Místnost

Strašidla a přízraky

Potkalo vás někdy něco nadpřirozeného a děsivého? Viděli jste přízrak? Pochlubte se! Můžete také diskutovat o neznámu, paranormálních jevech, lochnesce a sněžném muži i o dalších nevysvětlených jevech a zvířatech. Místnost má od 20:41:09  20. 09. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Skritek, vloženo 22:51:22  10. 04. 2008

To už je právě otázka, je-li vědomí domu individuální (inteligence domu) či se jen v tom domě nachází vědomí někoho/něčeho anebo se jedná o efekt gramofonové desky a spouští se s příchodem daného typu člověka (citlivější, empatik, způsobem vnímání). Kamarádova rodina vlastní starý vodní mlýn (když se začalo navrhovat místo konání letošního CTSka a někdo zmínil, že bychom letos mohli dát nějaký mlýn, napadlo mě poprosit kamaráda, zda-li bychom tam nemohli pobýt, akorát, že je to na šumavě, nicméně kamarádova rodina si tam nepřeje cizí lidi a zároveň, pro zážitky popsané níže, nevím, jestli by to bylo vhodné), obrovský statek s budovami, ze kterých je jen pár obývatelných (snaží se je opravovat) a do některých ani už po léta nevkročila lidská noha. Mlýn pamatuje i několik století, ale nejvíce se v něm dělo za 2. světové války, kdy tam němci popravili lidi, zabíjeli dobytek, navíc tam někdy na přelomu 19.-20. století spáchala sebevraždu nešťastně zamilovaná děvečka do panského syna a někdy v 18. století se tam za záhadných okolností prý ztratil tovaryš. Že jsou v domech slyšet nejrůznější zvuky, dřevěné trámy dýchají a pracují, dům žije svým životem, to je normální. Ale co už není normální je, že např. železobetonový kvádr o váze cca 60 kg se přemístí za noc do jiné části domu. Že v noci se začnou otevírat a zavírat okna, dveře, ač není vichr, průvan. Že z maštale se začne ozývat zvuk dobytka, ač v nejbližším okolí jsou sousedé pár km od nich a nikdo tam nechová dobytek, nanejvýš pár slepic, králíků. Že se tam začne ozývat šepot, hlasy, jednou v německém dialektu, jindy zase zoufalý dívčí nářek. Vrcholem jsou jeho zážitky, když šel v noci na záchod, který mají na dvoře, a když šel po tom dvorku, najednou zjistil, že nejde sám. Rodiče i bratr byli v té chvíli uvnitř jedné z obývatelných budov. Když jsem s ním mluvil 2. den, byl zesinalý a měl toho dost. Jindy, když stál s otcem na lešení a vyměňovali okna, ozvalo se za ním šepot, nejdříve se nechtěl otočit, nakonec to však udělal a za ním stála postava muže a díval se na něj. Ten muž stál ve vzduchu, vedle lešení. Kamarád se otočil a znovu se podíval stejným směrem a už tam nikdo nebyl, jen jeho otec. Kamarád o tom nemluví, protože nechce, aby si o něm mysleli, že je blázen. Na druhou stranu jej chápu, že je to někdy už až nepříjemné. Známí mu doporučovali, aby nechali místo vysvětit farářem/knězem, ale kamarád není věřící a hlavně má strach, aby se to ještě nezhoršilo.

Aes Sedai, vloženo 22:00:35  10. 04. 2008
	Hm, myslím, že neživé věci nemají vědomí... spíš se tam zachytí emoce těch, co je používají. A pokud je člověk citlivý, může se na ty emoce napojit, jako by tam byl... To si myslím já.

Klair, vloženo 21:37:15  10. 04. 2008
	A vědomí mají i samotné pokoje. Ten můj dnes celý den volal: vrat se ke mně, stýská se mi...

verlit, vloženo 21:34:38  10. 04. 2008
	Že mají domy vědomí, o tom celkem nepochybuji, překvapilo mě ale, že dokáží takhle na dálku komunikovat.

Skritek, vloženo 20:49:13  10. 04. 2008
	Proč ne, i domy mohou mít své vědomí. Připomněla jsi mi příběh z šumavy, o tom, jak dřevorubec kácel strom a ten strom při úderech do kmene sténal bolestí. Příběh končí tím, že muž večer doběhl k faráři s dotazem, zda-li může mít strom duši. Tady to končí otevřeně.

verlit, vloženo 18:22:49  10. 04. 2008

K té svázanosti s místem, zjistila jsem, že to funguje i za živa. A moc příjemné to nebylo. Hodně stručně - dům, kde jsem vyrůstala a žila podstatnou část života po úmrtí strýce úplně zpustl. Periodicky se do něj vloupávali zloději a postupně ho rozkrádali. Několik měsíců jsem měla intenzivní pocit, že se mnou dům komunikuje. Přesně jsem věděla (30 km daleko), který den tam zase někdo vlezl. Protože jsem s tím nemohla nic dělat, hrozně mě to deptalo. Bylo to jako ignorovat volání o pomoc. Nakonec to po několika měsících přešlo. Z ničeho nic, ze dne na den. Myslím, že ten den umřela duše toho domu.

Deidre, vloženo 18:18:48  10. 04. 2008
	Podle mě duše odejde po smrti do Dušária (nebo kam) a to, co zůstane "strašit" v domech nebo na hřbitově jsou jenom emocionální dozvuky.

Vever, vloženo 17:09:34  10. 04. 2008
	Leda bys ho přerazila smířeného :))

Aes Sedai, vloženo 15:35:10  10. 04. 2008
	Jo, tak nějak. Prostě duše, která má vše vyřešeno a odpoutala se od pozemských problémů, jde tam, kam má. Hele, brácha, to tě ani nemůžu přerazit, bys mě stejně strašil doma :)))

The HIve, vloženo 14:34:45  10. 04. 2008
	Ja to beru tak, ze po smrti uz neni duse vazana k telu - pokud je vubec vazana, tak k miste s velkym vlivem na ni - napr. misto nasilneho umrti, misto, kde stravila 3/4 sveho zivota a tak... zalezi na tom, jak moc se dokaze od toho mista odpoutat (jestli ma neco nedokonceneho, nebo je naopak smirena se smrti a muze postoupit dal)...

Vever, vloženo 13:59:13  10. 04. 2008
	Iwo: To myslíš tak, že po smrti chceš definitivně skončit nebo tak, že si chceš osobně užít rakev a červíky?

Iwo Olorin, vloženo 10:08:23  10. 04. 2008
	dualismus těla a duše? tfujtajksl! děkuji, nevyznávám :-)

Aes Sedai, vloženo 07:52:36  10. 04. 2008
	No, podle toho, co se děje v některých domech... a tělo přesto je na hřbitově - myslím, že duše není omezena místem. Že se spíš drží tam, kde to znala za života a třeba se snaží svým jednáním něco sdělit.

Vever, vloženo 02:31:33  10. 04. 2008
	Jako "domov" bych očekávala místo, kde je pohřbeno tělo. Ale vycházky by měly být možné, řekla bych.

verlit, vloženo 23:06:15  09. 04. 2008
	V debatě ve Svatyni jsme se dotkli toho, jak snadné je pro duši odpoutat se od těla a uvědomit si, že je tělo skutečně mrtvé. Jestli má problém s pohřbem žehem, protože je to příliš náhlé. Jestli může zůstat jen na místě, kde je pohřbeno tělo (pak je nával na hřbitovech) nebo tam kde bylo zpopelněno (pak by byl nával u krematoria) nebo si jaksi zvolit, kde se jí bude líbit. Čemu věříte vy?

Cigi, vloženo 19:26:23  01. 02. 2008

Vyobrazení Ohniváka i Bludiček bych rozhodně také připisoval strachu. (Má velké oči.) To si, myslím, je velmi důležité. Ve chvíli, kdy jde člověk třeba po lese a bojí se, tak jakýkoliv podnět velice často probouzí fantasii a nikoliv vědeckou zvídavost. S ohnivákem za komínem bych se držel řekněme i vlastní zkušenosti. U dědy na chalupě málem začala hořet od komína střecha. Je to přes 200 let starý poloroubený domek, komín je sice kamenný, ale jsou do něj zapuštěny trámky od vyvýšené části půdy. No a když se stářím jeden kamen téměř vyviklal, tak létaly jiskry z komína na půdu a jeden z těch trámků byl dosti ožehnut. Naštěstí to bylo na straně, kde nebylo žádné seno či sláma a když netáhly kamna, tak šel děda komín zkontrolovat a podle tenkého pramínku kouře našel díru. No a že z komína létají jiskry, to viděl asi každý. Občas však mohou vyletět i žhavé hořící uhlíky, které by mohl strach přetvořit až v polena. Další věc je schopnost samovznícení známá třeba u uskladněného sena. Kvůli tomu se má seno (i když by bylo za jediný den suché) přes noc skopit, aby "zavadlo". Pak už by samovznícení nemělo hrozit. A nebo se může samovznítit hromada tlejících hadrů, nebo možná i dřeva. (Při tlení vzniká dost tepla, které běžně "vyvětrá" do okolí, ale když se taková vhodná hromada nechá na přímém poledním slunci, tak se z ní po nějaké době začne kouřit a hrozí vzplanutí. - Zase mám osobní zkušenost z vyklízení krámů ze sklepa.) A ještě jedna věc (a tu jako hajný moc dobře zná táta): v létě je v lese zakázáno rozdělávat ohně ne tolik kvůli tomu, že by si tramp svůj malinký ohýnek po uvaření polévky neuhasil, ale kvůli tomu, že v lesní vzdušné půdě může snadno chytit jemné kořínky (no, ono to jen tak doutná, téměř bez kouře) a ty takto žhavit dokáží i několik dní (pokud nezaprší) a když to pak prodoutná na nějaké jiné místo, kde je třeba suchý list, tak ten pak již může založit i rozsáhlý lesní požár. Proto když se v lese pálí klestí (nejlépe raději v zimě), tak se na místo několik dní vrací a zalévají se doutnající místečka, občas i několik desítek metrů vzdálených původnímu žárovišti. A podobně, si myslím, můžou chytat i ty meze (buď je tam třeba vlhčí místo, kde něco od jara tleje mimo slunce a když je slunce v létě výš, začne na to místo v poledne pražit, nebo se pod mezí večer rozdělal ohýnek, do rána jakoby vyhořel, ale kdyby se člověk za dva dny hrabal v tom místě, tak by se mohl pěkně spálit - já narazil v ohništi na žhavý hřebík :-))

Aes Sedai, vloženo 22:13:16  29. 10. 2007
	V rodné vesnici naší maminky jejich sousedům proletěl domem. Zbyla po něm díra ve zdi, jinak nic neudělal. Viděla jsem hodně zajímavý pořad o kulových blescích, až ten oříšek někdo rozlouskne...

verlit, vloženo 21:19:18  29. 10. 2007

Taky jsem o tom přemýšlela. Ale zase si říkám, že dneska si v krajině zahlcené umělým osvětelním těžko někdo něčeho všimne. A večer a v noci se i na vsi sedí doma, s elektrickým světlem a u televize. Dřív muselo být mnohem víc příležitostí zaregistrovat v noci neobvyklý zdroj světla (navíc když se lidi ohně báli, takže jakékoli neobvyklé světlo bylo důvod si ho pořádně prohlédnout). Třeba si proto prostě častěji všimli jevu, který dnes přehlídneme.

Vever, vloženo 21:13:36  29. 10. 2007
	No, jen jestli je kulový blesk dostatečně běžný. Já asi osobně neznám nikoho, kdo by ho kdy viděl, jen semtam nějakou neověřenou zprávu z televize.

Aes Sedai, vloženo 17:38:21  29. 10. 2007

První mě napadlo, které chuďátko takto bloudí a nemůže najít klid... Uf, vůbec se dětem nedivím, že se tam bojí chodit. Po těch zkušenostech, co s duchy mám... I když kdo ví, jestli nakonec nenajdou logické vysvětlení. Ale to už se asi nedozvíme. Pořád si myslím, že ohnivec mohl být kulový blesk. Ten je stále záhadný, mění prostor a má rád komíny. Ohnivci přece taky dost často v pohádkách sedali za komín a tropili neplechu, pokud je nevyhnali.

Zpět