Máme stejné koníčky: oba rádi zůstáváme doma obklopeni knihami a nezvedáme telefony. Původ má myslím v jednom puzzlu. Na téhle skvělé skládačce byla ohromná knihovna a dva tři postarší gentlemani v parukách, kteří si tam čtou knížky. Celá léta jsem nosila v hlavě obraz té knihovny a pak mě konečně napadlo, co s ním udělat. |