 |
Stala se mi v uplynulých týdnech dvakrát zvláštní věc. Nebo minimálně nová věc.
Poprvé asi před čtrnácti dny jsem se ráno pomalu probouzela, ještě se zavřenýma očima jsem si probírala sen, který se mi právě zdál - a náhle mi někdo promluvil přímo do ucha.
Řekl jen asi dvě slova, jazykem, kterému jsem nerozuměla.
Pochopitelně jsem vyletěla a hledala logické vysvětlení, ale okno mám do zahrady, kde samozřejmě nikdo nebyl a nikde okolo žádné rádio, telefon ani nic.
Jistě, mohlo se mi to zdát, nicméně přece jen to bylo dost silný sluchový vjem, který přišel zřetelně "zvenku" ne "zevnitř" mojí hlavy, kde jsem se právě zabývala něčím jiným.
Včera jsem ve zcela bdělém stavu stála v chodbě a něco hledala v kabelce, když jsem zřetelně uslyšela poryv větru a štěkání a vytí psů. Trvalo to jen jednu, dvě vteřiny. Usoudila jsem, že kočky vedle musely šlápnout na dálkové ovládání a zapnout televizi - ale v pokoji samozřejmě neběžela ani televize, ani nic jiného a venku bylo dusno a bezvětří a rozhodně tam nefučel vichr ani nevyli vlci.
Je fakt, že při bezvětří před bouřkou může docházet ke zvukovému jevu podobnému jako fata morgána, ale to by musel přijít zatraceně zdaleka, aby přinesl takovéhle zvuky.
Tak napjatě čekám, co bude do třetice :-) |