|
To už je právě otázka, je-li vědomí domu individuální (inteligence domu) či se jen v tom domě nachází vědomí někoho/něčeho anebo se jedná o efekt gramofonové desky a spouští se s příchodem daného typu člověka (citlivější, empatik, způsobem vnímání).
Kamarádova rodina vlastní starý vodní mlýn (když se začalo navrhovat místo konání letošního CTSka a někdo zmínil, že bychom letos mohli dát nějaký mlýn, napadlo mě poprosit kamaráda, zda-li bychom tam nemohli pobýt, akorát, že je to na šumavě, nicméně kamarádova rodina si tam nepřeje cizí lidi a zároveň, pro zážitky popsané níže, nevím, jestli by to bylo vhodné), obrovský statek s budovami, ze kterých je jen pár obývatelných (snaží se je opravovat) a do některých ani už po léta nevkročila lidská noha. Mlýn pamatuje i několik století, ale nejvíce se v něm dělo za 2. světové války, kdy tam němci popravili lidi, zabíjeli dobytek, navíc tam někdy na přelomu 19.-20. století spáchala sebevraždu nešťastně zamilovaná děvečka do panského syna a někdy v 18. století se tam za záhadných okolností prý ztratil tovaryš.
Že jsou v domech slyšet nejrůznější zvuky, dřevěné trámy dýchají a pracují, dům žije svým životem, to je normální. Ale co už není normální je, že např. železobetonový kvádr o váze cca 60 kg se přemístí za noc do jiné části domu. Že v noci se začnou otevírat a zavírat okna, dveře, ač není vichr, průvan. Že z maštale se začne ozývat zvuk dobytka, ač v nejbližším okolí jsou sousedé pár km od nich a nikdo tam nechová dobytek, nanejvýš pár slepic, králíků. Že se tam začne ozývat šepot, hlasy, jednou v německém dialektu, jindy zase zoufalý dívčí nářek. Vrcholem jsou jeho zážitky, když šel v noci na záchod, který mají na dvoře, a když šel po tom dvorku, najednou zjistil, že nejde sám. Rodiče i bratr byli v té chvíli uvnitř jedné z obývatelných budov. Když jsem s ním mluvil 2. den, byl zesinalý a měl toho dost. Jindy, když stál s otcem na lešení a vyměňovali okna, ozvalo se za ním šepot, nejdříve se nechtěl otočit, nakonec to však udělal a za ním stála postava muže a díval se na něj. Ten muž stál ve vzduchu, vedle lešení. Kamarád se otočil a znovu se podíval stejným směrem a už tam nikdo nebyl, jen jeho otec.
Kamarád o tom nemluví, protože nechce, aby si o něm mysleli, že je blázen. Na druhou stranu jej chápu, že je to někdy už až nepříjemné.
Známí mu doporučovali, aby nechali místo vysvětit farářem/knězem, ale kamarád není věřící a hlavně má strach, aby se to ještě nezhoršilo. |