14:54:33
28. 11. 2024

Místnost
Co by bylo, kdyby...
...kdyby se to či ono stalo jinak? Jak by se změnily příběhy, které známe? A také - co vám připadalo v příběhu nelogické a mělo by podle vás dopadnout "ve skutečnosti" jinak?

Místnost má od 21:18:31  06. 10. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   20   »» »

Neros, vloženo 21:32:09  15. 05. 2011

Spider: To tak nemělo vyznít :D Jen jsem chtěl nějak okomentovat tu skutečnost. Já jsem totiž strašnej citlivka, jen to nikdo neví :D

Spider, vloženo 08:35:53  15. 05. 2011

(to rikas jako by jsme te tady za tu otevrenost asi ukamenovali...lol-nemas se ceho bat to delaji jen me a supovi, ale ten to tady uz vzdal :))

Neros, vloženo 23:18:26  14. 05. 2011

Kdyby se tu opakovala situace z dob totality, asi bych neodešel.
Ani ne tak kvůli rodině, ale prostě proto, že nejsem tak schopný, jako jiní (dám příklad z jiného historického období- Masaryk) a tudíž bych "venku" (ať už by toznamenalo Jižní Afriku, Ameriku, Asii, či Antarktidu) nebyl k ničemu.
Proto bych zůstal tady dělal, co bych mohl, aby to skončilo.
A asi bych se úplně distancoval od všechn, na kterých mi záleží. prostě proto, abych jim ještě víc neubližoval.
(To jsem zase jednou otevřený jak mamina na porodním sále)

Clarice, vloženo 18:57:19  13. 05. 2011

Já nic neříkám, jsem už nějakou dobu smířená.
Chuť měnit věci ve velkém většinou vede k velkému průšvihu, takže je bezpečné našlapovat opatrně, mluvit potichu a nevrhat se do všeho bez předchozího rozhlédnutí (vlastní zkušenost).
Ale že to trvalo. Holt člověk musí dostat párkrát přes papuli, aby pochopil jak uhnout.

Silmarien, vloženo 09:28:09  13. 05. 2011

Ja by som ostala. Nie som bojovník (aj keď mnohí ľudia mi tvrdia opak) a asi by som dokázala držať hubu i krok práve kvôli strachu, aby sa ostatným nič nestalo. Vziať ma od rodiny a blízkych - to je spoľahlivý spôsob ako ma zničiť.

Arenga, vloženo 22:13:40  10. 05. 2011

verlit: právě, je vnější svoboda a vnitřní svoboda - a ta druhá je důležitější
a taky je samozřejmě strašně velký rozdíl, když je člověk sám a bez nějakých větších závazků a když má už vlastní rodinu - před deseti lety bych asi byla spíš pro odejít, dnes jsem spíš pro zůstat

Adhil, vloženo 21:32:19  10. 05. 2011

Já jsem ten typ, na který silně funguje rodina jako rukojmí - kdybych věděl, že rodině něco hrozí, nemohl bych odejít.

verlit, vloženo 20:51:42  10. 05. 2011

Kdyby byl naživu Jim, odešli bychom spolu. Akorát by bylo složité zabalit zvířata :-)
Teď bych tak na 80% zůstala. Vnější svoboda už pro mě není tak důležitá a tu vnitřní mi nikdo vzít nemůže.

Ginny, vloženo 20:31:02  10. 05. 2011

Spider: jen se snažím ukázat Clarice, že "být si jistá tím, že budu v bezpečí" je otázka osobního pocitu, nikoli reality.
Ať už volíme mezi čímkoliv, nikdy není žádný výsledek jistý krom níže zmíněných.
Jestli tě pití děsí, to je tvoje věc - když se napiješ, možná umřeš. Když se nenapiješ, časem umřeš určitě. Ale pořád máš možnost volby :-)

Arenga, vloženo 20:22:28  10. 05. 2011

dneska jsem o tom uvažovala a patrně bych zůstala

Spider, vloženo 20:11:24  10. 05. 2011

no jak treba rikas ze jsi se donedavna citila bezpecne na chodniku...

samozrejmne je otazkou pocitu ale prijde mi to jako trochu prehnane...

z hlediska ciste pravdepodobnosti jsou chodniky zrovna bezpecne :) ale nebudeme slovickarit...

o pocitech to samozrejmne je...jen jsem chtel rict ze dohanet to extremnich pripadu moc nepodpori diskuzi...

protoze to pak muzu rict ze piti vody ze sklenice me desi protoze co kdyz mi zaskoci kapka a utopim se... :)

Ginny, vloženo 19:38:00  10. 05. 2011

Spider: vyveď mě z omylu, jestli je to jinak ;-)

Spider, vloženo 19:11:17  10. 05. 2011

to je trochu moc extremisticky pristup...

Ginny, vloženo 17:20:32  10. 05. 2011

Clarice: to je svoboda. Možnost se rozhodnout a nutnost nějak se s důsledky svého rozhodnutí vypořádat a nést si za ně odpovědnost.

Jediná jistota, kterou máme, je smrt. (Druhá jsou daně:). Nic jiného jisté není.
Můžeme si namlouvat, že s rodinou doma jsme v bezpečí, ale nejsme. Jak správně říkáš, bezpečí je jen pocit. A ty se můžou změnit z vteřiny na vteřinu. Lidi na Titanicu si taky mysleli, že jsou v bezpečí. Spousta lidí by svou práci v WTC jistě označila jako bezpečnou. Donedávna jsem si taky myslela, že chodit po chodníku je bezpečné. To, že to platí pro milion lidí na světě, neznamená, že to musí nutně plati i pro mě. Bezpečí je pocit, kterým se uklidňujeme, abychom se nezbláznili z tvrdé reality, že žít znamená bojovat o život při každém nadechnutí. Je to příjemný pocit. Ale nikdy nebyl a nebude jistý.

Spider, vloženo 12:11:49  10. 05. 2011

hm ja uplne nevim jak se k te otazce postavit...

kazdopadne...asi bych potreboval specifictejsi vyklad toho "svoboda prakticky niceho"

coz by pro me hralo nejvyssi roli...to opusteni rodiny je zase trochu sporne... pac ja je ocividne opustil a rad...docela :) nebo rozhodne me to nijak nebrzdilo...

verlit, vloženo 20:42:48  09. 05. 2011

No to v životě nikdy nevíš, jestli ses rozhodla správně, ne? (A v některých případech se to ani nikdy nedozvíš)

Clarice, vloženo 20:41:32  09. 05. 2011

Spíš pořád přemýšlím co tak hrozného by se muselo stát, aby nastala taková situace.
A proč bych si, v případě odchodu od rodiny byla jista tím, že "tam někde" budu v bezpečí.
Co je vlastně "pocit bezpečí?"
Když zachráním svůj život a skončím někde v nejistotě, nebo když zůstanu s blízkými a spolu se snažíme žít ze den na den?
Ta nejistota bude tam i tam a dost pochybuji, že před nějakým vážným rozhodnutím bude čas na přemýšlení o tom, co a jak udělat správně.
A jak můžu vědět, že jsem se rozhodla "správně," když v okamžiku toho rozhodnutí další možnosti v podstatě zaniknou a většinou už prostě nejde vrátit se zpět a zkusit to znova.

Ginny, vloženo 17:42:32  09. 05. 2011

Jak znám svoiu rodinu, tak bychom šli všichni - tedy z té nejbližší rodiny. Zbytek nevídám nijak zvlášť často, takže by to moc velká změna nebyla. Kamarádi jsou jiná věc. Čili klíčová otázka zní - kolik taverníků by se sešlo za hranicemi? :)
A teď vážně - šla bych. I kdyby to mělo být bez rodiny, bez peněz a bez knížek. Ale je to hrozná představa :-(
Ovšem představa, že mám před sebou takovou volbu, má v zádech ještě jinou představu - co se stalo s Evropou a opěvovanou EU, když se tohle děje? Aby totiž ještě bylo kam jít...

Aes Sedai, vloženo 07:44:58  09. 05. 2011

Nevím... záleželo by na situaci. Pokud by mi nehrozilo přímé nebezpečí, asi bych zůstala. Jenže já jsem typ, co neumí moc držet hubu, a tak bych nejspíš v ohrožení byla. Pak bych se rozhodovala, jestli utéct a zkusit žít jinde, nebo se stát jedním z bezejmenných mučedníků moci. Proti je i to, že mi moc nejdou cizí jazyky, což by byl asi problém.

Meridion, vloženo 07:15:01  09. 05. 2011

Zrovna nedávno jsem na podobné téma přemýšlela - poté, co Dax sýčkoval, že je Evropa na pokraji války, to, co se dělo v Egyptě je jen začátek. To, že bych v dnešní době plné komunikačních vymožeností přišla o kontakt s blízkými jsem neuvažovala, ale když veškeré finanční prostředky byly nedávno investovány do bytu a do podnikání a odchod by byl určitě natolik náhlý, že by nebylčas nic z toho prodat a v cizině by člověk musel začít s holýma rukama od nuly... udělalo se z toho přemýšlení zle a modlím se, abych to nikdy nemusela řešit v reálu.

« ««   20   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php