 |
Pěkný a zajímavý přehled jsi podala, Larras. Líbí se mi zvláště Kantovo pojetí, které jsem bohužel neznal. Nevíš ještě, kde se řešení této věci věnoval?
Ale já se ptal na osobní názor na svobodu - tudíš mám pravdu, když napíšu, že všechna tato pojetí jsou tvá vlastní a tak je i vidíš, když se řekne "svoboda"?
Měl bych pár připomínek. Nejprve bych rád věděl, proč se ti zdá volba peněz jako zástupného prostředku, který je, jak jsi psala, potřeba k přežití (zde bych dal rovnítko s úspěchem. Neboť je úspěch je obhrouble řečeno přežitím, a každý další úspěch jen zvyšuje hodnotu a kvalitu tohoto "přežití") - proč se ti to zdá smutné? Mě třeba peníze přijdou jako geniální vynález. Universální hodnota.
To na okraj.
Trochu bych polemizoval, dovolíš-li, s oním podvolením se společenské smlouvě. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že je podvolení se společenské smlouvě "přirozené" v tom smyslu, v jakém je člověk přirozenou součástí společnosti; je to jedno ze základních pravidel, přesněji řečeno funkčních postupů a strategií, které fungují a zajišťují jedinci mnohem větší výhody, než kdyby ji nedodržoval (bavíme-li se o společenské smlouvě ve smyslu směsi Hobbse a Locka - že každý má právo na život, právo na reprodukci a majetek a s tím spojené povinnosti k ostatním). Každý, kdo se ve společnosti narodí (a mluvím obecně o společnosti lidí, ne konkrétní Evropské), je automaticky vystaven těmto nepsaným (prve) zákonům a postupně je vezme za své, jako samozřejmé.
Žádný člověk narozený ve společnosti nemá možnost se tomuto vyhnout (leda by byl patologickým sociopatem), a ten, kdo se později rozhodně "opustit" pojetí společenské smlouvy, ji nikdy neopustí; je velice těžké, neřku-li nemožné překonat jednou zvnitřněné principy. Vrah ví, že jeho oběť měla a má právo na život a stejně tak všichni okolo. Zloděj ví, že to, co krade, něčí bylo a teď je to jeho. A tak podobně.
Pravda, píchám do maličkosti, ale zdálo se mi důležité tohle zmínit.
V souvislosti s nezávislostí, oproštění se od peněz; někde jsem slyšel, že člověk skutečně nezávislý na penězích jich musí mít tolik, aby mu už na jejich dalším vydělávání nezáleželo. To třeba není moc přesné, vezmeme-li v úvahu, že ten člověk je stále závislý na penězích, akorát tu závislosti nepociťuje. Nezávislý na penězích by byl, kdyby žil na opuštěném ostrově, kde by neměl žádný kontakt s civilizací, a živil by se vlastní mrkví a salátem.
Líbí se mi tvůj názor, pokud jsem ho správně pochopil (ačkoliv jsi ho uvedla v souvislosti se zákony), že společnost nejenže člověka nezbavuje svobody, ale naopak ji rozšiřuje - zdání omezení svobody se může týkat toho, že s rozšířením pole působnosti současně nastaví hranice.
Vezměme si rozdíl mezi člověkem žijícím ve společnosti a mimo ni (tedy, když budeme uvažovat, že žije absolutně sám někde v lese bez kontaktu s jinými lidmi).
Bezspolečenský člověk se nějak narodil a nějak žije - neumí mluvit, neboť to nepotřebuje, neumí šít kožešiny nebo lovit, pokud na to sám nepřijde, neumí skoro nic a všechno si musí vynalézt sám. Na řadu věcí pravděpodobně nikdy nepřijde. Jeho život bude plný hlavně shánění potravy, spánek a vyhýbání se nebezpečí (pomineme rozmnožování, jelikož bez partnerky by to šlo těžko). Je svobodný? Může se rozhodnout, že si dá k obědu krocana - ale musí jít na lov, musí mít štěstí, musí rozdělat oheň.. pokud ne, má smůlu. Přát si to může, ale bude mu to k užitku stejně, jako by si přál k obědu velrybu.
Člověk narozený ve společnosti je, jak by někteří (Freud a spol) řekli, od malička svazován společenskými dohodami, dogmaty, principy. Samozřejmě je potřebuje, aby se dovedl orientovat v "džungli" společnosti. Zároveň se sociálními dovednostmi rostou i jeho schopnosti kognitivní, socioemoční a fyziologické - vše řádně stimulováno výchovou a okolím bohatým na podněty. Postupně je tomuto jedinci poskytnuto základní vzdělání a tím se mu otevírá (již pootevřená) cesta k dalším a dalším poznatkům z kolektivní studnice vědomostí.
Tenhle člověk má možnost zeptat se, prodiskutovat vše s dalšími lidmi, má možnost zjistit, jak se co řešilo dříve a co fungovalo, má dostatečné základy pro vlastní nová inovativní řešení - a pro rozhodnutí. Může se dočíst názory, které tvrdí, že celá lidská psychika je evolučně determinována, může si to uvědomit, pokusit se studovat sám sebe a zkusit se lépe kontrolovat a ovlivňovat. Může propadnout biologickým deterministům a pokoušet se aplikovat jejich poznatky v praxi. Nebo se přidá jinam. Nebo vymyslí novou, vlastní teorii. Nebo se rozhodne, že psychologie, antropologie, sociologie a podobné žvásty jsou nanic a půjde stavět domy. Nebo se dá na uměleckou dráhu. Nebo půjde do politiky.
Nebo.
Samozřejmě se jedná o "ideální" a "evropský" případ a mnohdy člověk narazí právě na ty mantinely, které jsem zmínil prve - může jím být sociální rozvrstvení či špatná socializace, stigma... cokoliv. V zásadě však je možné dosáhnout (pozor - společností nastavenými a povolenými způsoby; je možno využít i ty nepovolené a trestané, ovšem s rizikem odhalení a sankcí) skoro všeho.
V rámci společnosti.
Jinak jsme velice omezeni sami sebou :o) |